Vzdělávání během koronakrize? Situaci zvládli jedinci, systém pokulhával, míní Pýchová

V krizové situaci se projevilo, jak je systém školství rozpadlý, hodnotí ředitelka Stálé konference asociací ve vzdělávání a koordinátorka iniciativy Úspěch pro každého žáka Silvie Pýchová. Podle ní obstáli především jedinci – učitelé hledali nástroje, jak pomoci žákům, ředitelé zase způsob, jak výuku koordinovat. „V České republice je vysoká míra autonomie škol, ve výsledku je to na ředitelích a na jejich zodpovědnosti. Systém se nedá hodnotit jako celek,“ upozorňuje v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.

Jitka Rambousková: Bylo by skvělé, kdyby si lidé ve školství uvědomili změny, které se udály nebo kterými procházíme

Jitka Rambousková je nadšená učitelka matematiky a počítačů, ale příležitostně také zcela odlišných předmětů, jako je dějepis, zeměpis nebo výtvarná výchova. Jejím oblíbeným tématem jsou však pro ni technologie a jejich využití ve výuce. Dobrým, ale i špatným zkušenostem s technologiemi ve výuce věnuje mnoho článků na svém blogu „Co jsem vyzkoušela“. Jak nahlíží na spolupráci mezi učiteli a sdílení inspirace na sociálních sítích? A co by českému školství nadělila pod vánoční stromeček? Text přináší magazín Perpetuum, vznikl na základě rozhovoru v sérii podcastů Hovory z kabinetu.

Když stát vsadí na vzdělání. Senátor a ředitel gymnázia Jiří Růžička vypráví o tom, v čem nás může inspirovat finské školství

„Finská společnost se před desítkami let rozhodla udělat ze zaostalé země moderní a konkurenceschopný stát, a to tím, že vsadí na vzdělávání. Drží vizi bez ohledu na to, kdo vládne – ministerstvo školství bdí jen nad legislativou a financemi, ale koncepci toho, co se ve školách děje, udržuje na rovné cestě nezávislá vzdělávací agentura. To mě zaujalo, protože to je to, co nejvíc postrádám u nás. V českém systému neexistuje jasná vize, na níž by byla shoda. Každý ministr přijde s něčím úplně jiným, a když místo něj nastoupí další, vyčerpá polovinu své energie na to, aby odstranil nesmysly, které zavedl jeho předchůdce,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Jiří Růžička, který v roli senátora Finsko navštívil v říjnu.

Učitelům chybí vize školství. Překotné změny jejich práci škodí

Náhlých změn, které učitelé a ředitelé neočekávají a najednou na ně dopadnou, je mnoho. „U všech významných aktérů ve školství je hlavním obecným pociťovaným problémem neexistence koncepce rozvoje českého školství,“ píše se v Analýze výzev vzdělávání v České republice od sociologů Daniela Prokopa a Tomáše Dvořáka. Tématu se věnují Hospodářské noviny.

Ondřej Šteffl: České školství: iluze, dojmy, experimenty

„Neznám za poslední léta ve školství případ, že by se u nějakého opatření či zákona analyzovala rizika, zkoumaly možné nezamýšlené důsledky nebo snad že by se něco vyzkoušelo na malém vzorku. Dopředu se nehledí, rozhoduje se na základě dojmů, pocitů, iluzí, ba i omylů. Poslední rok se lišil hlavně ještě větším množstvím nepromyšlených zásahů, jejichž hořké plody sklízíme a ještě sklidíme. Například inkluze,“ píše Ondřej Šteffl v Hospodářských novinách.

Tomáš Feřtek: Směřujeme do pracovního tábora? Tři návrhy pro Roberta Plagu

„Slovo vize možná zní abstraktně, ale právě teď se rozhodujeme, jestli se vydáme k liberální demokracii, nebo do pracovního tábora, kde bude možná bezvadně fungovat táborová pošta a kantýna. Není to míněno jako nadsázka a bylo by dobré, aby nám nový ministr školství Robert Plaga sdělil, kam směřuje on a kudy tam hodlá dojít,“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.cz.

Ondřej Šteffl: Hyperaktivní ministři škodí

„Největší škody svými nepromyšlenými a chaotickými nápady napáchali hyperaktivní ministři Josef Dobeš, Marcel Chládek a Kateřina Valachová. Poslední svým ženským šarmem a nepopiratelným politickým talentem dokázala – nezávisle na faktech – dokonce přesvědčit část veřejnosti a mnoho poslanců, že vede loď správným směrem. Nevedla, ale jela plnou parou,“ píše Ondřej Šteffl v MF DNES.

Petr Šabata: Učitelé a vaše děti vyhráli volby. Nebo prohráli? Zeptejte se Andreje Babiše

„Když přemýšlím o našich dětech, vybaví se mi, co řekl král hokejistů Wayne Gretzky: Dobrý hokejista je tam, kde je puk. A nejlepší je tam, kde puk bude. Bezva myšlenka pro hokej a vůbec pro život. A pro vzdělání absolutně rozhodující. Tak si řekněme, co mají naše děti umět, aby byly v roce 2035 tam, kam zamíří puk. Jednoduchá manuální a rutinní práce skoro vymizí. Kdo se pak uplatní?,“ cituje Petr Šabata v komentáři pro Český rozhlas z knihy Andreje Babiše. A vyvozuje, jak by měl vypadat budoucí politický scénář pro školství, pokud bude Babiš věrný myšlenkám ze své "předvolební" knihy.

Zrušme školní předměty, navrhuje ANO. Pravice chce revoluci ve vzdělávání, levice je pro evoluci

Politické strany se shodnou, že je třeba přizpůsobit vzdělávání potřebám, které přinese svět za deset patnáct let. Zatímco TOP 09 při debatě o vzdělávání prosazovala revoluci ve školství, ČSSD byla proti velkým změnám. Strany se jednoznačně shodly jen na tom, že je potřeba se zaměřit na učitele, jejich kvalitu a ohodnocení. Zástupkyně hnutí ANO Ivana Dobešová pro budoucnost navrhla zrušení předmětů a komplexní učení po vzoru severských zemí. Reportáž o předvolební debatě, kterou pořádala Česká středoškolská unie přináší server Aktuálně.cz.

Demotivace a mrhání penězi, tepal Klaus školství. Podle Růžičky chybí vize

České školství prodělalo v posledních letech několik zásadních změn – od státních maturit přes inkluzi po jednotné přijímací zkoušky. Komu a jak prospěly či uškodily? A co je ještě třeba zreformovat? O tom v pořadu Rozstřel serveru iDNES.cz debatovali ředitel gymnázia Jiří Růžička a expert ODS pro oblast školství Václav Klaus mladší.

Anketa Respektu II: Co vidíte jako největší výzvu před českým školstvím, kterou se nikomu nechce řešit?

„Přesvědčit rodiče, že taková škola, do jaké chodili oni, nemůže připravit jejich děti na dobrý život v polovině 21. století! To je opravdová výzva. Dokud totiž budou rodiče se současnou školou spokojeni, dokud se budou ptát: „A jakou jsi dnes dostal známku?“ místo „Co ses dnes ve škole naučil (a jaký to má pro tvoji budoucnost smysl)?“, tak se vzděláváním nelze nic dělat. Respektive dá se dělat přesně tolik, kolik rodičů je přesvědčených, že změna je nutná,“ říká Ondřej Šteffl v anketě týdeníku Respekt.

Anketa Respektu: Co vidíte jako největší výzvu před českým školstvím, kterou se nikomu nechce řešit?

„Je to proměna škol, které vychovávají žáky k poslušnosti, ve školy, které je vedou k sebeřízení a schopnosti nést za sebe odpovědnost a rozhodovat se v obtížných situacích. S brutální proměnou pracovního trhu a společenských pořádků, jež přichází, tohle bude klíčová dovednost,“ říká v anketě týdeníku Respekt Tomáš Feřtek.

Představujeme iniciativu Vzdělávání Přede_vším: Ředitelům trojnásobek průměru, učitelům 150%

„Ředitelské platy by měly dosáhnout úrovně manažerských platů v jiných odvětvích, což by odpovídalo trojnásobku průměrného platu. Ředitel je klíčová osoba při modernizaci a proměně školy. Za kvalitní školou stojí vždy kvalitní ředitel. Potřebujeme na těchto místech profesionály – kombinaci dobrého pedagoga a manažerských dovedností… Učitelské platy by měly dosáhnout přinejmenším výše 150 % průměrného platu. Přivede to do vzdělávání nové lidi a ti dobří nebudou odcházet…,“ můžeme číst v dokumentu Problémy českého vzdělávání a návrhy jejich řešení, který představuje iniciativa Vzdělávání PŘEDE_VŠÍM.

Předvolební debata: Politika vs. vzdělávání

Předvolební superdebatu na téma Politika vs. Vzdělávání v Knihovně Václava Havla bude 14. září moderovat Bohumil Kartous, odborník na problematiku vzdělávání ze společnosti EDUin. Cílem diskuze je najít napříč politickými stranami a hnutími shodu na tom, kam by mělo směřovat vzdělávání v ČR. Pozváni do panelu jsou politici za strany: ANO, KSČM, ČSSD, ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Dalšími pozvanými hosty jsou zástupci Pirátů, Zelených, 5 % pro vzdělávání a STAN. Debatu pořádá Česká středoškolská unie a Knihovna Václava Havla.

Michal Komárek: Hezké léto a prázdniny! A lepší další školní roky!

Dovedu si představit, jak je na tom normální učitel na konci školního roku. Švagrová učila přes 25 let a na jaře vždy neodvratně začínal proces její postupné proměny v rychle stárnoucí ženu bez energie, s hlubokými temnými kruhy pod očima. Pohybovala se čím dál pomaleji, nad písemkami občas i usnula. Ani v takových chvílích na školu nezanevřela – jen jí dalo mnohem víc práce přemýšlet o tom, jak svoje hodiny udělat co nejlepší. Stačily vždy dva prázdninové týdny, aby z ní zase byla jiskřící žena plná síly. A stačily další dva týdny, aby se pomalu začínala těšit na začátek školy...

Jiří Růžička: Českému školství chybí vize. Nemůžeme žáky jen připravovat na povolání

„Jsme v roce 2017, do škol přicházejí mladí muži a slečny, kteří budou v nejproduktivnějším věku někdy kolem poloviny 21. století. My je vzděláváme, jako by hlavním smyslem školy bylo připravit je na povolání. Tak to vůbec není. Nemůžeme je připravovat na povolání, která za dvacet let už velmi pravděpodobně nebudou vůbec existovat,” říká v rozhovoru pro Český rozhlas senátor a dlouholetý ředitel gymnázia Jiří Růžička.

Václav Trojan: Parník se potápí, kapela hraje

"Vrátím se zase po nějaké době k podobenství školy jako lodi plující na vzdálený ostrov pro vzácné koření. Vyjděme z premisy, že na lodi je dobrý kapitán a má zájem o úspěšný průběh plavby, o jiné kapitány mi skutečně nejde. Kapitán ovšem není majitelem lodi a potřebuje podporu rejdařů i admirality. Představte si, že admiralita, snad v dobré víře podpořit své loďstvo, nakoupila množství vzácného laku a nutí kapitány, aby nejlépe během plavby, kdy občas prší a stříká slaná voda, nechali natírat palubu. Kapitánům řídne a stárne posádka," píše Václav Trojan v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.

Ondřej Šteffl: Rychlé reakce na diskusi na České škole k textu „Nebezpeční fanatici jednotné školy“

A. Stále se nemohu zbavit dojmu, že někteří diskutující nechtějí zcela přijmout to, že někdo může mít jiná východiska a jiný názor. Zopakuji Voltairovo: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.“ B. Druhou věcí je, kolik toho o dětském vývoji a o učení opravdu víme. Studuji to teď velmi pilně, a čím více se do toho nořím, tím více zjišťuji, že víme velmi, velmi málo. A velmi často jsme přesvědčeni, že něco víme, ale ukazuje se, že to není pravda.

Ondřej Šteffl: Nebezpeční fanatici jednotné školy

Mnozí rodiče chtějí od školy, aby jejich děti „srovnala do latě“. Pro jiné je naopak „srovnávaní do latě“ přesně to, proč hledají školu, kde se nic takového neděje. Jednotná škola nutí státní mocí buď prvním nebo druhým to, co pro své děti nechtějí. A to je vždy znakem fanatické víry ve vlastní pravdu. Diskuse pod mým textem De gustibus non disputandum est ukazuje, že si mi nepodařilo úplně dobře vysvětlit, co jsem měl na mysli. Vracím se k tomu i proto, že pro chystané změny v Rámcových vzdělávacích programech bude klíčový vztah práva volby jednotlivce a autonomie školy, versus co má určit stát.

Ondřej Šteffl upravil a rozšířil svůj komentář pro Českou školu: De gustibus non disputandum est

„V Londýně už řadu let funguje škola Michaela, prý nejpřísnější v celé Británii. Žák tam zůstane po škole například za to, že přijde o minutu později, neudělá domácí úkol, za nedbalou práci, za to, že nemá pero nebo pravítko, nevhodně reaguje na učitelovy pokyny nesouhlasným mlaskáním či obracením očí v sloup, a dokonce za neustálé otáčení se přes zákaz učitele,“ píše Ondřej Šteffl v komentáři pro deník Právo, který rozšířil a upravil pro Českou školu. Přinášíme jeho úplnou novou verzi.