Fučík: Bonviván, hrdina, "umělý" idol, či autor, jenž Reportáží ovlivnil generace?

"A my tu najednou už nemáme mramorového černobílého hrdinu, ale rozporuplného chlapa, který psal svou reportáž s vědomím, že z rukou gestapa už nevyvázne. Nacisty chtěl proto porazit alespoň symbolicky přes odkaz Reportáže psané na oprátce, což se mu paradoxně i podařilo," popisuje jeden z cílů výstavy o Juliu Fučíkovi na Vítkově historik Kamil Činátl. Reportáž přináší online deník Aktuálně.

Když ne teď, padly by sochy později. Emoce kolem postav na pomnících nejsou ničím novým, vysvětluje historik

„Proměny obrazů minulosti jsou zřídka způsobeny novými poznatky. Spíše se mění důraz na to, co v určité době považujeme za důležité. Churchillova pražská socha byla vztyčena jako symbol boje proti fašismu a komunismu. Pokud nám většinově bude symbolizovat především toto, má své místo. Pokud se důležitějším pro nás stane jeho smýšlení o lidské rovnosti, pak není důvod ji uchovávat. Minulost nikdy není černobílá, takovou ji potřebujeme jen pro budování monumentů.," říká historik Jakub Rákosník v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Michal Stehlík: Posprejujte Nerudu!

„´Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude. Výtečný jeden pozorovatel německý praví: „Němec může se státi spíše Židem než Žid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří.“´ JAN NERUDA, Pro strach židovský,1869. Nerudou jen tak pro zajímavost (a nalákání čtenáře) začínám, ale o Nerudu nejde…,“ píše Michal Stehlík na svém blogu.

Petr Honzejk: Bourání pomníků je zoufalá střelba do oživlých duchů minulosti

„Jsou období, kdy se kolem soch a pomníků chodí netečně asi jako kolem obecní pumpy, ze které už léta neteče voda. Většině lidí je úplně jedno, kdo ti kamenní strejcové a tety byli. A pak se to najednou zlomí: debatuje se, boří se, sochy se přesouvají do muzeí, pomníky se doplňují vysvětlujícími tabulkami. Přesně to se děje nyní. Máme tu odstraňování sochy maršála Koněva, spory kolem vztyčování mariánského sloupu, na Západě vidíme svrhávání pomníků lidí, kteří si ve své době zadali s otrokářstvím. O čem to svědčí? Proč se to děje zrovna teď? A není to nebezpečné?,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.

Tím nejodpornějším za socialismu byla škola, říká v novém dokumentu šéf Paměti národa

Podle scénáristy dokumentu z cyklu ČT Příběhy 20. století Mikuláše Kroupy byla škola tím nejodpornějším, co socialismus nabízel. „Tvářila se neutrálně jako vzdělávací ústav. Ve skutečnosti se však jednalo o proticírkevní, protiněmecký, protiburžoazní, protižidovskou a prostě všeobecně protizápadní manipulaci s dětmi,“ říká v komentáři ředitel společnosti Post Bellum.

Jiřina Šiklová: Nikdy jsem si nemyslela, že by kapitalistický řád byl ideálním řešením

Kam dokráčela česká společnost během třiceti polistopadových let? Kdo je vítězem a kdo poraženým sametové revoluce? A zabývají se politické elity tím, co je opravdu důležité? V předvečer výročí 17. listopadu o tom Deník hovořil se socioložkou Jiřinou Šiklovou, která byla jednou z tváří převratných událostí.

Středoevropané ani po pádu komunismu nevěří justici. Zlepšeme gramotnost, vyzývá právník, který bojuje s exekutory

Český advokát Petr Němec upozornil na problém statisíců lidí, na něž byla uvalena exekuce. A kteří už kvůli neschopnosti právního systému přizpůsobit se vývoji a neochotě politiků s tím něco dělat nevěří, že může existovat spravedlnost. Přestali věřit v justici jako nástroj státu, který je schopen měřit všem stejně. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.

Průzkum: Názory české veřejnosti na fungování demokracie a nedemokratické alternativy politického systému

S fungováním demokracie v naší zemi je spokojena více než polovina (55 %) občanů, více než dvě pětiny (41 %) spokojené nejsou. Spokojenost s fungováním demokracie je v ČR nižší než v únoru letošního roku i než byla v letech 2017 a 2018 a srovnatelná jako v letech 2015 a 2016. Téměř tři pětiny (58 %) českých občanů věří, že demokracie je lepší než jakýkoliv jiný způsob vlády. Zastánců demokratického způsobu vládnutí je tak v české populaci nejvíce od roku 2004, kdy byla otázka do výzkumu zařazena poprvé. Vyplývá to z průzkumu CVVM.

Třetina lidí má po roce 1989 často oprávněný pocit, že jim systém nedává rovné šance, říká sociolog

„Kdybychom měli brát společnost jako celek, většina se shodne na tom, že změna vedla k lepšímu. Lidé vnímají, že životní úroveň v dlouhodobém horizontu roste. Když dnešní čtyřicátníci srovnávají současnost se svým dětstvím, pozitivní hodnocení poměrně jednoznačně převažuje ve všech sociálních skupinách. Je tady ale skupina zhruba třiceti procent lidí, která vnímá vývoj po roce 1989 negativně. Jsou to lidé, kteří jsou naštvaní na celý systém. Mají pocit, a často oprávněný, že jim nedává stejné šance jako ostatním,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny sociolog a ředitel agentury STEM Martin Buchtík.

Za socialismu bylo lépe, tvrdí podle průzkumu každý třetí Čech

Další průzkum veřejného mínění ukázal, že řadě lidí se stýská po době, kdy vládla komunistická strana. Podle nejnovějšího průzkumu společnosti NMS Market Research pro Paměť národa hodnotí jednoznačně kladně sametovou revoluci jen 36 procent lidí nad 40 let. Ve skupině jen se základním vzděláním nebo s výučním listem si to myslí každý druhý (52 procent). Průzkumu se účastnilo 1000 respondentů po celé zemi, z menších i velkých měst, lidí ve věku 40 let a více bylo 55 %, pod čtyřicet 45 %. Informuje deník Aktuálně.

Petr Honzejk: Chceme zpět do socíku. Nenápadná zpráva o společenském selhání

Více než třetina Čechů nad 40 let podle průzkumu pro organizaci Post Bellum soudí, že za socialismu bylo líp. Jak je to možné, když všechny statistiky i prostý pohled z okna na ulice měst a vesnic svědčí o opaku?... Masa nostalgiků naznačuje, že se něco v posledních desetiletích hodně nepovedlo. A to „něco“ představuje zároveň značné riziko pro budoucnost. Píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.

Edukativní projekt pro studenty "Agent,tzv.společenský": A co jste dělali vy před revolucí?

Dramaturgicky projekt souvisí s připomenutím 30 let od konce totalitního režimu a tematicky je zaměřen na principy fungování totalitní moci a jejího hlavního nástroje StB a vysvětluje nejen divadelní inscenací, ale následně i diskuzí se studenty, konkrétní vlivy na život obyčejného občana nesvobodného státu. Na intimním příběhu jedné rodiny probouzí otázky týkající se osobní statečnosti, zrady, mravních hodnot ,schopnosti se moci postavit a za jakou cenu. A navíc by měl v mladé generaci probudit potřebu se ptát svých rodičů a prarodičů "A co jste dělali vy před revolucí?"

Filip Rožánek: Demokracie je diskuse. Někdy bohužel i s generálem Lorencem

„Mezi hosty debaty o 17. listopadu, kterou uspořádal Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, byl estébák Alojz Lorenc. Pobouřené ohlasy se často shodují, že tam neměl co dělat. Vzhledem k názvu a účelu zmíněného institutu je vlastně paradoxní, co kolem této debaty vzniklo. Demokracie znamená diskusi, jak říkal Masaryk, jenže to vypadá, že diskutovat se má jen někdy, jen s někým a jen o některých věcech. Musíme poslouchat jen ty, se kterými souhlasíme? Když vtáhneme zlo do diskuse, znamená to, že ho tím legitimizujeme?,“ píše Filip Rožánek v Hospodářských novinách.

Má se studenty debatovat „komunistický zločinec“? O sametové revoluci debatoval na Karlově univerzitě exšéf StB Lorenc

V pátek proběhla na půdě Univerzity Karlovy debata plná emocí. O výročí sametové revoluce přišel se studenty diskutovat i tehdejší šéf Státní bezpečnosti (StB) Alojz Lorenc. Tvrdil například, že během demonstrací neměl přímý vliv na jejich násilné potlačení. Během protestu 17. listopadu 1989 na Národní třídě bylo zraněno několik set lidí. Historik Petr Blažek, který debatě přihlížel jako divák, se proti Lorencově účasti na páteční akci silně ohradil. Devětasedmdesátiletému muži řekl, že je komunistickým zločincem. Informuje Aktuálně.cz.

Pranýř pro učitele. Německá AfD nabádá žáky k udavačství

Německá krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) spustila webové stránky, na nichž mohou děti udat své učitele. A to v případě, že pedagogové během výuky vyjádří svůj politický názor. Podle strany toto opatření podpoří neutralitu vyučování, opozice to ale považuje za krok směrem k totalitnímu režimu. Informuje Deník.cz.

Opravdu si stačí jen umýt ruce? Téma odpovědnosti za uposlechnutí rozkazu

Aktivita se zabývá odpovědností za páchání nebo organizovaní násilí a vražd v nedemokratických režimech. Inspirací je případ poslance a bývalého policisty Zdeňka Ondráčka, který se účastnil potlačování demonstrací v roce 1989. Učitelka Tereza Vodičková nabízí další téma do výuky společenských věd.

Vedení ústavu pro studium totalit: Politizace dějinám škodí

Nehonit "pachatele" minulého režimu, ale zachovat si kritický odstup a kultivovat diskusi o minulosti, tak vidí hlavní poslání Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) jeho současné vedení. Ústav vznikl před deseti lety a zákon mu stanovil dvě oblasti bádání: období nesvobody v letech 1938 až 1945 a totalitní komunistickou moc mezi roky 1948 a 1989. Dnes se výzkumu věnuje v ústavu přes 60 historiků. Kromě bádání se ústav zaměřuje na popularizaci a vzdělávání, za rok jeho semináři prošlo více než 600 učitelů dějepisu. Informuje ČTK.

Středoškolský učitel Václav Týml: Mladí lidé jsou dnes hrdější, svobodnější, samostatnější. A méně zvladatelní

Václav Týml učí cizí jazyky na Gymnáziu J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích od roku 1980. Může tak porovnávat přístup studentů po čtyři dekády, vzpomínat na minulý režim i hodnotit současný stav českého školství. Rozhovor s Václavem Týmlem přináší iDNES.cz.

Jiří Přibáň: Prorok ani demagog nemají místo za katedrou

„Pokus oficiálně státní mocí kodifikovat a vyprávět dějiny dnes působí anachronicky, jak ukazuje i příklad kontroverzního ÚSTR. Původně si ho chtěla vybudovat pravice jako nástroj své vlastní legitimizace v době, kdy končila transformace postkomunistické společnosti, a když se změnily politické poměry, levice již nechtěla ústav zrušit, ale jmenovala do něj politicky spřízněné duše. Já jsem vždy vystupoval proti samotné myšlence na vytvoření takového ústavu, protože co je to za společnost, která musí svou kolektivní paměť zavřít do nějakého státem zřízeného ústavu?!,“ říká právní filosof Jiří Přibáň v rozhovoru s Karlem Hvížďalou pro Aktuálně.cz. Hlavním tématem rozhovoru jsou různé tváře totality a poučení z jejího zkoumání.

Svobodné historické bádání udrží politiky na uzdě

Svobodné historické bádání je podle náměstka libereckého primátora Ivana Langra schopné „udržet politiky na uzdě, nastavit jim zrcadlo a zabránit jejich populistickým výkladům a zneužití historických událostí“. Langr to řekl v rámci třídenního semináře Člověk a moc - politický vývoj a jeho dopad na nálady a chování obyvatelstva, který se konal v Liberci.