Běžně máme tendenci smýšlet o střední Evropě jako o místu, ze kterého se utíkalo. Kvůli politickému pronásledování, totalitním režimům, etnickému čištění. Historik Michal Frankl se rozhodl otočit perspektivu: „Zkoumáme ji jako místo, kam se utíkalo a utíká a kde si po celé dvacáté století klademe otázku, koho za uprchlíka považovat a jak k takovým lidem přistupovat.“ Výzkumníci a výzkumnice z jeho týmu hledají spojnice, podle kterých by bylo možné přijetí uprchlíků porovnávat napříč regionem a obdobími. Reportáž přináší magazín Universitas.
 |
| Michal Frankl (ff.cuni.cz) |
Když na sklonku roku 2018 získal prestižní ERC grant, zažíval i negativní stránku publicity. Trefil se zrovna do doby vyostřené debaty o uprchlících a o tom, zda a jak má Česká republika pomáhat...
A stal se terčem útoků, podle nichž „Brusel nehorázně platí českého vědce, aby sem přivedl uprchlíky a destruoval Evropu“. Na Twitteru si přisadil i hradní mluvčí Jiří Ovčáček. „50 milionů vyhodit za tisíce slov na téma, že máme přijímat muslimské migranty? Za takové peníze by se mohla poskytnout masivní pomoc třeba syrským dětem!“
Michal Frankl to tehdy komentoval tak, že Ovčáček vychází opět z jakési teorie spiknutí. „Stačí zmínit Brusel a uprchlíky a je z toho pro něj podvratná akce.“ Přitom si prý historik dával velký pozor, aby se příliš nevyjadřoval přímo k současné uprchlické problematice. Možné historické paralely však jeho kritiky vyváděly z míry – například možnost srovnání současných negativních reakcí s antisemitismem a uzavřením hranic v době holokaustu.
„Výpady jsem se snažil nebrat osobně. Výkřiky, že mám krev na rukou, protože jako neomarxista sem přivádím teroristy, či rasistické argumenty o vrozené kriminalitě černošských migrantů těžko mohou být předmětem rozumné debaty. Ale na druhou stranu vidím, a to i z podepsaných e-mailů, že lidi imaginární i skutečná nebezpečí migrace trápí a že mají prostě strach,“ říká Frankl.
A strach je podle něj důležité brát vážně, nezesměšňovat, ale argumentovat. „A stále ukazovat za tou masou údajných vetřelců skutečné lidi s jejich vlastním osudem a rozhodováním.“
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
imaginární i skutečná nebezpečí migrace
To by pan historik opravdu měl zjistit, co je imaginární a co je skutečné. A do jaké míry je toto rozlišení subjektivní. Třeba zda jeho osobní rozlišení imaginární/skutečné není opačné proti většinové populaci.
A také zmiňuje záměry připrchlíků - zda se chtějí vrátit do země, odkud uprchli. Postrádám však zmínku o tom, do jaké míry je tato "výchozí" země známá.
Okomentovat