K čemu jim to bude? ptají se rodiče, když vidí, co se jejich děti učí. Proč to v mnohých školách stále vypadá jako před 30 lety?

Rodiče mají v době koronaviru unikátní šanci nahlédnout, co všechno se dnes děti ve školách učí. A mnozí jsou v šoku z toho, na jakých detailech i dnes školy často bazírují. Už dávno se mluví o tom, že je množství učiva třeba redukovat a soustředit se spíš na jeho hloubku. Zatím ale, jak se říká, „skutek utek“. A tak se v posledních týdnech stále víc rodičů ptá „k čemu jim to bude?“. Reportáž přináší magazín Rodiče vítáni.

Stav nouze může ulehčit seškrtání učiva

Na tom, že jsou žáci množstvím učiva přehlcení, nestačí jej vstřebat a je potřeba osnovy zredukovat, se experti shodují již dlouho. Sociolog Daniel Prokop míní, že právě teď by u rodičů díky kontaktu s výukou mohla narůst podpora pro obsahovou reformu vzdělávání. „Část rodičů má konzervativní představy o školství, že se děti musí naučit co nejvíce znalostí. Kontakt s tím, co všechno děti ve škole dělají, může podpořit pochopení, že musíme kurikulum (učivo a proces jeho osvojování si – pozn. red.) a znalostní obsah redukovat. Aby byl čas na procvičování a upevňování znalostí,“ řekl Lidovým novinám Prokop.

Karel Lippmann: Komenského pansofie a naše současné školství

„Využil jsem vynuceného volna k napsání dalšího článku o vzdělání. Jsem si ale vědom, že dnes mají i učitelé poněkud jiné starosti, proto Vám jej zasílám s jistými rozpaky…,“ napsal Karel Lippmann redakci České školy. Věřím, že učitelé nejenom v době nečekaného a v mnohém drastického a nevyzpytatelného volna přemýšlejí nejenom o zajištění každodenního „provozu vzdělávání“, ale i o jeho smyslu. Byť se to v jejich situaci může leckdy zdát jako velký luxus…

Robert Čapek: Žádné dítě samozřejmě není hloupé, hloupá je jen učitelka, která si tohle myslí

„Dalším mýtem, který se v poslední době rozmohl, je, že vlastně neexistuje hloupé dítě. Že jsou jen děti špatně namotivované, na které učitel kašle. Tak já vám něco povím a bude to šok. Hloupé děti jsou mezi námi. Prostě si přiznejme, že tu máme jak chytré, bystré a inteligentní děti, tak ty, které jsou od přírody hloupé a mnoho inteligence nepobraly... Budeme všechny děti nutit, aby se pokusily splnit veškeré výstupy (RVP), které jsou ve škole předepsány? Budeme žákům i nadále vnucovat tempo těch nejpomalejších a nutit je, aby čekali, až se daleko hloupější dítě například vyjádří?“,“ cituje Robert Čapek z textu učitelky Zuzany Růžičkové a dodává: „Tohle je pro mě naprosto šokující vyjádření a být rodičem školy této „učitelky“, žádal bych vedení školy o vysvětlení. Být ředitelem této školy, danou „učitelku“ vybídnu, aby šla třeba pást ovce.“

Oldřich Botlík: Dnešní podoba matematiky se vytváří především pro učitele, ne pro žáky

„Sestavování rámcových vzdělávacích programů je rvačka o pracovní příležitosti,“ říká Oldřich Botlík v rozhovoru pro Radiožurnál s tím, že podoba matematik se vytváří pro učitele, nikoliv pro žáky. „Vychází to z toho, aby učitelé, kteří už se vzdělali, měli dostatek práce, a vychází to z toho, co umějí. Řada češtinářů také neumí napsat esej nebo článek do novin…“ upozorňuje.

Adam Cvik, Petr Polívka: Superhrdinové ve vaší tělocvičně

Tělesná výchova v dnešní době? Pro mnohé učitele noční můra. Proč? Žáci nemají zájem, chuť, nechtějí se hýbat nebo si jen hrát. Podle závěru statistiky Státní zdravotního ústavu (Výsledky studie „Zdraví dětí 2016“, 2016) trpí až 10 % dětské populace obezitou, nejvíce pak děti v 5. a 9. roce, zejména chlapci. Na to je vázáno vadné držení těla, kterým trpí 42 % všech dětí s vyšší hmotností. Co s tím? Jak tomu předejít?

Stres, který nemá smysl. Přísný systém testů na střední školy má zásadní vliv na to, co se české děti učí

„Ačkoli to ambicí jednotné přijímací zkoušky nebylo, začala udávat tón v tom, co se děti učí. A zatímco část učitelů mantinely přivítala, jiní v ní viděli zásah do své učitelské svobody. Ta vychází z faktu, že v roce 2000 dali akademici a lidé z praxe dohromady takzvaný rámcový vzdělávací program a školy si pak v jeho intencích začaly připravovat vlastní programy. Změna reagovala na praxi v zemích, kterým se na poli vzdělávání daří. Výčet znalostí byl nahrazen kompetencemi: k učení, řešení problémů, sociálními, občanskými nebo pracovními. Jednotné testy jsou v tomto ohledu krokem zpátky. Jdou po učivu, nikoli po kompetencích, to je v rozporu s rámcovým vzdělávacím programem.“ Reportáž o „testování“ přináší týdeník Respekt.

EDUin: Rozvoj moderní pedagogiky potřebuje více než jen redukci učiva

Česká školní inspekce (ČŠI) při zveřejnění své nové výroční zprávy zkritizovala předimenzovaný obsah rámcových vzdělávacích programů. Ten podle inspekce neumožňuje dostatečné opakování, moderní pedagogiku a pestré metody výuky a potažmo snižuje motivaci žáků. EDUin podporuje redukci obsahu ve prospěch lepší výuky a zároveň upozorňuje, že je potřeba podniknout navazující kroky, které k takovému stavu povedou.

Více se učí, méně vědí. Za špatné výsledky dětí může i bobtnající učivo, říká školní inspekce.

Školství se pohybuje v začarovaném kruhu. Jedním z důvodů je i to, že toho děti ve škole chceme naučit příliš mnoho, myslí si ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Příliš mnoho učiva škodí, vysvětloval na statistických číslech z výroční zprávy, kterou Česká školní inspekce včera zveřejnila. Příliš požadavků na to, co se děti mají naučit, znamená, že učitelé látku jen taktak stihnou „odvyprávět“ před tabulí. Podíl hodin, které stojí na výkladu učitele, je v českém školství velmi vysoký. Času, který děti nestráví posloucháním, ale vlastní činností, je ve srovnání s průměrem v zemích OECD málo. Tématu se věnuje MF DNES.

ČŠI: Současné nastavení RVP zhoršuje kvalitu vzdělávání

„Jakkoli rámcové vzdělávací programy stanovují tzv. očekávané výstupy, kterých by měli v jednotlivých vzdělávacích oborech či oblastech všichni žáci dosahovat, skutečnost je dramaticky odlišná, resp. velmi špatná. Na základě zjištění České školní inspekce lze konstatovat, že např. v českém jazyce dosáhli všichni žáci očekávaných výstupů dle RVP pouze v 6,42 % škol a v matematice dokonce jen v 0,62 % škol. Podobně na tom byly také další vzdělávací obory, jako je dějepis (2,6 % škol), zeměpis (1,32 % škol) nebo fyzika (1,25 % škol). Tyto výsledky však nelze vnímat tak, že většina našich škol a učitelů je nekvalitních. Problém leží jinde. Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu je skutečnost, že rámcové vzdělávací programy jsou velmi předimenzovány a obsahují příliš velký objem povinného vzdělávacího obsahu, který navíc v minulých letech stále narůstal,“ konstatuje ve své zprávě Česká školní inspekce.

Bořivoj Brdička: Dokáže škola držet krok s technologiemi?

Jedním ze závažných trendů je, že navzdory očekávatelnému zvyšujícímu se počtu nezaměstnaných budou firmy stále obtížněji hledat kvalifikované pracovníky. Závěr je jednoznačný. Je třeba, aby absolventi škol měli potřebné schopnosti (technologie využívat), a úplně všichni musí být schopni se opakovaně rekvalifikovat a učit stále něco nového. Jak by tedy mělo školství na současné vývojové trendy reagovat? Bez změn se jistě neobejde.

Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek

„Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ,“ říká pedagog a školitel učitelů Robert Čapek v rozhovoru pro Akademii Lidových novin.

Nové pojetí informatiky: Důraz na informatické myšlení. Práce s Wordem do češtiny, Excel do matematiky

„Pořád se mi stává, že přijde žák, který měl na základní škole jen jednu hodinu informatiky týdně na prvním stupni a jednu na druhém,“ říká středoškolská učitelka Mašláňová. Takové děti pak mají oproti ostatním mezery, protože se v hodinách věnovaly něčemu jinému – jenom hrály hry nebo řešily výukové programy. „To je z mého pohledu docela děsivé. Najdou se i žáci, kteří na klávesnici hledají písmeno ‚zet‘ a u počítače seděli jen párkrát v životě. To je dneska šílený handicap,“ upozorňuje učitelka. Mezi základními školami jsou velké rozdíly. V prváku se s takovými žáky sejdou i studenti zvyklí na robotické hračky, pro něž není problém naprogramovat jednoduché roboty. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny v příloze věnované digitální gramotnosti.

Na vybraných školách od září startuje velká reforma ve výuce informatiky, za dva roky se má spustit všude

„Umět mluvit ke strojům tak, aby člověka poslouchaly, je dovednost, o jejímž vzrůstajícím významu v dnešním vysoce technizovaném světě málokdo pochybuje. V osnovách by se taková látka dala popsat jako základy programování, algoritmizace nebo rozvoj „informatického myšlení“... České osnovy pro informatiku jsou staré 14 let, příděl hodin je minimální a na modernější látku si málokdo z učitelů troufne. Mnozí tak raději zůstávají u přednášení, jak ovládat Word nebo PowerPoint. Za týden ale nastane změna.“ Reportáž o plánované změně výuky informatiky přináší týdeník Respekt.

Jolana Fuchsová: Na základní škole kombinujeme mediální výchovu s informatikou

„V úvodu předmětu se krátce zaměřujeme na to, co jsou média, jaká je jejich historie. Chci, aby si žáci uvědomili roli médií v každodenním životě a jak moc nás všechny ovlivňují. Při různých aktivitách se snažíme najít rozdíly mezi informativním, zábavním a reklamním sdělením. Zkoušíme i rating počítačových her s ohledem na míru násilí, což je pro děti tohoto věku aktuální. Větší prostor věnujeme zpravodajství a jeho vlivu na společnost, žáci se učí kriticky přistupovat k mediálnímu sdělení, sestavit jej, popřípadě připravit příspěvek do školního časopisu,“ píše učitelka Jolana Fuchsová v červnovém vydání časopisu Řízení školy.

Lucie Šťastná: Mediální výchově nepřikládáme důležitost

„Obecně si ale myslím, že tu chybí spolupráce, komunikace a společná koordinace činností mezi zastánci různých typů gramotností, které jsou si velmi blízké – čtenářské, mediální, digitální, informační a dalších. Každá taková skupina zastánců se snaží bojovat za „svou“ gramotnost, místo aby se uvažovalo o komplexnějším řešení. Přitom je zřejmé, že se zmíněné gramotnosti vzájemně prolínají a je důležité rozvíjet je všechny napříč kurikulem, ne upřednostňovat jednu před druhou. Politici, úředníci a koneckonců i ředitelé škol a učitelé pak z toho jsou právem rozladění či zmatení. Výsledkem je odmítání rozvoje jednotlivých gramotností, případně upřednostnění některé, která se zdá momentálně důležitá, protože v kurikulu na všechny není prostor,“ říká vysokoškolská učitelka Lucie Šťastná v rozhovoru pro časopis Řízení školy.

Václav Sixta: Jak na výročí aneb propojujeme historické a občanské vzdělávání

„Osmičková“ výročí vybízejí více než kdy jindy k úvahám nad směřováním české společnosti, nad soudobými dějinami a obecně nad významem minulosti pro současnost. V médiích dostávají historici v roli expertů daleko více prostoru, než je obvyklé, a veřejný prostor se dynamicky zaplňuje výstavami, koncerty, přednáškami a dalším programem odkazujícím k událostem 20. století. Škola by již z definice svého poslání v tomto ohledu neměla zůstat pozadu za ostatními institucemi. Jednou z příležitostí, které „osmičkový“ rok nabízí, je prostor pro propojování historického a občanského vzdělávání. Jak zacházet s historickými výročími, aby nepředstavovala nucenou připomínku a vyprázdněný svátek? Jaké vzdělávací cíle na tato témata navázat a jakými způsoby je představit žákům?

Příliš pravěku, málo novodobých dějin. Výuka dějepisu ve školách zamrzla

„Vzdělávací obsah v dějepise je natolik předimenzovaný, že určitě nelze říci, že by na výuku moderních dějin, tedy řekněme na dějiny od počátku 20. století, případně dějiny po roce 1945, byl dostatek prostoru,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Reportáž o chystané změně výuky dějepisu přináší iDNES.cz.

Bořivoj Brdička: Profil Učitel21

„Zavádění digitálních technologií se týká všech vzdělávacích oblastí, a proto je nutné modifikovat zároveň celý RVP. Změny se tak dotknou vlastně všech učitelů. V situaci, kdy se dosud požadavek na existenci digitálních kompetencí do přípravy učitelů téměř nepromítl, je právě toto tím vůbec největším problémem, s nímž se bude realizace Strategie digitálního vzdělávání (SDV) v praxi potýkat,“ píše Bořivoj Brdička v textu Profil Učitel21. Analýza počátečního stavu realizace dílčího úkolu vládou sledované Strategie digitálního vzdělávání.

Bořivoj Brdička: Jak na inovaci českého vzdělávacího systému v rámci Strategie digitálního vzdělávání

„Český školský systém v minulých letech problematiku využití technologií zanedbával. Náznak změny nastal s přijetím Strategie digitálního vzdělávání (SDV) vládou na podzim 2014. Její realizace postupuje velmi pomalu a vykazuje značné zpoždění. Přesto se od začátku roku 2016 MŠMT snaží její cíle naplňovat. Není to vůbec jednoduché, neboť většina intervencí mění zažité pořádky a postupy (revize RVP, Profil Učitel21 ad.),“ píše Bořivoj Brdička v textu Profil digitalizace školství. Jak na inovaci českého vzdělávacího systému v rámci Strategie digitálního vzdělávání.