Karel Lippmann: Tragično a smrt Juliana Sorela (Článek věnuji pánům Jiřímu Týřovi a Josefu Soukalovi)

Julian Sorel je hlavní postavou Stendhalova románu Červená a černá (1830). Podnětem k jeho napsání byl příběh Antoine Bertheta, popraveného v r. 1828. Téma vychází ze symboliky dvou barev: červená je symbolem touhy po plném životě, černá pak zastupuje zmrtvělou nehybnost měšťácké společnosti. 

Karel Lippmann: Ideje, geometrie, jazyk, umění

„První doušek ze sklenice přírodních věd vás změní v ateistu, ale na dně vás čeká Bůh“. Karel Lippmann cituje K.W. Heisenberga v úvaze o vědě, filosofii a umění. 

Anna Hogenová: Dobrý učitel je dílem milosti. Dává dětem pocítit vroucnost a přijetí

„Nestačí didaktika v podobě systémů a struktur, s každým musíme mluvit jeho vlastní řečí, abychom se dostali k jeho bytostnému myšlení. Vyučování je víc probouzení ze somnolence, duchovního spánku zvyků a zajeté praxe. Děti čekají na otevřenost, upřímnost a hlavně opravdovost učitele, nikoli na strukturu ověřitelných a kontrolovatelných příkazů nějakého „vědce“ z výzkumného ústavu,“ píše vysokoškolská učitelka filosofie Anna Hogenová pro EDUzín. 

Karel Lippmann: Šťastný život bez vágního jazyka

V roce 1953 vyšla románová antiutopie „451 stupňů Fahrenheita“ amerického spisovatele R. D. Bradburyho. Její děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti v Americe. Úroveň vědy a techniky je sice vysoká, je však současně pronásledováno svobodné myšlení a civilizace je ohrožena nekulturností a bezduchostí. 

Jan Amos Neznámý: Od smrti "učitele národů" uplyne 350 let. Jeho myšlenkový odkaz zůstává pro řadu lidí neobjevený

„Od smrti pedagoga, filozofa, teologa a všestranného vzdělance Jana Amose Komenského uplyne 15. listopadu 350 let... Během Komenského života na přelomu humanismu a baroka probíhala vědecká revoluce a měnil se úhel pohledu na svět a způsob jeho poznávání. Komenský byl zároveň svědkem, účastníkem i kritikem tohoto myšlenkového převratu. Typické pro něj je, že se ve svém díle pohybuje mezi racionalitou, která se projevuje například v jeho dodnes živých návrzích systému pro všechny otevřeného vzdělávání, a vroucí religiozitou. Jako by přes všechnu svoji intelektuální kapacitu nevěřil, že jen samotný rozum a racionální poznání učiní člověka šťastným. " stala symbolem důležitých okamžiků moderní české historie,“ píše Jan Adamec pro Hospodářské noviny.  

Karel Lippmann: Osamělost „člověka revoltujícího“

V dalším textu, který se věnuje propojení filosofie a literatury, navazuje Karel Lippmann na téma z minulého článku: „prostor“, úhel pohledu, jímž vnímáme svět. Tentokrát se věnuje myšlenkám francouzského filosofa a spisovatele Alberta Camuse. 

Karel Lippmann: Apoetický svět Oskara Matzeratha (Odkud se díváme na svět a co tedy můžeme vidět…)

Karel Lipmann nabízí další úvahu na téma literatura a filosofie a moderní myšlení. A smysl vzdělávání. Tentokrát je hlavním tématem „prostor“ - úhel pohledu, jímž vnímáme svět. 

Karel Lippmann: Spravedlnost pro seržanta Gríšu

Další úvaha Karla Lippmanna k tématům literatury a filosofie a smyslu vzdělávání má tentokrát téma „spravedlnost“.

Karel Lippmann: Má Sofoklova Antigona něco společného s moderní vědou?

„Může být vědění člověka bezmezné? Může být bezmezná moc jeho vědění? Je zapotřebí hledat míru vědění a míru moci? Jak?,“ ptá se Karel Lippmann v další ze svých úvah o literatuře, filosofii a vzdělávání.

Karel Lippmann: „Kdo se chce uzdravit z nevědomosti, musí se k ní umět přiznat“

„Učitelé nám neustále vřeští do uší, jako by učenost do nás nalévali trychtýřem, a my máme pouze papouškovat to, co se nám řeklo. Chtěl bych, aby učitel tento způsob opravil a aby hned ze začátku vyzkoušel chápavost duše, která je mu svěřena do rukou; aby žák z vlastního popudu musel věci vyzkoušet, volit mezi nimi a přirovnávat je, aby mu učitel někdy ukázal cestu, jindy aby si ji žák musel hledat sám,“ cituje Karel Lippmann v další úvaze o literatuře, filosofii a smyslu vzdělávání z esejí Michela de Montaigne.

Pandemie nám ukázala, že lidský život je vždycky prekérní a že jeden na druhém závisíme, říká filozof Jan Sokol

„Zároveň to určité důležité věci připomnělo. Třeba, že lidský život je vždycky prekérní – člověk může umřít každou chvíli. To patří k osudu narozeného smrtelníka,“ říká Jan Sokol v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Výuková aktivita Leviatan – vliv krizových situací na podobu vládnutí

Aktivita z oblasti politické filosofie může sloužit jako úvod k tématu teorie společenské smlouvy především u Thomase Hobbese a Johna Locka nebo jako součást politologických témat fungování exekutivy, demokracie a autoritářství. Žáci ve skupinách v imaginární krizové situaci rozhodují o pravidlech fungování skupiny a zvažují výhody a nevýhody autoritářského, resp. demokratického systému, seznámí se stručně s osobnostmi Thomase Hobbese a Johna Locka a přemýšlejí o vlivu krizových situací na podobu vládnutí.

Karel Lippmann: Renesanční obři Gargantua a Pantagruel na cestě poznání

Středoškolský učitel Karel Lippmann uvažuje o literatuře, filosofii a smyslu vzdělávání tentokrát především na základě výkladu renesančního románu Gargantua a Pantagruel.

Karel Lippmann: Literatura a filosofie (Ke smysl výuky literatury na střední škole a smyslu testování)

Středoškolský učitel Karel Lippmann přináší další úvahu o propojení literatury a filosofie, smyslu výuky literatury a smyslu a rizicích testování.

Karel Lippmann: Goldingův Pán much – román o složité a křehké přirozenosti moderního člověka

Goldingův román „Pán much“ vyšel poprvé v roce 1954, tedy v době, kdy vzpomínky lidstva na zločiny spáchané během druhé světové války byly ještě bolestně živé. Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, ve světě právě zuří nukleární válka. Golding se inspiroval tzv. robinsonádami, které do literatury uvedl poprvé Daniel Defoe. Robinson Crusoe, hlavní postava jeho slavného románu, ztělesňuje „moderní evropský mýtus“, jehož základním znakem je přežití rozumného člověka v krajně nepříznivých životních podmínkách, přičemž tento člověk navíc přináší civilizovaný životní styl do zaostalých lidských společenství.

Evropský dům v plamenech. Manifest evropských patriotů

„Objevme znovu naši "ztracenou identitu"! Takový je program, který sdílejí populistická uskupení zaplavující kontinent. A nevadí jim, že ona duše či identita často existuje pouze v představách demagogů. Napadaná zevnitř falešnými proroky, zpitými záští a blouznícími o své nové šanci v záři reflektorů; opuštěná dvěma velkými spojenci na druhé straně kanálu a Atlantiku, kteří ji v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou; vydaná napospas stále zjevnějším manipulacím kremelského pána se nám Evropa jako myšlenka, jako společná vůle a reprezentace rozpadá před očima… Níže podepsaní jsou jedni z těch, kteří odmítají smířit se s touto hrozící katastrofou,“ píší evropští spisovatelé a filosofové ve společném manifestu.

Karel Lippmann: Vzdělávání založené na mýtu prodejního automatu

O tomto mýtu hovoří Gian-Carlo Rota, americký matematik a filozof italského původu, v článku O zhoubném vlivu matematiky na filozofii. Píše zde mimo jiné: „Matematika není nic, pokud není historickým předmětem par excellence.“ A o něco dále: „Je důležité odhalit mýtus nacházející se za drastickou revizí pojmu mysli, to jest mýtus, že mysl je něco na způsob mechanického zařízení."

Karel Lippmann: Dva světy, dva jazyky, člověk a literatura (Přirozený mateřský jazyk a svoboda)

Dějiny literatury jsou ve své podstatě zvláštním typem románu o světě, jenž je v čase a prostoru vymezen životu každého člověka, a o světě, ze kterého člověk vzešel, ve kterém svůj časově vymezený život prožívá, o kterém ale s jistotou neví, zda je také konečný (jen jinak), nebo naopak nekonečný (v což buď věří, nebo by si to většinou alespoň přál). Těmto dvěma světům dává od samého počátku srozumitelnou lidskou podobu přirozený (mateřský) jazyk. V tom tkví jeho podstata a jeho jedinečnost.

Karel Lippmann: Pozitivismus a jeho meze (K dogmatu, kterým je ovládán vzdělávací systém)

Karel Lippmann navazuje na diskuse na České škole a uvažuje o vlivu pozitivismu na moderní vzdělávací systém. Podle něj pozitivismus ústí v dogma, které ovládá celý vzdělávací systém. „Výsledkem je morální relativismus, ignorance, neúcta k jiným názorům, jejich zesměšňování, intolerance,“ píše Karel Lippmann.

Karel Lippmann: Jeskyně Theodora Mundstocka a jed na myši Natálie Mooshabrové. (K nadějím a omylům moderního člověka)

Autorem románů Pan Theodor Mundstock (1963) a Myši Natálie Mooshabrové (1970) je Ladislav Fuks, který ve svých dílech s židovskou tematikou hledal podstatu nadějí i tragických omylů moderního člověka.