Ondřej Šteffl upravil a rozšířil svůj komentář pro Českou školu: De gustibus non disputandum est

pátek 31. března 2017 ·

„V Londýně už řadu let funguje škola Michaela, prý nejpřísnější v celé Británii. Žák tam zůstane po škole například za to, že přijde o minutu později, neudělá domácí úkol, za nedbalou práci, za to, že nemá pero nebo pravítko, nevhodně reaguje na učitelovy pokyny nesouhlasným mlaskáním či obracením očí v sloup, a dokonce za neustálé otáčení se přes zákaz učitele,“ píše Ondřej Šteffl v komentáři pro deník Právo, který rozšířil a upravil pro Českou školu. Přinášíme jeho úplnou novou verzi.

Ondřej Šteffl (facebook.com)

Žákovské toalety nemají zrcadla a make-up je zakázaný. K pravidlům školy patří tiché chodby. Děti se přemisťují mezi učebnami bez mluvení, v jedné řadě, rychle. Atd. Někteří odborníci na vzdělávání však nejsou příliš nadšení, a téměř každý večer se tak na sociálních sítích odehrávají potyčky mezi příznivci a odpůrci školy. Ředitelka školy říká, že největší výzvou není udržet žákovskou disciplínu, ale vyrovnat se s kritikou zvenčí.

Šok

Je to pro mě šokující zjištění. Tedy nikoli to, že taková škola existuje a funguje. To naopak pokládám za správné a žádoucí. Šokující je pro mě zjištění, že lidé označování za odborníky na vzdělávání mají s touto školou problém.

Tato škola očividně má svoji vizi, hodnoty, nastavené procesy, kritéria hodnocení a s ohledem na své cíle zřejmě i skvělé výsledky. Nijak mě proto neudivuje, když ředitelka školy říká: „Děti to tady milují, protože vědí, že v porovnání s jejich základní školou nebo školou, ve které byly předtím, se tady hodně naučí, je tu klid a nejsou šikanovány.“ Můj šálek čaje ovšem taková škola není, neposlal bych do ní svoje děti. ScioŠkoly, které budujeme, jsou v mnohém jiné, založené na jiných principech, vycházejí z jiných hodnot, sledují jiné cíle. Přesto pokládám za hloupé a nebezpečné takovou školu kritizovat jen proto, že moje gusto to není.

Pseudoodborníci

Nemůže být odborníkem na vzdělávání nikdo, kdo nepochopil, že volba cílů vzdělávání a od nich se odvíjejících metod, organizace, kritérií hodnocení atd. závisí především na hodnotovém rámci jednoho každého člověka, rodiče, jedné každé školy. A hodnotové rámce nejsou vědeckým poznatkem, nemohou být správné, nebo nesprávné, nelze je vyargumentovat. U nás říkáme proti gustu žádný dišputát. Podobně asi nebudeme za odborníka na náboženství pokládat někoho, kdo nám bude vykládat, že protestanti jsou špatní a katolíci dobří či naopak. Ano, o takové věci se válčilo. Jedni vnucovali svůj názor druhým. Silou. Jednou se válčilo třicet let. Dnes jsme ale dospěli k toleranci a máme ekumenické bohoslužby, respektujeme jiný názor, učíme se od sebe.

Také hudební kritik, který bude tvrdit, že klasická hudba je dobrá, zatímco rokenrol, punk či dechovka od základů špatné, asi není člověkem na svém místě. V každém hudebním stylu se nakonec ukáže, že některá hudba je kvalitní a dobrá a jiná nekvalitní a špatná.

Ano, většina lidí si vybere to své a to poslouchá. To jsou fanoušci. A pak se mezi nimi i najde pár takových, kteří fanouškům jiných stylů nadávají. To jsou fanatici. Rozhodně ne hudební odborníci.

A chce-li se někdo odborně vyjadřovat k tomu, zda je škola dobrá a kvalitní, neměl by se nenechat spoutat či dokonce zaslepit svojí preferencí podoby školy, do které třeba sám chodil nebo by od ní chtěl poslat svoje děti.

Pluralitní společnost, pluralitní školství

Přesně to vystihl děkan pedagogické fakulty v Brně Jiří Němec: „Kvalitní škola je ta, která umí dobře popsat své vize, hodnoty, procesy apod., které jsou ve vzdělávání klíčové, a v praxi se snaží je naplnit. Jsem rád, že žijeme v pluralitní společnosti a nemáme jen ‚jednu kvalitu‘.“

Pluralitní ovšem neznamená je možné všechno. Ani v politice, ani ve školství. Politické strany prosazující extrémistické názory nejsou povoleny. Ve vzdělávání máme rámcové vzdělávací programy, do kterých se musí každá škola vejít, a kurikulární dokumenty mají i v Anglii. Jistě také není možné porušovat další zákony, asi by třeba nabylo možné, aby ve škole Michaela používali fyzické tresty.

Fanatici, kteří věří, že jen to jejich pojetí vzdělávání je to správné, a chtějí ho pro všechny, škodí. Jsou ovšem na obou stranách pomyslné škály. Konzervativní filozof Roger Scruton prý říká, že škola Michaela by měla být vzorem, „který by měly všechny naše školy následovat“. Představa, že pro školy, celé školství existuje jedno správné řešení a to je třeba prosadit, je stále velice rozšířená. A zdá se, že nejen u nás, kde má za sebou čtyřicet let jednotné školy, ale zřejmě i v tak vyspělé demokracii, jako je Británie. Představou jediného správného řešení pro všechny školy ovšem trpí nejen mnoho poslanců, úředníků na všech úrovních, ředitelů škol, učitelů, ale i rodičů, a žáků, a dokonce i elitních akademiků.

Ti všichni pak na školách, které neodpovídají jejich omezené představě, hledají především chyby. A vždycky je najdou. Často tak, že vytvoří karikaturu takové školy, a tu pak snadno zkritizují. Nahrává jim to, že u každého pojetí školy se najdou přehnané či nepovedené příklady. Děti je jistě možné vychovávat autoritativně i liberálně, obojí je možné dělat dobře i špatně a obojí má své přínosy i svá rizika. Když na ulici vidíme rodiče, který řve na své děti, nebo naopak dítě, které řve na své rodiče, není ani jedno ani druhé žádný argument proti liberální či proti autoritativní výchově. Je to jen ukázka špatné výchovy. Chceme-li se něco naučit, musíme ale hledat ty dobré příklady. Z toho, co jsem si přečetl, se zdá, že Michaela je dobrá škola.

Respektovat a učit se navzájem

Střetu konzervativních a liberálních názorů se věnuje skvělá kniha amerického psychologa Jonathana Haidta Morálka lidské mysli. (Věděli jste, že vaše přesvědčení - gusto je z velké části vrozené?). Jeho úvahy vesměs o politice lze snadno přenést do školství a vzdělávání. Píše například: „Buďte ve střehu před kýmkoli, kdo tvrdí, že existuje jen jedno jediné pravé pojetí školy (původně tam je jiné slovo než škola), které platí pro všechny, vždy a všude. Lidská společenství jsou složitá a spletitá a jejich potřeby a požadavky jsou proměnlivé.“ Podrobně se zabývá tím, jak nás naše přesvědčení spoutává a zaslepuje. Pokud to ale nenahlédneme, těžko se můžeme od těch ostatních, jejichž přesvědčení je jiné, něco naučit, inspirovat se.

Škola Michaela rozhodně není moje gusto, ale budu se snažit, aby se tam někdo ze ScioŠkol jel podívat. Když budu parafrázovat Voltaira: Nelíbí se mi takové pojetí školy, ale budu bojovat za to, aby takové školy mohly fungovat a aby do nich rodiče mohli posílat své děti. A budu hledat, co nás v takových školách můžeme naučit.


Vyšlo v Právu, upraveno a rozšířeno pro Českou Školu

40 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
31. března 2017 8:02  

Co se stalo? Proč ta zpátečka? Pan Šteffl byl delší dobu v umělém spánku?

Jiri Janecek řekl(a)...
31. března 2017 12:08  

"Nemůže být odborníkem na vzdělávání nikdo, kdo nepochopil, že volba cílů vzdělávání a od nich se odvíjejících metod, organizace, kritérií hodnocení atd. závisí především na hodnotovém rámci jednoho každého člověka, rodiče, jedné každé školy."

No, obávám se, že o status odborníka na vzdělávání asi moc nikdo z rozumných lidí tady nestojí...

Komentář zdánlivě navazuje na nějakou diskuzi o jedné anglické škole... V uplynulých dnech probíhá i diskuze o neotevření Scioškoly ve Frýdku a nezápisu (nepovolení ze strany MŠMT) několika soukromých škol. Tam je ten strategický ústup do předem připravených pozic logický.
To o té volbě cílů je sice hezké, ale nějak mi v tom chybí ta skutečnost, že školství je veřejný sektor, závislý na státu a financování z jeho strany... Nějaké počáteční a okrajové podmínky. Pan Doležel by to asi popsal lépe...

tyrjir řekl(a)...
31. března 2017 12:20  

Díky, pane Šteffle.

Karel Lippmann řekl(a)...
1. dubna 2017 13:45  

S pluralitou vzdělávání souhlasím. S jejím pojetím, jež z článku vyplývá, mám však značné potíže:
1) Pokud škola Michaela skutečně funguje tak, jak pan Šteffl popsal, pak nevzdělává, žáky šikanuje a připomíná spíše pruskou kadetku.
2) Pan Šteffl hovoří o pluralitě, omezuje ji však jen na formy výuky, nikoli na pluralitu pojetí, smyslu učiva v jednotlivých předmětech (samozřejmě v souladu s vědeckými poznatky). Nic nenamítá proti pojetí RVP: stát určí, čemu se má žák naučit, škola se může rozhodnout, jak ho to naučí. To ovšem není pluralita, to je pouhá rozmanitost forem sevřená v pevném objetí absolutistického monarchy. Ten si pak svou moc pohlídá centrálně nařízenými standardy a plošnými srovnávacími testy.
Možná jsou testy Scio lepší než testy Cermatu. Vycházejí však ze zcela stejných předpokladů. Pluralita je naopak různost předpokladů.

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 14:23  

Pane Lippmanne, pěkně řečeno, děkuji.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 14:25  

"žáky šikanuje "

Ptát se Vás, jestli víte, co je to šikana, je předpokládám zbytečné.

Často se tu chtějí důkazy, takže jak víte, že nevzdělává? Jak víte, že její žáci pak nejsou úspěšní?

poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 14:36  

stát určí, čemu se má žák naučit, škola se může rozhodnout, jak ho to naučí. To ovšem není pluralita, to je pouhá rozmanitost forem sevřená v pevném objetí absolutistického monarchy.
A jak byste si to tedy představoval?
Ať si každý učí co chce?

Jiri Janecek řekl(a)...
1. dubna 2017 14:49  

Já bych k poste.restante přidat ještě jeden dotaz:
K čemu by to státu/společnosti bylo dobré? (kdyby stát neurčil, co se má žák naučit. Dalo by se pak nějak mluvit o nějakých rovných šancích?)

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 16:34  

ad: pluralita smyslu učiva
nebudu interpretovat pana Lippmanna, tedy pouze za sebe. Narážíme zde na nevyjasněné pojmy vzdělávání a vzdělání, co vlastně jsou a čemu mají sloužit. Například pojetí, žák má na konci zš prokázat znalost určitého množství odborných termínů, určitého množství vzorců, má být schopen udělat kotoul vzad apod, se liší od pojetí kupříkladu p. Hejného, který praví, "Nechceme vychovávat matematiky, ale kvalitní občany". Slovo matematiky lze nahradit slovy biology, bohemisty, historiky, chemiky či zeměpisce. Pojetí pana Hejného se dále liší od pojetí například tohoto, "xškola - vědět co děti potřebují", nebo "xškola-samostatnost, zodpovědnost, spolupráce".

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 17:20  

V poslední době narážíš na mnoho nevyjasněných pojmů. Zrušme předměty a zaveďme jeden - "občan dle Hejného" a máme vystaráno.

Děckám odpadně těžká taška, maturita bude jenom z jednoho předmětu. Už to vidím v jasných barvách. Anglicky že se měl Pepík naučit? Že se má domluvit a nic neumí? Co to plácáte, tatínku, tady je škola a v té se přece neučí, ale dělají kvalitní občané!

Jo jo, to bude to pravý.

Jiri Janecek řekl(a)...
1. dubna 2017 17:27  

Obávám se, že "co je kvalitní občan" je ještě nekonečnější diskuze než "co mají děcka umět z matematiky"... Zvlášť teda pokud budeme trvat na té názorové pluralitě...

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 17:49  

znají ostnokožce, ale neví jak vypadá kos
znají ohmův zákon, ale neví jak funguje elektromotor
znají průměrnou precipitaci v Hondurasu, ale neví, že za humny je unikátní přírodní-geologický jev
znají model sluneční soustavy, ale na obloze nerozeznají hvězdy ani souhvězdí
znají definici povídky, ale žádnou nečetli ani nenapsali
vědí, že kyselina je korozivní, ale neviděli ji v akci
ví, z čeho je full English breakfast, ale nikdy jej neochutnali
vědí, kdo je truhlář, ale nikdy nic ze dřeva nevyrobili
vědí, že kdy skončila válka, ale neviděli Terezín
vědí, že je Islám, ale žádného muslima nepotkali
znají definici empatie, ale nikdy se o nikoho nestarali
ad infinitum

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 17:55  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 18:12  

Obvykle bývám smířlivý k jiným názorům, ale

Pojem "kvalitní občan" je natolik vágní, až je pitomý.

Podle koho a podle jakých kritérií budeme určovat tuto kvalitu?
Je kvalitní občan z pohledu zastánců ekologie a udržitelného života, stejně jako pro zastánce neviditelné ruky trhu a milovníka myšlenek Václava Klause?
Bude hodnotit "kvalitu" zastánce kreacionismu, nebo darwinismu?

Nebo jsme schopni alespoň říci, jaké znalosti má mít "kvalitní občan" z matematiky, z jazyka mateřského a cizího, ze sociologie, z biologie, z literatury, umění ...? Myslím, že těžko.

Já bych se, s dovolením, přidržel konceptu, kde se stanoví, jaké znalosti považujeme za základní, abychom na jejich základě mohli pokračovat ve vzdělání středním a posléze vysokoškolském.
A kategorii kvality života, ať si každý pak v dospělosti posuzuje podle vlastních představ, priorit a hodnot.


Tím neříkám, že máme z výuky a výchovy odstranit to, co je neměřitelné a netestovatelné.
Jak se, kupříkladu, měří hudební talent? Obzvláště, když víme, že mnozí umělci byli doceněni až po své smrti.

Ale tak jako jsme jen obtížně schopni definovat obecný pojem "kvality života", nebyli bychom pak už vůbec schopni definovat "kvalitu výuky", směřující k tomuto "kvalitnímu životu".
Nemohu se ubránit dojmu, že právě o to tady jde.

Karel Lippmann řekl(a)...
1. dubna 2017 18:13  

Musím bohužel znovu opakovat: Pokud někteří diskutující (a bohužel i MŠMT) nejsou ochotni rozlišovat mezi odborností a vzděláním, nemá smysl, abych něco sáhodlouze vysvětloval. Nikdo nemůže být odborníkem na všechno (odbornost se dá měřit), vzdělání je však dostupné všem (jeho kvalita se dá jen kvalifikovaně posoudit). Hájím právo učitele vzdělávat člověka. Do školy chodí člověk, nikoli jen budoucí "lidský zdroj", máme proto vzdělávat člověka a připravovat ho na celý život, ne jen produkovat "lidské zdroje". Odbornost je sice jistě významnou součástí lidství, nelze ji však ztotožnit s lidstvím samotným. Odbornost vyžaduje rozhodovat se "lege artis", lidství má vždy volbu mezi více alternativami (pluralita). Učitel, dle mého názoru, by měl tento problém zvládnout (znovu opakuji, v souladu s vědeckými poznatky, jak ostatně ukládá školský zákon) a stát by mu v tom neměl bránit. Pokud tak činí, šikanuje skrze učitele i žáky. Neboť cílem toho, kdo šikanuje, je učinit z druhých poslušné vykonavatele své vůle.

poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 18:22  

Pane Lippmanne, mnoho slov, ale smysl v nich zamlžený natolik, až se zdá, že to byl účel.
Takže znovu a jinak.
Má podle Vás stát právo, či dokonce povinnost stanovit obsah vzdělávání, nebo ne?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 18:25  

". Odbornost je sice jistě významnou součástí lidství, nelze ji však ztotožnit s lidstvím samotným."

Jak moc významnou? 10 30 50 70 90 procent? Čemu dáte přednost až budete na sále? Vzdělanosti a lidskosti nebo hovadu, které se neumí chovat, ale provede precizní operaci? Tím samozřejmě neříkám, že býti hovadem je ideální, ale abychom nakonec všichni v zájmu "lidství" nezdebilněli a otázku "odbornosti" nepodcenili.

Informace pro Vás, pane Lippmanne. Představte si, že určitě většina učitelů a my diskutující zde si všichni myslíme, že člověk je jen lidský zdroj a sami jsme učitelské automaty (učitelští automati? nevím, paní Dohnalová by věděla).

(Pane Komárku, jeden argument, jenom jeden. Stačí?)

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 18:39  

Nedovedeme-li definovat, co je to kvalitní občanství, nemůžeme definovat kvalitní vzdělávání, vzdělání, ani jeho účel, spokojíme se nevyhnutně s redukcí vzdělávání na jeho měřitelné prvky, které začnou být zákonitě důležitější než ty neměřitelné. Mimochodem, není někde v ervépé něco jako pokus o výchovu k občanství? Já zapomněl, to je pravdo-láskařská indoktrinace dětí, fuj. Kdyby se to aspoň verbatim ošlehlo někde od skandinávců; to také nejde, protože kotlinka je spešl.

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 18:46  

Panebože, zas ti chirurgové. Už chybí jen řidičák, zubař, pilot a policista. To snad nikdy neskončí.

Odbornost to být střední odborná škola a vysoká škola. Odbornost nerovnat se zš. Kapiš? Už?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 18:47  

"Nedovedeme-li definovat, co je to kvalitní občanství"

Začni. Uvidíme na co přijdeš.


(Mohu místo argumentů mít požadavky, pane Komárku?)

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 18:49  

" Odbornost nerovnat se zš.

Jasně, jenom nám ukaž slabikář pro střední školy a nějakou početnici s násobilkou pro tytéž...

Máš v těch konstrukcích značné logické mezery.

(Tak zase jeden požadavek, jedno zhodnocení, jinak bez argumentu, doufám, že nevadí pane Komárku)

poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 18:54  

Panebože, zas ti chirurgové. Už chybí jen řidičák, zubař, pilot a policista. To snad nikdy neskončí.

Zdůvodněte, v čem je argument nesprávný, anebo si odpusťte své výlevy.

Nebo snad základní školou vzdělávání končí?

Karel Lippmann řekl(a)...
1. dubna 2017 19:01  

Stát má především rozlišovat mezi odborností a vzděláním. Má dbát na to, aby výuka tuto odlišnost respektovala. Pak má právo velice opatrně a po velmi důkladné diskusi rámcově stanovit obsah vzdělání (může např. určit, že češtinář má učit Máchu, nemá ale právo rozhodovat, co o něm musí či nemusí být řečeno, od toho je literární věda a ta k žádnému jednotnému výkladu nedospěla). Nemá právo udělat z třídy místo, které se podobá tělocvičně při nácviku celostátní spartakiády.
Jinak mi, což je i pro některé další diskutující typické, opět podsouváte úmysly, který jsem ani náhodou neměl. Kdo mému příspěvku porozumět chce, jistě porozumí. Přece víte, v čem spočívá rozdíl mezi odborností a vzděláním, mezi lidským zdrojem a člověkem.

laimes28 řekl(a)...
1. dubna 2017 19:14  

o vzdělání musí rozhodovat stát a to na základě státní politiky vzdělanost s vizí na 30 let. státní politiku určuje parlament a provádí vláda a přes to nejede vlak

poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 19:24  

Kdo mému příspěvku porozumět chce, jistě porozumí.
Víte, že přesně tohle jsem čekal?
Jen asi o jeden příspěvek dříve.

Pak má právo velice opatrně a po velmi důkladné diskusi rámcově stanovit obsah vzdělání

Vy se prostě nejste schopen oprostit z myšlenkového rámce svého oboru.
To by zase až tak nevadilo, pokud byste se nevyjadřoval k vzdělávání obecně.
Pak Vás totiž Vaše paradigma vede k prohlášením, které mohou u zástupců jiných oborů vyvolat jen nechápavé kroucení hlavou.

Shodneme se na tom, že nějaký ministerský úředník nemá určovat, co myslel Mácha svými verši.
Ale pak tady máme poněkud exaktnější obory, jako je třeba fyzika, chemie, nebo třeba biologie a tam už je prostor pro různé výklady a úhybné manévry mnohem menší. No a třeba v matematice už o tom, kolik je 2 + 2 a že by se žákům tohoto poznání mělo dostat na prvním stupni, už není vůbec žádného sporu.
Zkuste na to nezapomínat.

poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 19:41  

Lze také učit o křesťanství(náboženství) jako o přežité duchařině, která zapříčinila a zapříčiňuje mnoho utrpení. V tom případě bychom ale neměli opomenout zmínit rizika ateismu jako hodnotového vakua s jeho důsledky, třeba v ČR, která je z nějakého důvodu nejméně křesťanskou zemí uprostřed křesťanské Evropy.

Obávám se, Tajný, že si budete muset vybrat. Anebo přestat protiřečit.
Výše uvedené věty jste napsal v diskusi k Bludným balvanům.
Jak toho chcete dosáhnout, když nechcete aby někdo nahoře určoval obsahy vzdělávání?
Rád si to nechám vysvětlit.
Anebo stát má nařizovat jen to, co Vám vyhovuje?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
1. dubna 2017 20:17  

"Anebo stát má nařizovat jen to, co Vám vyhovuje?"

BINGÓÓÓ

(Sakra, zase bez argumentu, sorry teda, pane Komárku)

Karel Lippmann řekl(a)...
1. dubna 2017 20:51  

"No a třeba v matematice už o tom, kolik je 2 + 2 a že by se žákům tohoto poznání mělo dostat na prvním stupni, už není vůbec žádného sporu."

Já jsem se snad někdy o něco podobného přel? Jak jste, "poste restante", na takový nesmysl přišel? Nebojte se, mezi obory rozlišuji, učím např. také logiku, a kdybyste četl pozorně a nepředpojatě, tak právě o rozlišení se snažím. A pokud nevíte, že i přírodní vědy a matematika mají své hojné a důležité vzdělávací aspekty, přesahy a dopady (což je mj. nesmírně důležité i pro pochopení literatury), pak je mi líto... Ale jen si dále kruťte hlavou.

poste.restante řekl(a)...
1. dubna 2017 21:22  

Karel Lippmann řekl 1. dubna 2017 13:45
Pan Šteffl hovoří o pluralitě, omezuje ji však jen na formy výuky, nikoli na pluralitu pojetí, smyslu učiva v jednotlivých předmětech (samozřejmě v souladu s vědeckými poznatky). Nic nenamítá proti pojetí RVP: stát určí, čemu se má žák naučit, škola se může rozhodnout, jak ho to naučí. To ovšem není pluralita, to je pouhá rozmanitost forem sevřená v pevném objetí absolutistického monarchy. Ten si pak svou moc pohlídá centrálně nařízenými standardy a plošnými srovnávacími testy.


Jestli šlo o apríl, tak jste to mohl říci rovnou. A mohli jsme si ušetřit zbytečnou debatu. :-)

Víte, ona paralelně probíhá diskuse pod článkem o bludných balvanech.
A tam se příznivci kreacionismu také dožadují plurality výuky.
A to slovníkem dost podobným tomu Vašemu.

Celé odpoledne se proto pokouším pochopit, co jste myslel tím, že když stát určuje, co je obsahem vzdělávání, tak to není pluralita, ale jen "absolutistická monarchie". Nebo snad rovnou "nová totalita"? (Parafrázuji volně, ale myslím, že smysl mého sdělení je snad zřejmý.)

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 22:48  

Přes argumenty typu chirurg, zubař a pilot už jsme se kdysi proklestili. Není pochyb o tom, že odborníci mají být odborníky, zdá se být kamenem úrazu, v jakém věku a kde má odborník začínat být odborníkem.

Obávám se, že si nemusím vybrat a neprotiřečím si. Diskuze o bludném balvanu byla o účelnosti výkladu o různých náboženstvích, darwinizmu vs kreacionizmu. Nerozumím, proč by stát měl žákům zamlčet, že existuje křesťanství, kterého součástí JE stvoření světa. Zřejmě ze stejných důvodů, proč stát 40 let zamlčoval existenci Pána prstenů.

Tajný Učitel řekl(a)...
1. dubna 2017 22:53  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tajný Učitel řekl(a)...
2. dubna 2017 1:13  

Pluralita výuky

Existují tři roviny. Ta první je, co učit. Stát nastaví nějaké očekávané výstupy. Ale ty výstupy, pokud jsou, zřejmě kvůli snadnému zařazení a časovému uspořádaní do švp, nastavené jako obsáhlý výčet, nebo seznam, umožňují učiteli/nutí učitele, aby zůstal, kvůli jejich objemu samotnému, kvůli úrovni odbornosti, termínů apod, v teoretické/výčtové rovině, aby zůstal sedět ve třídě, namísto toho, aby se žáky vypadl ze školy někam do lesa, na pole, do laboratoře, továrny, nebo do dílny a učivo žákům "zreálnil".

Ta druhá rovina je, kdy to učit.

Není, podle mého názoru, žádoucí detailně specifikovat kdy se co má učit, což švp musí. Lze konstatovat, že žáci reagují na různé úrovně a obsahy učiva různě v různém věku. Také lze říci, že třídy jsou různé, některé pomalejší, některé rychlejší. Má-li učitel časový harmonogram, tento ho nutí "plnit plán", na úkor pomalejších žáků, ač by bylo třeba některé věci dovysvětlit, jet na exkurzi, sestrojit model, udělat experiment, napsat povídku apod.
K tomu by měl sloužit švp bez nutnosti otrocky sledovat časový harmonogram, krom požadovaných výstupů, pokud jsou výstupy nastaveny tak, aby umožňovaly učit a naučit kvalitně, bez nutnosti zběsile v určitém čase "naplnit nádobu" požadovaným objemem učiva.

Třetí rovina je jakým způsobem se výsledky ověřují.

Máme-li nadupané rvp, švp, katalogy požadavků a posléze zjišťování výsledků pomocí testů, toto vše nám dohromady vlastně vytváří nejen poměrně specifické osnovy, nýbrž i do jisté míry determinuje metodu přípravy, což de facto znemožňuje typ výuky, která se zaměřuje na hlubší pochopení na úkor objemu učiva, jelikož je tato metoda časově náročnější a vyžaduje více práce jak od učitele, tak od žáků.

poste.restante řekl(a)...
2. dubna 2017 1:31  

Nerozumím, proč by stát měl žákům zamlčet, že existuje křesťanství, kterého součástí JE stvoření světa.
Ale no tak. Už se známe a Vy nejste tak hloupý, abyste nechápal podstatu mé výhrady.
Nejde o to, aby stát žákům něco zamlčel. Jde o to, že podle Vás, by měl stát přikázat jednak výuku o křesťanství, ale když tak učiní, měl by také přikázat, aby žák byl seznámen s "riziky ateismu jako hodnotového vakua s jeho důsledky". To je jedna možnost. Která předpokládá "vrchnostenské nařízení" o tom, co se má učit. Jinak to totiž zajistit nelze.
Anebo je tu druhá možnost, že toto stát nařizovat nebude, ale pak dost dobře nemůže zajistit, aby kromě kritiky náboženství byla žákům předkládána také kritika ateismu.

Když něco po státu chcete, musíte mu k tomu dát pravomoc.
Anebo mu tu pravomoc nedáme, ale pak po něm dost dobře nemůžeme něco chtít garantovat. A vše bude jen na libovůli učitelů.

Buď - anebo.
Jediný způsob, jak se z tohoto můžete vykroutit je, že teď budete tvrdit, že věta "V tom případě bychom ale neměli opomenout zmínit..." byla myšlena jen jako nezávazné doporučení. Ale o tom pochybuji.

poste.restante řekl(a)...
2. dubna 2017 1:55  

Ad pluralita výuky
Slušné.
I když Vás to asi překvapí, v tomto ohledu se v mnohém shodneme.

RVP + ŠVP je celkově dost špatný nápad.
A prostor, který nechává pro učitele a "dýchající výuku" je v mnoha ohledech horší, nežli ty tak kritizované osnovy.

Museli bychom se podrobněji pobavit o jednotlivých úrovních i stupních výuky. A myslím, že tady a teď pro to není úplně nejvhodnější místo. Přece jen téma článku bylo trochu o něčem jiném.

Ale jen pro představu. Mám třeba problém s úplnou časovou volností, kterou chcete v úrovni dvě.
Jde o to, že správně uspořádaná výuka zohledňuje i mezipředmětové vazby a k tomu jsou potřebné i časové souslednosti.
Je spíš smutné, že na tyto vazby dnes velké množství ŠVP vcelku kašle.
A argument o nenávaznosti ŠVP v případě přestupu žáka na jinou školu vůbec není tak prázdný, jak se mnozí snaží tvrdit.

I v třetí úrovni bychom našli jistou míru shody.

Podle mého názoru čas nazrál na zásadní revizi a snad i reformu RVP.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
2. dubna 2017 7:59  

A prostor, který nechává pro učitele a "dýchající výuku" je v mnoha ohledech horší, nežli ty tak kritizované osnovy.

V kterých?

Pavel Doležel řekl(a)...
2. dubna 2017 8:06  

"To ovšem není pluralita, to je pouhá rozmanitost forem sevřená v pevném objetí absolutistického monarchy. Ten si pak svou moc pohlídá centrálně nařízenými standardy a plošnými srovnávacími testy."

Ten monarcha se jmenuje racionální a kritické myšlení. Jeho agendou je věda. Proti němu se šikují davy pitomců a nevzdělanců, dožadující se svého práva na pitomost a nevzdělanost. No, budiž jim přána pluralita hlouposti a nevědomosti. Ale, kolego tajný, hloupým ignorantem klidně buďte, když v tom spatřujete smysl jsoucna, ale ZA SVÉ.

Pavel Doležel řekl(a)...
2. dubna 2017 8:10  

"Přes argumenty typu chirurg, zubař a pilot už jsme se kdysi proklestili."

Ano. Proklestili jsme se přes ně tím, že my jsme je vznesli a vy jste je ignoroval. Respektive jediné, co jste schopen napsat jako argument je, že děti nejsou dospělí a že lékař není středoškolák. Což je sice pěkné, akorát to s podstatou sdělovaného nijak nesouvisí. Čili exkrement pěkný, ale poněkud vedle mísy.

Pavel Doležel řekl(a)...
2. dubna 2017 8:57  

"Stát má především rozlišovat mezi odborností a vzděláním. Má dbát na to, aby výuka tuto odlišnost respektovala. Pak má právo velice opatrně a po velmi důkladné diskusi rámcově stanovit obsah vzdělání (může např. určit, že češtinář má učit Máchu, nemá ale právo rozhodovat, co o něm musí či nemusí být řečeno, od toho je literární věda a ta k žádnému jednotnému výkladu nedospěla). Nemá právo udělat z třídy místo, které se podobá tělocvičně při nácviku celostátní spartakiády."

Nechápu, kde berete tu jistotu, na co stát má a na co nemá právo. Podle mého mínění by stát neměl mít právo zasahovat pouze do dobrovolných ujednání mezi dvěma stranami, která nemají žádný dopad na strany další, které se transakce neúčastní a nemohou ji ovlivnit, případně se proti ní účinně bránit. Je však třeba pečlivě rozlišovat, co je dobrovolné ujednání a co již nikoliv. Dobrovolné trnasakce mezi smluvními stranami by neměly podléhat omezování, jsou-li bez externalit a to odpovídá tržnímu mechanismu a směňování soukromých statků. Pokud jde o vzdělávání, někteří učitelé se domnívají, že společnost je smí pouze financovat, ale jinak už jim nemá do ničeho kecat a předepisovat jim co učit, jak učit a nebo dokonce kontrolovat kvalitu toho, co produkují. A to nejde. To je nepochopení zaměstnaneckého pracovního poměru. Pokud chcete ovlivňovat obsah vzdělávání, jděte dělat politiku. Jinak prostě máte smůlu a svou práci musíte přizpůsobit požadavkům svého zaměstnavatele. Pokud do politiky nechcete, protože prostě vidíte smysl ve výuce dětí, pak máte v demokratické společnosti aktivní volební právo a jeho prostřednictvím můžete ovlivňovat řízení chodu věcí veřejných, včetně směřování vzdělávacího systému. Větší právo nemáte. Respektive, můžete si založit soukromou školu a alespoň metody si do určité míry volit sám, nebo v souladu s rodiči svěřenců, nicméně toto už opravdu není otázka financování ze strany státu. Stát musíte nejdříve přesvědčit, že ty vaše alternativy fungují. A to neuděláte tak, že je za fungující prohlásíte, nebo že napíšete filosofickou stať o tom, kterak funguje vnitřní a vnější motivace a co je to odpovědnost. Je to o hodnotách. Pokud bude většina lidí sdílet ty vaše, pak nebudete mít asi problém. Z mého pohledu ale většina lidí po vzdělávacím systému požaduje, aby děti vzdělal tak, aby mohly vykonávat profesi, která jim zajistí stabilní a co nejvyšší příjem. Je to poněkud utilitaristické, ale obávám se, že to tak prostě je. A popravdě, i jiné životní hodnoty jsou s tímto přístupem v souladu.

"Jinak mi, což je i pro některé další diskutující typické, opět podsouváte úmysly, který jsem ani náhodou neměl. Kdo mému příspěvku porozumět chce, jistě porozumí. Přece víte, v čem spočívá rozdíl mezi odborností a vzděláním, mezi lidským zdrojem a člověkem."

Ne, nevím, a opakovaně jsem se dožadoval vysvětlení. A vy jste ho opakovaně odmítl podat. A oba dva víme proč.

Pavel Doležel řekl(a)...
2. dubna 2017 9:30  

Pan Šteffl je velmi inteligentní člověk, nicméně jeho obrat ke smířlivosti je bohužel velmi pravděpodobně motivován možností dále rozšiřovat síť státem financovaných Scio škol. Z mého pohledu nepodává nové argumenty. Jediné, čím může přesvědčit mě, je kvalita výstupu "jeho" absolventů. OpenGate mě přesvědčilo, i když jsem se na něj také zpočátku díval dost nedůvěřivě. Porg přesvědčuje, že elitní vzdělávání umí, zejména se ale na tomto úspěchu podílel V. Klaus mladší. Tam nejde o nějaké sluníčkové alternativy, ale o tvrdou práci a motivované studenty i rodiče. Ať ale pan Šteffl přesvědčí zejména v tom, v čem je hlavní kámen úrazu - ve vzdělávání těch kognitivně slabších a priori demotivovaných. Jinak to, co propaguje, je elitářství, které je na hony vzdálené hodnotě elit tak, jak je propaguji já. Pro mě je elitou ten, koho lidé přirozeně respektují pro jeho znalosti, schopnosti a dovednosti. A může to být profesor egyptologie, nebo třeba automechanik. Nikoliv ten, kdo se narodil bohatým, nebo mocným rodičům. Takové elitářství z celého svého srdce odmítám, protože bylo, je a hlavně bude zhoubou každé společnosti, která na něm bude stavět.

Jirka řekl(a)...
4. dubna 2017 20:53  

Podezírám pana Šteffla z téhož. Nejsou právě děti s hendikepy všeho druhu obrovskou výzvou, která může prokázat, že cíle vzdělávání a od nich se odvíjející metody, organizace výuky i kritéria hodnocení ve Scio školách nejsou jen pro skleníkové květinky, které dokáží růst a kvést jen ve své bavlnce?



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.