Karel Lippmann: Literatura a filosofie (Ke smysl výuky literatury na střední škole a smyslu testování)

pondělí 22. června 2020 ·

Středoškolský učitel Karel Lippmann přináší další úvahu o propojení literatury a filosofie, smyslu výuky literatury a smyslu a rizicích testování.


Karel Lippmann (archiv autora)
 „Nic přece neexistuje bez filosofie. Není dobré literatury bez filosofie“. Těmito slovy začíná rozhovor Olgy Pavlové se srbskou bohemistkou Tihanou Hamović (PLAV, 26. 3. 2020). Pro jaké pojetí filosofie však tohle platí?

Filosofie je založena na racionálním přístupu ke skutečnosti. Podle I. Kanta je rozum architektonikou tázání, sestávající se ze tří otázek, které jsou pro člověka jako smrtelné bytosti základní: co mohu vědět, jak mám jednat, v co smím doufat?

Rozum moderního člověka je sice karteziánsky emancipovaným subjektem, poskytujícím člověku systém, který mu umožňuje nadvládu nad světem, současně však z člověka postupně činí příslušenství tohoto systému, stále silnějšího a mocnějšího. Stále rychlejším tempem roste množství znalostí, zapomíná se ale na podstatu vědění, jež je nezbytné k základní orientaci ve světě. Takto se proměnil význam slova „kultura“. „Colere“ původně znamenalo „pěstovat a šlechtit“, ale také „objevovat, bydlet, vážit si a uctívat“. Moderní doba však kulturu chápe jen jako jeden z dalších oborů a odborností. Tak se zrodili její aktivní provozovatelé na straně jedné a pasivní obecenstvo na straně druhé. Architektonika rozumu se rozpadá.

Krásná literatura je svou podstatou filosofická a architektonická. Její výuka má smysl jen tehdy, pokud tohle respektuje. V poezii, próze i dramatu nalézáme totiž v tematizované a historicky uspořádané podobě odpovědi na zmíněné Kantovy otázky. A klademe další otázky, které z daných odpovědí plynou. Dílo proto musíme interpretovat. Jenže co to znamená?

Lingvista Josef Hrbáček ve svém článku „Recepce textu, jeho analýza a interpretace“ (Nová řeč 88, č. 1, lze nalézt i na webových stránkách ASČ) úzce spojuje interpretaci textu s jeho analýzou, říká, že je nelze vždy rozlišit jednoznačně. Dodává ale, že „principiálně je nutno mezi analýzou a interpretací rozlišovat, třebaže se při výkladu textu mohou velmi úzce stýkat“. Analýza podle něho přechází k interpretaci v okamžiku, kdy není jednoznačná a „volí se mezi více (jejími) způsoby (s odůvodněním volby). Analýzu pokládá J. Hrbáček za činnost odbornou, interpretaci pak dělí na čtenářskou a odbornou, přičemž „odborná interpretace textu komunikátů (nejen uměleckých) by se měla vyhnout dvěma krajnostem: na jedné straně snaze po pozitivistickém objektivismu, který potlačuje osobnost interpreta a nebere ohled na jeho individuální vztah k textu (čili vykládat si interpretaci jako analýzu), na druhé straně postmodernistickému neomezenému subjektivismu projevujícímu se v absolutním interpretačním relativismu (čili zcela potlačit význam objektivní analýzy)“.

V uvedeném článku cituje autor také literárního vědce Františka Kautmana: „Interpretaci chápeme jako finální fázi recepce textu, při níž recipient vyvozuje z textu komunikátu jeho smysl.“ (…) „Interpretace je transcendencí do oblasti širší, než jakou pokrývá text sám.“ Proti tomu analýza se vztahuje výhradně k textu.“

Co z výše uvedeného textu vyplývá pro pojetí středoškolského literárního vzdělávání? 

1) Je nezbytné respektovat, že literární vzdělávání nelze odloučit od kultury v nejširším smyslu slova a od filosofie.

2) Měli bychom si být vědomi, že literatura a její výuka nejsou jen oborem, resp. odborností mezi jinými obory a odbornostmi, že tematizuje zmíněné Kantovy otázky a člověkem v toku dějin nalezené odpovědi.

3) Je zapotřebí si uvědomit, že redukcí práce s díly a vybranými ukázkami na analýzu, jinými slovy nerozlišováním analýzy a odborné interpretace, odbornosti a vzdělání je vážně ohrožen smysl literárního vzdělávání na střední škole.

4) Je povinností všech, kteří prosazují plošné testování středoškoláků, nad uvedenými problémy se zodpovědně zamyslet a všechna svá rozhodnutí racionálně obhájit s ohledem na plný rozsah jejich možných důsledků.

8 komentářů:

Jiri Janecek řekl(a)...
22. června 2020 11:07  

A jaky je teda smysl vyuky literatury na stredni skole?

A jaky je smysl vyuky 'Ceskeho jazyka a literatury' na stredni skole?

Karel Lippmann řekl(a)...
22. června 2020 13:03  

Když budete, pane Janečku, jenom trošinku chtít, jistě na to pozornější četbou mého článku přijdete (ostatně jsem o tom psal už mnohokrát). Věřím Vám. Kdybych odpověděl, dal bych najevo, že Vás podceňuji.

BP řekl(a)...
22. června 2020 14:24  

Pane Lippmanne, ne na všech středních školách se učí filosofie. Já vidím to propojení lépe s historií a všemi druhy umění.

Jiri Janecek řekl(a)...
22. června 2020 15:36  

No, ja to teda nechtel cist vubec, ale ani po tretim pozornem cteni furt nic... Dam se podat.

Mozna mne vadi ta spousta postav, co tam vystupuje. Zkuste to prosim vlastnimi slovy, idealne do tri radku delky a bez slov 'transcendence' ci 'komunikat'. Treba tak aby to pochopili na prvni dobrou vsichni rodice vsech maturantu…

Vzhledem k tomu, kolik tu jeste napisete a budete muset precist pismen v diskuzi s panem Dolezelem nebo Soukalem, vas ty tri radky snad nezabijou…

Dik.

Karel Lippmann řekl(a)...
22. června 2020 15:59  

BP,
dotýkáte se zřejmě nejobtížnějšího problému vzdělávání, který souvisí s pozitivistickou tradicí ztotožňující vzdělání s odborností. Filosofie totiž není odbornost, přitom ale všechny odbornosti mají filosofický základ, ostatně z filosofie vzešly. Na prvním místě matematika. Všechny vyučované předměty jsou proto z hlediska vzdělání, tedy toho, co potřebují všichni lidé bez ohledu na to, čím se budou odborně zabývat, filosofické. Totéž platí i pro dějepis či všechny druhy umění. Filosofie je jejich společným, sjednocujícím základem, dává jim smysl. Proto např. v literatuře nacházíme filosofický vliv dějin, matematiky, nauk o člověku, přírodních věd, techniky atd. To neznamená, že učitel češtiny musí být na to všechno odborník, měl by ale znát filosofický základ, který z jednotlivostí vytváří kulturu jako smysluplný celek. Mj. když hovoříme o antickém umění, o antické kultuře, neměli bychom pominout základní poučení o mýtu a podstatě antické filosofie (Sokrates, Platón, Aristoteles, stoicismus, epikureismus, skepticismus, Pýthagorás, Eukleides atd.).
Když mluvíme u umění renesančním, je důležité vysvětlit Koperníkem způsobenou proměnu substance v subjekt a protiklad karteziánské a komeniánské racionality. Realismus a naturalismus zase potřebují pochopení pozitivismu, což se týká vlastně celého modernismu. Nestačí ale zabývat se jen obsahem, i forma má důležitý význam.
Jsem si dobře vědom síly pozitivistické tradice, v jejímž rámci však nelze problém smyslu vzdělávání řešit. Právě proto, že rozdrobila svět na obory a odbornosti, což je na jedné straně velkým pokrokem, na straně druhé se ale vůbec nezabývá smyslem toho, co děláme. Literaturu pozitivisticky vykládat, jak to vyžadovala až dosud maturita, nemá valný smysl. Protože exaktní, přírodovědný či technický obor z ní nikdy neuděláme a ani udělat z podstaty věci nemůžeme. Jejím prostřednictvím však můžeme mimo jiné učit se zajímat o smysl pozitivisticky redukovaného vnímání "pokroku". Ukazovat na to, co jsme přes všechen ten pokrok udělali pro lidi a svět dobře, ale také špatně, ba často i hloupě, bezohledně a zločinně.
Řešit tyto dlouho zanedbávané problémy na "běh na krátkou trať". Nemůže je řešit jeden člověk či malá skupina odborníků, kteří budou ignorovat odlišné názory. Zapojit do diskuse by se měli reprezentanti všech typů škol. Zde jsem ale ne sice rovnou pesimista, ale do značné míry skeptik určitě.
Pokusil jsem se své názory konkretizovat v učebnici, která je zdarma k dispozici na webových stránkách Biskupského gymnázia Č. Budějovice. Upozorňuji, že jsem ji nepsal s cílem jejího"masového" použití, ale především jako text inspirující učitele k vlastnímu přístupu k výuce.
Z časových důvodů odesílám bez korektury.

Karel Lippmann řekl(a)...
22. června 2020 16:35  

Pane Janečku, já jsem Vám přece nedal žádnou hádanku. A co je to transcendence či komunikát si jistě rychle najdete v nějaké encyklopedii.
Jinak musím ocenit Vaši předvídavost v případě Vámi zmíněných pánů.
A promiňte, že Vám neodpovím. Vaše první dvě otázky jsou ve skutečnosti otázkami jen naoko. Je v nich totiž už i skryta odpověď. Tento druh tázání znám velice důvěrně, podobnou záplavou zvědavosti oplývají totiž moji zvídaví "sympatizanti". Jde jen o čekání na odpověď, po které tazatel baží jen proto, že už předem ví, že s ní nebude souhlasit. Protože sám nic konkrétního neřekne, může tohle pokračovat do nekonečna. Možná uhodnete, kdo je tady v tomhle to pravý mistr. Já v tom ale nespatřuji žádný smysl.

Co kdybyste, pane Janečku, na své otázky odpověděl nejprve sám? Možná bych s Vámi souhlasil, možná ne. Ale vždy bych odpověděl věcně.

Silvie A. řekl(a)...
22. června 2020 16:38  

Dílo proto musíme interpretovat.

Zajímavé! Mně z toho textu naopak vyplynulo "Dílo proto nesmíme interpretovat!"
Nechápu, kde se stala chyba.

Tajný Učitel řekl(a)...
22. června 2020 19:02  

"To neznamená, že učitel češtiny musí být na to všechno odborník, měl by ale znát filosofický základ, který z jednotlivostí vytváří kulturu jako smysluplný celek."

Nejen učitel češtiny. Například učitel cizího jazyka, který zná vývoj filosofie v zemích s cílovým jazykem, má možnost například cizojazyčnou literaturu propojit s mnoha jinými předměty všeobecně-vzdělávacího základu, čímž výuku obohatí a promění z drilu čistě utilitární dovednosti dorozumět se, v něco mnohem osobnostně přínosnějšího. Nehledě na to, že žáky pak výuka více zajímá, neboť pomocí literatury objevují širší, kulturně historické souvislosti jiného světa.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.