„Když sem spadnete, už se nevydrápete.“ Jak se žije v bruntálském ghettu

Ze 17 tisíc obyvatel Bruntálu je zhruba třetina Romů. Část z nich žije v místním ghettu. Zde má většina obyvatel základní vzdělání, 80 procent jich nemá stálé zaměstnání. Několik romských podnikatelů zajišťuje sezonní práce. V zablácené době předvánoční jsou skoro všichni doma. S koronavirovou pandemií bojují statečně tím, že ji ignorují. O žádném nakaženém, neřkuli zesnulém ve svém okolí nikdo neví. Reportáž přináší Deník N.

Co se týče hodnocení, jsem hodně zklamaná z toho, že nakonec hodnotit musíme, říká učitelka z Chomutova

„Se svými šesťáky jsem se potkávala v menších skupinkách na videochatu. Nešlo pravda úplně o výuku, spíš jsme si povídali, sdělovali si, co je u koho nového. Jednu chvilku na společném messengeru hodně frčely hádanky a rébusy, k nim jsme přizvali i kolegu matikáře. Zkoušela jsem rozjet Google Classroom, ale ztroskotalo to na tom, že se děti neuměly připojit, někomu to údajně nešlo spustit vůbec. Prali jsme se s tím několik dnů, ale výsledky se nedostavily. Pravidelnou online výuku jsme nespustili a hlavní důvod je asi právě ten technický,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni Markéta Moravcová, která učí češtinu a výtvarnou výchovu na chomutovské základní škole.

Dětem, které nemají doma počítač ani internet, by měl stát zajistit systémovou pomoc

Žákyně deváté třídy chodila v začátcích karantény s mobilem po městě a snažila se chytit signál tam, kde je wifi zdarma, aby se dostala k domácím úkolům. Kromě toho, že chtěla dodělat devátou třídu, čekaly ji přijímací zkoušky na střední školu. Neměla žádné informace o tom, kdy zkoušky budou, a ze začátku nevěděla ani to, jak úkoly získávat. Nemá totiž doma počítač ani internet. Naštěstí má aspoň mobil, ale na něm se úkoly vypracovávat nedají. To není příběh z dystopického románu, ale z pražských Nuslí. Reportáž přináší magazín A2.

Průzkum: Čtvrtina žáků neměla žádnou výuku online, těší se do školy

Z průzkumu vyplynulo, že jen čtvrtina žáků a studentů hodnotí současný režim výuky, kdy jim učitelé posílají úkoly třeba přes mail nebo organizují videokonference, jako lepší, než je běžná školní docházka. „Vedle kontaktu se spolužáky a kamarády jim nejvíce chybí právě přímý kontakt s jejich učiteli a osobní přítomnost při vysvětlování látky,“ říká Jana Pácalová, akademická ředitelka společnosti Tutor. Tato vzdělávací společnost dělala průzkum, který má MF DNES exkluzivně k dispozici, mezi čtyřmi stovkami dětí od pátých tříd až po maturitní ročníky.

Nerovnosti ve vzdělávání přetrvávají. Není vůle to změnit, shodují se odborníci

V českém školství přetrvává pohled, že je děti nutné co nejdříve rozdělit na dobré a špatné a každé skupině se věnovat zvlášť. Právě proto ale v Česku nemají děti stejnou šanci na vzdělání a koronakrize to jen potvrdila. Reportáž přináší Seznam Zprávy.

Tisíce dětí se nyní nevzdělávají a školy je neshánějí. Učitelé si asi nepředstaví, jak na tom rodiny jsou, říká terénní pracovnice

V Česku je téměř deset tisíc dětí, které se během koronakrize nijak nevzdělávají, nejčastěji proto, že nemají potřebné vybavení. Často to jsou přitom právě ty děti, které by podporu učitele nebo asistenta nejvíce potřebovaly. Zatímco v Německu dostane každý žák, který nemá dostatečné vybavení, 150 eur na pořízení techniky, v Česku žádná systematická podpora neexistuje a terénní pracovníci se setkávají s neochotou učitelů dětem vycházet vstříc. „Učitelé si asi nepředstaví, jak na tom různé rodiny jsou, někam nosím i čisté papíry nebo ořezávátko,“ říká terénní pracovnice Vlasta Spilková v reportáži magazín Rodiče vítáni.

Žáci off-line. Na některé během koronavirové výuky přes internet školy zapomněly

Několik tisíc dětí zůstalo off-line i v současné době plošné on-line výuky. Někteří nemají potřebné vybavení, jako je počítač a připojení k internetu, jiným zase s výukou nemohou či nechtějí pomáhat rodiče. S řadou rodin se za celé týdny škola vůbec nespojila. Navíc se často jedná o žáky, kteří nestíhali už před nouzovým stavem a současná situace jejich zaostávání ještě prohlubuje. Reportáž přináší online deník Aktuálně.

Online doučování už není hudbou budoucnosti. Seznamte se s TALENTIFY.ME

Tempo klasické výuky je rychlé a nároky na studenty jsou rok od roku větší, doučování se proto stává potřebným doplňkem běžného vzdělávacího systému. Seznamte se s novou platformou Talentify.me, která nabízí pomoc s doučováním všem dětem napříč sociálními vrstvami. Jednoduše a nyní navíc online.

Ministerstvo odmítlo kritiku AI za diskriminaci Romů ve školství

Ministerstvo školství odmítlo kritiku organizace Amnesty International (AI) za diskriminaci Romů v českém školství. Úřad se snaží zajistit co nejlepší podmínky pro vzdělávání všech dětí bez rozdílu, řekla na dotaz ČTK mluvčí ministerstva Aneta Lednová. Jako problém vidí úřad hlavně vzdělávání dětí z chudých rodin, kterým je podle něj třeba pomoct ve spolupráci s více resorty.

Jak zvládají výuku z domova sociálně slabší rodiny? Bez pomoci nemají šanci

Organizace Člověk v tísni pomáhá sociálně slabým rodinám ve vzdělání dlouhodobě. Po uzavření škol si proto zmapovala, jak na tom aktuálně domácnosti, se kterými spolupracuje, jsou. Z výsledků vychází, že se dělí do tří skupin. Tématu se věnuje iDNES.

Mnoha dětem nejvíc chybí živý a vřelý vztah s rodiči, říká ředitelka školy ve vyloučené lokalitě.

Trmice jsou město s několika sociálně vyloučenými lokalitami a vysokou nezaměstnaností a zadlužeností. Třetina žáků tamní základní školy jsou Romové, každý sedmý má speciální vzdělávací potřeby. Velká část rodin nemá dostatečné vybavení pro výuku online. Anebo motivaci. Případně oboje. „O to kreativnější musíme být,“ říká ředitelka tamní školy Marie Gottfriedová. „To, v čem jsou děti nejvíc podvyživené, je živý a vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat takové ty úplně obyčejné věci jako převléknout peřiny, uklidit koupelnu nebo se naučit zatopit v kamnech.“ Rozhovor přináší magazín Rodiče vítáni.

Pětina mladých jen se základní školou. To je realita desítek obcí v Česku

V Česku má základní nebo nedokončené vzdělání 6,2 procenta mladých lidí. Mezi jednotlivými kraji i obcemi jsou ale obrovské rozdíly. Zatímco v Ústeckém a Karlovarském kraji má jenom základní nebo neukončené vzdělání 17 procent mladých lidí, a oblast je tak na úrovni Rumunska, v Moravskoslezském kraji je takových žáků jen 6,4 procenta, těsně nad průměrem Česka a Lucemburska. Praha pak s 2,7 procenta dosahuje jen o něco horších čísel než střední Švýcarsko. Vychází to z výběrového šetření Eurostatu za rok 2018. Reportáž přináší Seznam Zprávy.

Jsme bezmocní, přiznávají učitelé. Z pedagogů v Úpici se stali „naháněči“.

Pocit zbytečné práce, frustrace a bezmoci, že musí vzdělávat děti ze sociálně vyloučených rodin, kteří nerespektují pravidla a nemají žádnou motivaci, cítí učitelé ze Základní školy Lány v Úpici. Jejich vztek došel už tak daleko, že se ředitel Petr Kalousek společně se starostou Petrem Hronem nedávno obrátili na poslance, aby kritickou situaci - nejen - v úpickém školství začali řešit. Podle nich je nutná změna v legislativě, ta současná nedává žádnou šanci na změnu. Reportáž přináší MF DNES. 

Julie Hrstková: Česko jako země velmi mírného pokroku

„Evropská komise také setrvale upozorňuje na rostoucí rozdíly v rámci jednotlivých regionů České republiky, selekci ve veřejném školství či na rostoucí počet vyloučených lokalit a na nárůst chudoby. Tedy na problémy, o kterých se tu a tam mluví i v České republice, ale zase se na ně záhy zapomene, protože žádné jednoduché řešení neexistuje a na ta složitá není česká politická scéna, vyčerpaná permanentní volební kampaní, absolutně připravena,“ Julie Hrstková v Hospodářských novinách komentuje aktuální zprávu Evropské komise o České republice.

Pojďte do školy, prosí děti ředitelka. Záškoláctví je čím dál větší problém. Stát hledá cesty, jak trestat rodiče

„Nedávno jsem jela do školy autem a potkala jsem žáka, který měl být nemocný. Ptala jsem se ho, proč neleží doma v posteli. Pohotově se vymluvil, že jde zrovna do Mostu do lékárny. Je to vlastně nekonečný a neřešitelný boj,“ vypráví v reportáži iDNES ředitelka chanovské základní školy Monika Kynclová. Dříve dokonce děti ráno svolávala do školy venkovním rozhlasem. Dnes občas před vyučováním vyběhne před školní budovu, a když před ní vidí postávat žáky, snaží se je přemluvit, aby šli na vyučování.

Říkají mi Venezuela. A přitom hlasují pro mé návrhy, hájí se ministryně Maláčová

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová prožívá jedno z nejtěžších období v politice od chvíle, kdy se stala předloni členkou vlády. V rozhovoru pro deník Aktuálně reaguje mimo jiné na kritiku za to, že chce ubírat peníze rodičům, kteří zejména v sociálně vyloučených lokalitách neposílají své děti do školy. "Jediným mým cílem je dětem pomoct," brání se.

Julie Hrstková: Léčba šokem chudým ke vzdělání nepomůže

"Pokud chudí neposílají děti do škol či do povinné školky, je to často proto, že se jim "normální" spolužáci smějí, že jsou "socky", které často nemají ani na školní jídlo. Časté stěhování docházce rovněž neprospívá, stejně jako mizerné domácí podmínky nedávají šanci se dobře učit. Pokud jde o budování kontaktů - socializaci -, tak o tom v kastovním českém systému veřejných škol nemůže být ani řeči. Vzdělaní rodiče si hlídají, s kým jejich potomci chodí do školy. To, že pak děti leckdy nedokončí ani základní školu, je často důsledkem špatné domácí situace a nastavení jiných dávek," píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.
. 

Maláčová: Stáhnu návrh dávek, až ANO dodá lepší

„Uvědomuji si, že to není systémové řešení. Přála bych si systémové řešení od ministerstva pro místní rozvoj ohledně bydlení. A pak od ministerstva školství ohledně povinné školní docházky. Rok a půl o tom diskutujeme a vůbec nic se neděje,“ řekla Jana Maláčová v České televizi. Tématu sociálních dávek se věnuje deník Právo.

Ivana Svobodová: Děti bez budoucnosti. Zpráva z míst, kde školy neumějí žáky dovést do deváté třídy

Ústecký kraj právě zpracovává analýzu, kterou si nechal udělat, a z ní plyne zjištění, že učitelé sami sebe vidí jako nedostatečně profesně připravené pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a dětmi sociálně vyloučenými a volají po odborné podpoře z poraden či od asistentů, které se jim nedostává. „Rámcově u poloviny oslovených pedagogů lze sledovat prosegregační tendence,“ píše se v analýze, která to chování dál popisuje: když se dítě nevejde do průměru, jsou učitelé rádi, když je přesunuto do speciálních tříd či škol, odchylku od průměru nepovažují za „příležitost ke kvalitnější výuce“, která zohlední osobnost dítěte a nebude mít na všechny děti ve stejnou chvíli úplně stejné požadavky. Reportáž přináší týdeník Respekt.

Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové

Vážená paní ministryně, otevřeně jste v rozhovoru pro Právo vyzvala, »jestli má někdo lepší způsob (než Vy), jak zajistit, aby děti do školy chodily, tak sem s tím«. My jeden máme. Zajistěte, aby školy dodržovaly platnou legislativu. To postačí, aby do škol žáci chodili ochotněji než dosud.