Štefan Klíma: Jednoznačně potřebujeme redukci RVP a učebních plánů základních škol

„Prošel jsem písemné práce, které mám k dispozici, a stejně jako v minulých letech jsem dospěl k závěru, že velmi často žáci chybují z důvodu neznalosti základních principů českého jazyka či matematiky. Druhým důvodem je to, že se do složitějších úloh ani nepustí. Chtěl bych přispět svým názorem k veřejné debatě,“ píše ředitel střední školy Štefan Klíma na svém blogu...

Bohumil Kartous: Kolik je opravdu "odpojených" žáků

„Na experimentu s distanční výukou a postupném, hygienicky ošetřeném otevírání jsou nejvíce zajímavé nikoliv dojmy, ale kouzlo nechtěného, jež poukazuje k mnohem hlubším, chronickým problémům českého školství. Na hádce o tom, zda učitelé dělají dost, je například nejzajímavější vidět, jak velké rozdíly mezi školami v Česku jsou. Na pozadí sporu o roli rodičů mě zase nejvíce zajímá to, kolik rodičů si konečně uvědomí náročnost práce učitelů, ale také absurditu obsahu vzdělávání,“ píše Bohumil Kartous v Hospodářských novinách.

Jaroslav Mašek: 10 rad žákům nejen pro online výuku

V minulých měsících jsem se, coby třídní učitel, několikrát obracel ke svým žákům a chtěl jsem, aby přemýšleli také nad svým vlastním rozvojem a hledali pro sebe příležitosti, které je posunou dál. Při té příležitosti mě napadlo vytvořit pro ně 10 rad, které se nyní vztahují k online výuce, ale ve skutečnosti mají obecný a mnohem větší přesah.

Daniel Pražák: Možná tu je spousta učitelů, kteří mají pocit, že selhali, že to nedali, že jsou učitelé na nic...

„Měl jsem řadu cílů a představ, jak chci online výuku vést. Co zvládnout, co stihnout, v čem se posunout. Jak změnit spolupráci mezi žáky. Řadu těch věcí jsem prostě nezvládl a nedal to. Z původní rozjuchanosti v prvních týdnech, z nadšení a energie se najednou stal splín a stav, kdy mě ta činnost netěšila. Začal jsem vnímat výuku víc jako práci a míň jako to, co dobrovolně dělám proto, že chci. Uvědomil jsem si, že bez kontaktu face to face s dětmi je to prostě nanic. Že kdyby to trvalo déle, tak to položím. I když znám všechny Meety, Kahooty, Discordy, Teamsy, Mentimetery a podobně. Že mi to nedává tu radost. A tím, že mi to nedává tu radost, že nedokážu učit tak, abych byl sám se sebou spokojený,“ píše učitel Daniel Pražák na Facebooku.

K čemu jim to bude? ptají se rodiče, když vidí, co se jejich děti učí. Proč to v mnohých školách stále vypadá jako před 30 lety?

Rodiče mají v době koronaviru unikátní šanci nahlédnout, co všechno se dnes děti ve školách učí. A mnozí jsou v šoku z toho, na jakých detailech i dnes školy často bazírují. Už dávno se mluví o tom, že je množství učiva třeba redukovat a soustředit se spíš na jeho hloubku. Zatím ale, jak se říká, „skutek utek“. A tak se v posledních týdnech stále víc rodičů ptá „k čemu jim to bude?“. Reportáž přináší magazín Rodiče vítáni.

Petra Dočkalová: Vytrvalost - učení a myšlení

Zaměřeno na: Vytrvalost, odolnost, zprostředkování zkušenosti s vytrvalostí, odolností (v procesu učení, s přesahem vytrvalost v životě). Žijeme v 21. století, postupně si uvědomujeme, jaké klíčové kompetence potřebujeme pro toto století. Například: kompetence k řešení problémů, kriticky myslet, uvažovat, argumentovat, umět se rozhodnout a přijmout zodpovědnost, komunikovat, prezentovat se, objevovat, myslet v souvislostech, vnímat a reagovat na změnu a další.

Zdeněk Brom, Miloš Novotný: Vytvořeno učiteli, ověřeno v praxi

„Reaguji na článek na serveru Česká škola Daniela Münicha, že „ve školství je práce jako na kostele, ale víceméně se o tom stále jen přemítá“. Domnívám se, že ve školství se toho děje mnohem více, jen se o tom neví. S kolegou jsme sedli a napsali text, který je v příloze. Snad se ozvou i další a vznikne debata s konkrétními příklady,“ napsal České škole učitel základní školy Zdeněk Brom. Přinášíme text o tom, co vše se na školách děje například v oblasti přípravy učebních materiálů a jejich ověřování.

Petr Pabian: Jak učinit kompetence skutečným cílem vzdělávání

„Vstupní text pro Strategii 2030+ deklaruje, že prvním ze dvou hlavních cílů strategie vzdělávání má být zaměřit se „více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ (SC1). Přitom důraz na získání klíčových kompetencí položila už Bílá kniha v roce 2001. Následně i RVP pro základní vzdělávání ustavil klíčové kompetence (dále KK) jako cíl vzdělávání. Proč se tedy po dvou desetiletích, kdy jsou kompetence v českém vzdělávání prioritou, musí i nová strategie stále zaměřovat „více na získání kompetencí“?,“ píše Petr Pabian na blogu EDUin.

Petra Dočkalová: Společné učení a spoluučící se skupina

Zaměřeno na zprostředkování zkušenosti se sebekontrolou, oboustranným respektem, dynamikou v učení (aneb Mýty v učení 2). Jaké jsou konkrétní možnosti podpory a vytvoření spoluučící se skupiny? Vždy máme možnost rozhodnout se, co chceme podpořit, proč, jak, promyslet strategii, metodu, formu výuky, naplánovat, připravit se a začít.

Tomáš Chrobák, Monika Olšáková: Moc, síla a dopad učitelů - “Dementi a lopaty ve třídě”

„´Negativní prostředí jsme opustili rozvodem, ale mužský element samozřejmě chybí. Taky stávající matikář tvrdí, že na dementy nemá čas a že někdo k lopatě musí! Syn je velmi citlivý a empatický, byl by z něj výborný psycholog! Ale tato cesta vyžaduje gympl a vysokou. Věřím, že úspěch spočívá ve správně vytyčeném cíli a pevné vůli. I vy se mu líbíte, se dvěma malými dětmi v náruči a s úsměvem na tváři jste v jeho očích "borec"! Těší mě spolupráce s vámi. Doma procvičujeme matiku ve spolupráci s youtube.´ Tak zněl úvod mailu od matky žáka, která mě oslovila, zda bych synovi pomohl s matematikou,“ píše učitel matematiky Tomáš Chrobák. Na základě tohoto emailu a příběhu uvažuje společně s učitelkou Monikou Olšákovou o smyslu učení, roli učitele nebo vztahu učitele a žáka.

Petra Pokorná Žádníková: Děti se chtějí a dokáží naučit vše samy, když mají dost podnětů.

„Máme tři syny. Do klasické školy nechodí a chodit pravděpodobně nebudou, pokud o to samozřejmě sami neprojeví zájem. Jsou na domácím vzdělávání. Vycházíme z unschoolingu, tj. neučíme děti cíleně různým dovednostem a znalostem, ale necháváme jim prostor pro jejich vlastní hru a objevy, ze kterých jejich učení vyplývá,“ píše Petra Pokorná Žádníková pro magazín Rodiče vítáni.

Petra Dočkalová: Zkušenost zprostředkovaného učení – práce s cíli, cíle v učení

V rámci FIE (Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování) je vnímáno učení jako oboustranně obohacující proces, učí se všichni, kteří jsou aktéři učení. Učení samotné je poté vždy propojeno s myšlením, je to nikdy nekončící proces. Učení je život sám. V rámci přístupu FIE dodržujeme vždy základní principy učení. Podněty, situace, vše se využívá k učení. Mohu se učit z příjemných situací, ale i z velmi nepříjemných, záleží vždy, jak situaci vyhodnotím, co se z ní naučím.

Učitel o výuce tělocviku: Děti jsou dnes jiné, ale ne horší. Adaptovat se nedokážou spíš tělocvikáři

„Slýchám stížnosti, že děti jsou línější než dřív, myslím ale, že to není pravda, spíš je to tak, že my tělocvikáři se nedokážeme adaptovat na dnešní požadavky dětí,“ říká v rozhovoru pro Deník.cz. učitel Richard Kania z Gymnázia Postupická.

Známky jsou přežitek, volá část rodičů. Připravují děti na reálný život, namítá Klaus

Učitelé by měli při hodnocení dětí používat moderní metody, které jsou zvlášť pro mladší žáky vhodnější a srozumitelnější než známky, říká Petr Chaluš, předseda organizace Fórum rodičů a autor petice První stupeň základních škol bez známek, pod kterou se od pondělí podepsalo přes tři sta lidí. "Je potřeba vybudovat hlavně u malých dětí pozitivní vztah k učení. Pokud se budou učit nikoliv proto, že z toho mají radost a chtějí se dozvědět něco nového, ale kvůli dobré známce, nevytvoří si přímý vztah k učení," uvedl Chaluš pro deník Aktuálně.

Známky nejsou zločin. Problém je, že rodiče si z nich dělají zlaté tele a to uctívají, říká ředitel základní školy

„Jsme spádová státní škola pro asi 650 žáků. V 90. letech jsme měli dětí zhruba polovinu a v té době jsme patřili mezi velké inovátory a zastánce alternativních metod. Jako jedni z prvních jsme například zaváděli školní vzdělávací program Začít spolu. V souvislosti s tím jsme někdy v roce 1996 začali zavádět slovní hodnocení. V některých třídách až do 5.ročníku jsme hodnotili slovně, zatímco v jiných známkami. Po různých peripetiích a po letech zkušeností jsme se nakonec ujednotili na tom, že v 1. a 2. třídě se u nás teď bez výjimky hodnotí slovně a od 3. třídy známkami,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni ředitel pražské ZŠ Klánovice Michal Černý.

Mediální výchova do škol patří, i malé děti už vnímají zprávy, tvrdí Zezulková

Děti se na zprávy aktivně nedívají, ale vnímají jejich obsah, v průzkumu dokonce dávaly najevo, že jsou příliš negativní, říká Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd UK. Spolu s kolegy teď zkoumá multikulturní a mediální zkušenosti a postoje tuzemských školáků. Multikulturní výchova dříve byla o odlišnostech, dnes je spíše o tom, že existují ve světě určité nespravedlnosti, cílem vzdělávání nemá být učit děti, co si mají myslet, ale jak mají přemýšlet, míní Zezulková v rozhovoru pro DVTV.

Petra Dočkalová: Mýty v učení, 1. díl

Blíží se konec roku 2018 a začátek roku 2019. Je vhodný čas k tomu, uvědomit si, pojmenovat mýty, které máme v učení. Pro začátek uvádím pouze 10 mýtů, se kterými se setkávám nejčastěji. Doporučuji i literaturu, kde si každý může dohledat argumenty.

Když učitel ustoupí do pozadí, dává dětem šanci převzít zodpovědnost za vlastní učení

„Hra nabízí úkoly a otázky k diskusi, ale žáci sami určují tempo, směr, délku a hloubku diskuze. Tím, že učitel během hry ustupuje do pozadí, dává dětem šanci převzít kontrolu a zodpovědnost za vlastní učení,“ říká v rozhovoru pro Varianty autorka Hry s dobrými otázkami Vladěna Bätge Jahn.

Jsou „výchovy“ důležité? A má smysl je známkovat?

„Po zkušenostech mi pro dítě přijde nejvíce přínosné, když může svůj projev a osobní posun v určité oblasti hodnotit samo. Což není hned, takže je potřeba na tom s učitelem pracovat. Děti ale samy nejlépe vědí, jak se jim daří nebo nedaří,“ říká učitelka hudební i výtvarné výchovy Marie Snopková v reportáži iDNES o výuce a smyslu známkování „výchov“.

Petr Dočkalová: Sebekontrola: Učit se učit, učit se myslet

Tento článek vznikl na základě každodenních otázek rodičů, učitelů, studentů, dětí. Jak ho mám naučit, aby věci nezapomínal? Pořád něco nemá, chybí mu mobil, klíče, někde zase nechal bundu. Jak zařídit, aby nebyl celý den na počítači? Doma se chová v pohodě, ale když je někde venku, je to děs, vůbec nerespektuje pravidla, co jsme udělali špatně? Jak můžeme podpořit to, že si bude sám připravovat? Nechceme ho pořád hlídat, napomínat a kontrolovat.