Jaroslav Mašek: Co kdybychom na měsíc přerušili tradiční, uzavřenou online výuku a zkusili online výuku projektovou?

Naše online výuka, aniž jsme si to včas uvědomili, začala často kopírovat formy a způsoby učení, které jsme předtím běžně aplikovali v naší prezenční výuce. Ten, kdo běžně učil ve třídě frontálně s prezentacemi plnými slidů, přednáší nyní dál v synchronní online výuce přes video, aby následně v té asynchronní nahrál svá videa do příslušného školního vzdělávacího systému a zadal tam úkoly, které mají studenti plnit a odevzdat. A stejné je to se známkováním. Kdo si zakládal na známkách v prezenční výuce, zakládá si na nich i nyní, v té online. Naše zaběhlé výukové návyky se překlopením vzdělávání do online světa mnohdy jen prohloubily a nás ani nenapadlo je začít měnit a tuto změnu pak následně přenést zpět do třídy.

Lukáš Bůžek: „Frontální výuka“ je zástupný problém. Je to jakési politikum: hůl, která je snadno po ruce k bití učitelů.

„Českem obchází strašidlo – strašidlo frontální výuky. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti: inspektoři i vláda, kritikové i reformátoři. Kde je řeč o problémech ve školství, tam zazní slovní spojení „frontální výuka“. Článků, které dávají frontální výuku do přímé souvislosti se špatným stavem našeho vzdělávání, s neúspěchy českých žáků v mezinárodních testech, s jejich nechutí chodit do školy, s mukami a nudou, které musí ve škole podstoupit a zažít, lze nalézt nepočítaně - stačí zadat heslo „frontální výuka“ do vyhledávače,“ píše Lukáš Bůžek na svém blogu. 

Více se učí, méně vědí. Za špatné výsledky dětí může i bobtnající učivo, říká školní inspekce.

Školství se pohybuje v začarovaném kruhu. Jedním z důvodů je i to, že toho děti ve škole chceme naučit příliš mnoho, myslí si ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Příliš mnoho učiva škodí, vysvětloval na statistických číslech z výroční zprávy, kterou Česká školní inspekce včera zveřejnila. Příliš požadavků na to, co se děti mají naučit, znamená, že učitelé látku jen taktak stihnou „odvyprávět“ před tabulí. Podíl hodin, které stojí na výkladu učitele, je v českém školství velmi vysoký. Času, který děti nestráví posloucháním, ale vlastní činností, je ve srovnání s průměrem v zemích OECD málo. Tématu se věnuje MF DNES.

Daniel Münich: Moderní vyučovací metody nabízejí žákům vnitřní motivaci a chuť učit se celý život

„Jaký vliv na kvalitu výuky má to, jak je hodina organizovaná. V českých školách převažuje takzvaná frontální výuka. Jak ukazují data České školní inspekce, v 87 % hodin učitel stojí před tabulí, vykládá a všechny dělají celou hodinu to samé. Podle nové studie ekonomického institutu CERGE-EI, která srovnává moderní výukové metody s klasickými, má spolupráce dětí během vyučování pozitivní vliv na jejich vnitřní motivaci a sebevědomí. Na výzkumu se podílel Daniel Münich, ekonom ze think tanku Idea při institutu CERGE-EI," uvádí rozhovor Radiožurnálu moderátor Tomáš Pavlíček.

Pavlína Loňková: #iPadMoravka 2017 nejen s iPady

Naše letošní letní škola proběhla od 7. do 10. srpna 2017 v Malé Morávce. Učitelé z Česka i Slovenska se tu sešli, aby rozvíjeli své dovednosti práce s iPadem. Cílili jsme ale ještě dál. Na to, jak obohacující může být sdílení, nebo na to, jak omezit "frontální přednes učebnicové pravdy". A dařilo se...

Ondřej Šteffl: Jak se učí v našich školách. (K překvapivě aktuální zprávě ČŠI z roku 1998)

"U nás na škole je to úplně jinak,“ říkají někteří. Rád věřím, u vás možná ano. Ovšem to, co si v tomto článku přečtete, s výjimkou prvního a posledního odstavce, nejsou moje pozorování či hodnocení.

Ondřej Šteffl o frontální výuce, motivaci k učení, rozdělení výuky do předmětů, hodinových dotacích nebo rozdělení tříd podle věku.

„Mnoho lidí, včetně mnohých rodičů je přesvědčeno, že vzdělání je jen to, co se děti naučí ve škole. V tradiční škole je pak často až zarážející, s jakou úporností ignoruje okolní svět. V mnoha případech to vypadá tak, že se učí jen to, co je v učebnicích a to jen proto, aby se to potom vyzkoušelo a děti měly známku nebo uspěly u přijímacích zkoušek. Když to není v osnovách nebo v učebnici, jako by to nebylo,“ píše Ondřej Šteffl v dalším díle svého textu o „přeludech a omylech v tom, jak vnímáme školství“.