Bořivoj Brdička: Mí profesionální inspirátoři

„Vzhledem k tomu, že sledování čelných osobností oboru vzdělávacích technologií z celého světa je hlavní náplní mé práce již od začátku 90. let minulého století, kdy jsme byli v InfoCentru UIV vlastně téměř jako první připojeni k internetu, našel jsem jich za tu dobu docela dost,“ píše Bořivoj Brdička a připomíná mnoho desítek svých „inspirátorů“.

Karel Lippmann: Podstatou vzdělání je hledání mezí

„Názory paní Ortové a pana Kartouse se jeví jako neslučitelné, jejich nejhlubší základ je však stejný. Nikde nenalezneme ani náznak pochybnosti, který by se týkal tradičního pojetí skutečnosti, podle něhož je vše prostorové a měřitelné (empirismus a pozitivismus). L. Ortová jen setrvává na všem, co platilo až „dosud“, B. Kartous naopak tvrdí, že nic není a už nebude jako dosud. Dialog mezi takto vyhraněnými postoji nemá smysl, k ničemu nemůže vést, píše Karel Lippmann ve své úvaze o podstatě vzdělání. Přinášíme celý text.

Bořivoj Brdička: Od stylů učení k mentálním modelům

A.J. Juliani začíná přehledem poznatků o tom, co se během učení děje v mozku.... Nejnovější poznatky vědy pak propojuje s pedagogikou. Základní souvislosti přitom vysvětluje na obecně oblíbeném mýtu, podle něhož si člověk zapamatuje až 10 % toho, co přečetl, 20 % toho, co slyšel, 30 % toho, co viděl, 50 % toho, co slyšel i viděl, 70 % toho, co řekl či napsal, a 90 % toho, co udělal. Jedná se o nevědeckou a díky přesným procentům přímo chybnou interpretaci Kuželu zkušeností (Cone Of Experience) Edgara Dalea. Tento zavádějící pokus využít seriózní Daleovo dílo k přesvědčení veřejnosti (včetně učitelské), že stačí si učební látku prohlížet (např. v podobě filmu či videa) a z poloviny je hotovo, byl poměrně úspěšný.

Bořivoj Brdička: Co bylo špatně (K jednomu ze základních sporů v dějinách pedagogiky)

Řekl bych, že jako největší odbornice na historii vzdělávacích technologií se v poslední době etablovala Audrey Watters... Podle ní mají přetrvávající problémy vzdělávacích technologií hluboké kořeny v samotné pedagogice a datují se do počátku 20. století.

Tomáš Janík: Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o alternativách v reakci na odcizení

Pocit odcizení, sociálního chladu a nepřiměřeného tlaku na výkon pro výkon... To jsou příčiny rostoucího zájmu o pedagogické alternativy včera, dnes a možná i zítra. Rozvíjí se „pedagogika záchrany“ a vynalézá se flexischooling...

Lucie Zormanová: Sugestopedie

Sugestopedie je metoda učení známá především jako moderní způsob výuky cizích jazyků, jejíž výsledkem je vyšší kvalita osvojení učiva, které si navíc osvojíte pětkrát rychleji a bez velké námahy.

Tomáš Janík: Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o obratech a vyvažování ve výchově a vzdělávání

Dějiny pedagogiky jsou dějinami prostupujících se obratů: k dítěti – ke společnosti – ke kultuře. V nich se odráží funkce výchovy a vzdělávání: personalizační – socializační – enkulturační. To, oč při obratech jde, je vyvažování. Jako začínajícímu autorovi v žánru nedělních krasořečí mi radili, abych se ukotvil v pedagogice obrácené k dítěti (zvané též pedocentrické či individuální). Odtud se prý krasořeči píší nejlépe. Je tomu tak proto, že se zde pěstují význačná a atraktivní témata jako např. humanita, svoboda vzdělávání, sepětí se životem, přirozený vývoj, dětská spontaneita a další.

ČŠI: Tematická zpráva – Výuka soudobých dějin na 2. stupni základních škol a na středních školách

Česká školní inspekce zveřejnila tematickou zprávu, která je souhrnným výstupem z inspekční činnosti tematicky zaměřené na výuku soudobých dějin.

Ondřej Šteffl: Potěmkinova vesnice I: Víme, co učit a proč

Když posíláme dítě do školy, nějak automaticky předpokládáme, že je jasné, proč se tam učí zrovna tohle. Mnoho lidí, zejména rodičů, je přesvědčeno, že to, co se děti učí ve škole, je přesně to, co se děti naučit mají. Tak to ovšem není. Často se ve školách děti učí věci, o nichž už dávno nikdo neví, proč se učí a k čemu jsou dobré.

18. 4.: Panelová diskuze "Hra a vnitřní motivace v procesu učení"

Dokáže veřejné školství v současné podobě zajistit bezpečné prostředí pro učení dětí? Co je bezpečné prostředí, ve kterém dochází k učení? Přijďte diskutovat s amerických vývojovým psychologem Peterem Grayem.

Přečtěte si: Kde má české školství Achillovu patu

Co je příčinou propadu vzdělávacích výsledků českých žáků? Možná fakt, že zatímco školy pořád ještě pracují podle hesla „Zopakuj, co jsem ti včera řekl, a vykonej, co jsem ti přikázal“, zbytek společnosti po absolventech žádá „Najdi si svůj úkol, převezmi za něj zodpovědnost a přijď nás přesvědčit, jak dobře jsi ho vykonal“. Pochopily české školy, že se zásadně změnilo zadání pro jejich práci?

Kristýna Hrubanová: Stačilo by, kdybyste si s učiteli prostě řekli Ahoj

"Jak vypadá váš běžný školní den? No tak, jak si ho uděláme." Odpověď na tuto banální otázku přesně vystihuje filosofii školy Sands v anglickém Devonu. Na to, co znamená demokracie ve škole, jaké to je být studentem demokratické školy a jak by mělo vypadat vzdělávání v 21. století, odpovídali její studenti.

Přečtěte si: Baťůžkáři s dredy, parodie. Inkluze lehce mentálně postižených dětí do základek povede ke značnému zhoršení vzdělání a k demoralizaci učitelů, varuje zkušený pedagog

Pokud jde o takzvanou inkluzi, zaznívají kritické hlasy, že poškodí úplně všechny: běžné žáky, žáky s lehkým mentálním postižením i učitele. Méně inteligentní žáci nebudou stíhat výuku, budou zdržovat ty normální a učitelé nebudou zvládat věnovat se těm méně inteligentním. Tyto obavy mají podle pedagoga a spisovatele Petra Kukala racionální jádro. Upozornil i na mnoho dalších úskalí tohoto projektu.

Přečtěte si: Malotřídní škola ve Věžnici využívá moderní prvky výuky

Některé děti na vesnici nevědí, jak vypadají zvířata. V mnoho případech nemají zájem o přírodu ani o okolní svět. Říká to ředitelka Základní a Mateřské školy Věžnice Marie Klubalová.

Vladimír Stanzel: Škola základ života

Když rakouský filozof, literární kritik, esejista a vysokoškolský pedagog Konrad Paul Liessmann vydal v roce 2006 svou Teorii nevzdělanosti, rozčeřil vody evropského vysokého školství pilně realizujícího Boloňský proces jasně znějícím kritickým hlasem, jenž poukazoval na některé důsledky tohoto „reformačního“ procesu: masifikaci vzdělání, v jejímž důsledku akademická pracoviště produkují otitulované polovzdělance a nevzdělance, tržní systém definující studenta jako klienta a univerzity reformované a řízené jako podniky, z nichž mizí to nejcennější — opravdové vzdělávání. Do stejných vod míří i svou novinkou Hodina duchů. Že jde v mnoha aspektech o neradostné čtení, není třeba zdůrazňovat.

168 hodin: "Beseda" (AKTUALIZOVÁNO)

Otřesná ukázka práce pedagožky Střední vinařské školy ve Valticích při přípravě besedy s prezidentem Milošem Zemanem. Manipulace se žáky v zájmu čeho?

Rozhovor Britských listů: Proč se Češi nedokážou dohodnout, co by školy měly dělat

Bylo by šokující, kdyby zdravotnictví v České republice ignorovalo vědecký pokrok a odmítalo nové léčebné postupy, a trvalo na lékařské metodologii a praxi z doby před třiceti lety. Proč se tedy takovým způsobem chová Česká republika v oblasti školství? Proč se Češi nedokážou dohodnout, co by školy měly dělat? O tom hovoří s Břetislavem Svozilem, ředitelem základní školy v Deblíně a ředitelem projektu Open School Space Bohumil Kartous.

DVTV: Jeden typ výuky pro celou třídu není správný, děláme ze všech „stejné“ děti, říká odborník

Velmi nadané děti nepotřebují být ve speciální škole, ale nutně potřebují jiný program, aby je výuka bavila. Když nemají práci, zlobí, říká Václav Fořtík. Dobrý učitel musí umět podle něj hlavně reagovat na potřeby třídy.

Časopis Kritická gramotnost (o praxi, textech a kontextech), číslo 1

Marně hledáte odborný časopis pro pedagogy, který propojí poznatky z výzkumných studií s živou školní praxí? Prostřednictvím elektronického čtvrtletníku Kritická gramotnost chce o.p.s. Pomáháme školám k úspěchu učitelům všech stupňů škol přinášet pravidelnou dávku inspirací, jak rozvíjet kritickou a čtenářskou gramotnost u žáků, a vytvořit platformu pro sdílení jejich zkušeností.

Jana Nováčková: Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková je psycholožka s praxí v poradenské práci i v psychologickém výzkumu. Publikovala mnoho článků v odborném i populárním tisku, které přibližují veřejnosti myšlenky týkající se změny školy, například seriál Mýty ve vzdělávání v Lidových novinách, který byl v roce 2001 vydán i knižně. Je spoluautorkou kurzu Respektovat a být respektován a stejnojmenné knihy, která patří k nejprodávanějším titulům o komunikaci. Od roku 1990 se věnuje lektorské a osvětové činnosti v oblasti výchovy a vzdělávání.