„Český školský systém v minulých letech problematiku
využití technologií zanedbával. Náznak změny nastal
s přijetím Strategie digitálního vzdělávání (SDV) vládou
na podzim 2014. Její realizace postupuje velmi pomalu
a vykazuje značné zpoždění. Přesto se od začátku
roku 2016 MŠMT snaží její cíle naplňovat. Není to vůbec
jednoduché, neboť většina intervencí mění zažité pořádky
a postupy (revize RVP, Profil Učitel21 ad.),“ píše Bořivoj Brdička v textu Profil digitalizace
školství. Jak na inovaci českého vzdělávacího systému v rámci Strategie digitálního vzdělávání.
 |
| Bořivoj Brdička (youtube.com) |
Úspěch je proto značně závislý na intenzitě úsilí realizátorů i na jejich schopnosti změny vysvětlovat a požadavky doprovázet konkrétními příklady zavádění inovativních metod v praxi. Pokusím se touto studií alespoň trochu naznačit, jakým směrem je třeba se ubírat.
Nově koncipovaný RVP i standard učitele jsou úkoly, na nichž se již začalo pracovat. Musí integrovat využití technologií napříč předměty a vyžadovat existenci digitálních kompetencí všech učitelů (Integrace technologií podle modelu TPCK1). Na takové změny ale není náš školský systém připraven. Riziko neúspěchu je proto bohužel značné. Předpokládejme na chvíli, že se podaří revidovat všechny kurikulární dokumenty tak, aby reflektovaly aktuální potřebu digitální gramotnosti a informatického myšlení (formulace zavedené SDV). Problém s jejich aplikací se pak vynoří v plné nahotě. Tato studie proto bude pracovat s hypotetickým předpokladem, že nové cíle školství odpovídající potřebám života ve 21. století již máme definovány a potřebujeme je zavést do praxe.
Co v této situaci dělat naštěstí nemusíme řešit úplně sami. Nejsme první, kdo se snaží podobné změny realizovat. Před námi se na podobnou cestu vydalo již docela dost zemí. Jejich postup nám proto může posloužit jako inspirace.
Teoreticky se v podobných případech vždy vychází z ideálního modelu inovačního procesu. To je problematika, která je již poměrně dostatečně popsána. Na počátku jejího vědeckého zkoumání stojí Rogersova difuze inovací [1] (Difuze technologií ve škole 21. století2), která se snaží obecně definovat proces vedoucí k plošné integraci nových postupů do života společnosti. S tradičním modelem inovace ale v případě zavádění technologií do výuky nevystačíme, protože tento proces je značně složitý, a navíc neustále mění svou finální podobu. Klíčovým úkolem, bez něhož nelze cíle naší SDV úspěšně naplnit, proto je co nejdokonaleji popsat jeho ideální průběh od stávajícího počátečního stavu k předpokládanému stavu cílovému.
Určité počáteční kroky jsme již v minulosti udělali. Vzhledem k tomu, že technologickou transformaci školství nelze uskutečnit skokem, má celý proces vždy několik fází. Jejich identifikace a popis může při realizaci významně pomoci, protože ukazuje cestu a konkretizuje, co se má dělat. Pokusme se naše úsilí napřít právě tímto směrem. Problematiku zavádění technologií přitom budeme sledovat ve třech oblastech – učitel, výuka, škola.
Celý text je ke stažení zde
0 komentářů:
Okomentovat