Renata Veselá: Z kopce neběhejte! (Další korálek do mého náhrdelníku „Ztráta smyslu práce ve školství“)

Jdu procházkou po našem sídlišti. Děti z družiny blízké základky pod dohleden vychovatelky dovádějí na kopečku s převýšením dva metry obšťastněném popraškem sněhu. I koroně se zželelo dětí a ony mohou aspoň chvíli sjíždět tak zvaně na čemkoliv z kopce dolů. Paní vychovatelka však volá: „Z kopce neběhej“! 

Karel Lippmann: Tragično a smrt Juliana Sorela (Článek věnuji pánům Jiřímu Týřovi a Josefu Soukalovi)

Julian Sorel je hlavní postavou Stendhalova románu Červená a černá (1830). Podnětem k jeho napsání byl příběh Antoine Bertheta, popraveného v r. 1828. Téma vychází ze symboliky dvou barev: červená je symbolem touhy po plném životě, černá pak zastupuje zmrtvělou nehybnost měšťácké společnosti. 

Bořivoj Brdička: Jsou žáci připraveni uspět v propojeném světě?

O tom, že se OECD chystá ověřovat tzv. globální kompetence 15letých žáků, jsme psali na začátku roku 2017 hlavně v souvislosti s tím, že se nezúčastníme... Celkem se nakonec zúčastnilo 26 zemí (kromě nás chyběly třeba i USA či Anglie, na rozdíl od Skotska)... Celkově 82 % žáků uvedlo, že považují lidi jiných kultur za rovnocenné lidské bytosti, 85 % je přesvědčeno, že imigranti mají mít stejné právo se vzdělávat. Dívky všech zemí vykazují vyšší míru respektu k jiným lidem než chlapci. Totéž platí pro žáky, kteří mají imigrantské kořeny, na rozdíl od domorodců. Projevil se významný vliv rodičů na postoje žáků. 

Chci vepsat uprchlíky zpátky do dějin Evropy, říká historik Michal Frankl

Běžně máme tendenci smýšlet o střední Evropě jako o místu, ze kterého se utíkalo. Kvůli politickému pronásledování, totalitním režimům, etnickému čištění. Historik Michal Frankl se rozhodl otočit perspektivu: „Zkoumáme ji jako místo, kam se utíkalo a utíká a kde si po celé dvacáté století klademe otázku, koho za uprchlíka považovat a jak k takovým lidem přistupovat.“ Výzkumníci a výzkumnice z jeho týmu hledají spojnice, podle kterých by bylo možné přijetí uprchlíků porovnávat napříč regionem a obdobími. Reportáž přináší magazín Universitas. 

Ředitelka firmy: Žijeme v macho společnosti

„Žijeme v macho společnosti. To tak prostě je. Často to sami nevnímáme, protože máme šikovné ženy, které jsou relativně vidět. Ale stále jsme obklopeni patriarchálními a tradičním názory na to, jak žít. Bavila jsem se před rokem s kolegyní, která pracuje ve velké IT firmě. Řešili jsme téma, jak udržet ženu v práci po narození dítěte. Když dnes potřebujete obsadit pozici na úrovni středního nebo vyššího managementu a hledáte i ženské kandidátky, nemáte téměř kde brát,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny Dagmar Plevačová, ředitelka české pobočky firmy Velux. 

Češka ve výběru 50 feministek světa: Nejsem extremistka, svět může být spravedlivější

Část společnosti si pořád myslí, že zásadním bojem feminismu je genderově neutrální záchod, ale nevidí ten celek. Na tom, že bychom všichni měli mít možnost žít ve světě s minimálním rizikem znásilnění, není nic extrémního, říká Johanna Nejedlová, kterou server Bitch Media zařadil do výběru nejvýznamnějších feministek. Neznám žádnou feministku, které by vadilo, že jí někdo podrží dveře, dodává v rozhovoru pro DVTV. 

Karel Lippmann: Šťastný život bez vágního jazyka

V roce 1953 vyšla románová antiutopie „451 stupňů Fahrenheita“ amerického spisovatele R. D. Bradburyho. Její děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti v Americe. Úroveň vědy a techniky je sice vysoká, je však současně pronásledováno svobodné myšlení a civilizace je ohrožena nekulturností a bezduchostí. 

Jan Amos Neznámý: Od smrti "učitele národů" uplyne 350 let. Jeho myšlenkový odkaz zůstává pro řadu lidí neobjevený

„Od smrti pedagoga, filozofa, teologa a všestranného vzdělance Jana Amose Komenského uplyne 15. listopadu 350 let... Během Komenského života na přelomu humanismu a baroka probíhala vědecká revoluce a měnil se úhel pohledu na svět a způsob jeho poznávání. Komenský byl zároveň svědkem, účastníkem i kritikem tohoto myšlenkového převratu. Typické pro něj je, že se ve svém díle pohybuje mezi racionalitou, která se projevuje například v jeho dodnes živých návrzích systému pro všechny otevřeného vzdělávání, a vroucí religiozitou. Jako by přes všechnu svoji intelektuální kapacitu nevěřil, že jen samotný rozum a racionální poznání učiní člověka šťastným. " stala symbolem důležitých okamžiků moderní české historie,“ píše Jan Adamec pro Hospodářské noviny.  

Kněz Vácha: Mladým dnes chybí pevná vůle. Brzy se hroutí a pomáhají si antidepresivy

„Staří křesťané vnímali jako jeden ze sedmi smrtelných hříchů lenost. Člověk si říká, proč by zrovna lenost měla být smrtelný hřích. Když se večer místo učení podívám na hokej, není na tom přece nic až tak zlého. Latinské slovo acedia ale spíš než občasnou zlenivělost znamená rezignaci na pozvání býti člověkem, na to, abyste naplno využili své dobré vlastnosti. Místo toho, abyste svůj život vzali vážně, se jen díváte na telenovely o životě, pozorujete z okna životy jiných a popíjíte teplé pivo. Než abyste se pustili do něčeho, co za vás nikdo jiný neudělá, dáte si radši nohy na stůl, pustíte si Netflix a necháte život plynout,“ říká v rozhovoru pro online deník Aktuálně Marek Orko Vácha, katolický kněz, publicista, spisovatel a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. 

Dalibor Špok: Co můžeme nyní, v této fázi COVIDu, udělat pro druhé?

„Pojďme promyslet, jak můžeme v tuto chvíli pomoci komunitě, konkrétním druhým lidem, své širší rodině a známým. Pojďme se ptát, co můžeme konkrétně - každý z nás - udělat pro druhé. Soustředíme se pochopitelně na vývoj situace i vyhlašovaná opatření. Ale někdy možná zapomínáme, že mnoho můžeme dělat i my sami. Respektive každý malou trochu. Dohromady to udělá pořádný kus práce. Jsem dokonce přesvědčen, že právě podobná drobná aktivita nyní může - a to doslova - v mnoha případech zachránit životy či zdraví,“ píše psycholog Dalibor Špok na svém blogu. 

Pandemie nám ukázala, že lidský život je vždycky prekérní a že jeden na druhém závisíme, říká filozof Jan Sokol

„Zároveň to určité důležité věci připomnělo. Třeba, že lidský život je vždycky prekérní – člověk může umřít každou chvíli. To patří k osudu narozeného smrtelníka,“ říká Jan Sokol v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Pafko: Že smrt si bere staré? Odsouzeníhodné. Média pumpují vášně, krizi jsme zvládli

Média pumpují vášně, titulky, že smrt si bere staré, byly odsouzeníhodné. Češi jsou neustále nespokojení, to je česká vlastnost. S žádným premiérem nejsme nikdy spokojení. Štěstí by měl každý hledat v sobě, lituji lidi, co jsou na vrcholu a myslí si, že to půjde ještě dál, z vrcholu se jde jen dolů, říká Pavel Pafko. Na krizi nebyl připraven žádný stát, roušky nebyly nikde, dodává v rozhovoru pro DVTV.

Petr Honzejk: Česká debata o Black lives matter odhaluje míru latentního rasismu

"Česká debata o hnutí Black lives matter (na černých životech záleží), které se rozjelo v USA a Evropě po policejní vraždě George Floyda, je přinejmenším nešťastná. Převažují hlasy, které kampaň kritizují z nejrůznějších pozic. A těžko se přitom ubránit dojmu, že ve skutečnosti jde o to zakrýt náš vlastní problém s latentním rasismem," píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.

Američtí novináři už nechtějí být nezávislí. Vřavy v ulicích odhalily, že nestrannost přestala být ideálem

„Při současných mohutných rasově podkreslených demonstracích v USA, jež vypukly po zabití černocha George Floyda bílým policistou, se v první linii ocitli i novináři. Vyhrocená atmosféra a to, že v ní splývají s davem víc než v minulosti, změnily pravidla hry... Částečně je to spor generační, ale promítají se do něj právě i rasové otázky. A jde v něm o základní koncept žurnalistiky. O to, zda se má současný novinář ještě vůbec snažit být objektivním, nestranným pozorovatelem, nebo mají média vycházet vstříc publiku a potvrdit mu jeho (i svoji) "pravdu". A odmítnout "lži" všech ostatních,“ píše Daniel Anýž v Hospodářských novinách.

Zdeněk Hojda: Pomníky nebo zapomníky? V neklidných dobách někdy nezbývá, než místa paměti přesunout do muzea

„Velmi běžnou reakcí právě vládnoucích politiků je obrana statu quo. "Ty sochy nás učí o naší minulosti, se všemi jejími chybami. Zbourat je by znamenalo lhát o naší historii," vyjádřil se k současným událostem britský premiér Boris Johnson. "Ve Francii se sochy bourat nebudou," řekl francouzský prezident Emmanuel Macron. "Republika nebude vymazávat žádné stopy historie, nebude zapomínat na žádné z jejích děl, nebude strhávat sochy." (podle serveru Politico) Představitelé dvou největších bývalých koloniálních mocností hájí tedy přijímání vlastní historie "se vším všudy", což není stanovisko, které by historikovi neznělo sympaticky. Pro opačnou stranu zní však možná alibisticky. Ta hájí přesvědčení, že památky ve veřejném prostoru mají odpovídat výhradně hodnotám současné společnosti. Nečiní-li tak, máme se jich zbavit,“ píše historik Zdeněk Hojda v Hospodářských novinách.

Když ne teď, padly by sochy později. Emoce kolem postav na pomnících nejsou ničím novým, vysvětluje historik

„Proměny obrazů minulosti jsou zřídka způsobeny novými poznatky. Spíše se mění důraz na to, co v určité době považujeme za důležité. Churchillova pražská socha byla vztyčena jako symbol boje proti fašismu a komunismu. Pokud nám většinově bude symbolizovat především toto, má své místo. Pokud se důležitějším pro nás stane jeho smýšlení o lidské rovnosti, pak není důvod ji uchovávat. Minulost nikdy není černobílá, takovou ji potřebujeme jen pro budování monumentů.," říká historik Jakub Rákosník v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Michal Stehlík: Posprejujte Nerudu!

„´Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude. Výtečný jeden pozorovatel německý praví: „Němec může se státi spíše Židem než Žid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří.“´ JAN NERUDA, Pro strach židovský,1869. Nerudou jen tak pro zajímavost (a nalákání čtenáře) začínám, ale o Nerudu nejde…,“ píše Michal Stehlík na svém blogu.

Petr Honzejk: Bourání pomníků je zoufalá střelba do oživlých duchů minulosti

„Jsou období, kdy se kolem soch a pomníků chodí netečně asi jako kolem obecní pumpy, ze které už léta neteče voda. Většině lidí je úplně jedno, kdo ti kamenní strejcové a tety byli. A pak se to najednou zlomí: debatuje se, boří se, sochy se přesouvají do muzeí, pomníky se doplňují vysvětlujícími tabulkami. Přesně to se děje nyní. Máme tu odstraňování sochy maršála Koněva, spory kolem vztyčování mariánského sloupu, na Západě vidíme svrhávání pomníků lidí, kteří si ve své době zadali s otrokářstvím. O čem to svědčí? Proč se to děje zrovna teď? A není to nebezpečné?,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.

Sochy padají jedna po druhé. Strhávání zjednodušuje dějiny i upozorňuje na krutosti

Na podstavci sochy Winstona Churchilla v Londýně se minulý týden objevil nápis "byl rasista". Ve čtvrtek stejná slova někdo nasprejoval na Churchillovu sochu v Praze. Vlna protestů proti rasismu, kterou vyvolalo zabití George Floyda, se z USA přelila i do Evropy. "Ten, kdo to tam nasprejoval, měl fakticky pravdu," napsal před pár dny o poničení londýnské sochy bývalého britského premiéra historik z Cambridgeské univerzity Richard Toye. Tématu se věnuje online deník Aktuálně.

Sociologové: Žádná společnost blahobytu takovéhle výzvě nečelila, svět se hodně změní

Sociolog Stanislav Holubec z Akademie věd si myslí, že v nejbližší době bude velkým dilematem, zda uvolnit ekonomiku a obětovat část lidských životů, nebo jestli poškodit ekonomiku. "Jedno i druhé je v rámci velkých dějinných událostí nebezpečné a oboje může vést k řetězci dalších katastrofických událostí," říká pro online deník Aktuálně s tím, že ekonomický úpadek přináší riziko nástupu autoritativních režimů.