„Se svými šesťáky jsem se potkávala v menších skupinkách na videochatu. Nešlo pravda úplně o výuku, spíš jsme si povídali, sdělovali si, co je u koho nového. Jednu chvilku na společném messengeru hodně frčely hádanky a rébusy, k nim jsme přizvali i kolegu matikáře. Zkoušela jsem rozjet Google Classroom, ale ztroskotalo to na tom, že se děti neuměly připojit, někomu to údajně nešlo spustit vůbec. Prali jsme se s tím několik dnů, ale výsledky se nedostavily. Pravidelnou online výuku jsme nespustili a hlavní důvod je asi právě ten technický,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni Markéta Moravcová, která učí češtinu a výtvarnou výchovu na chomutovské základní škole.
Jak si letos poradíte s hodnocením?
Co se týče hodnocení, jsem hodně zklamaná z toho, že nakonec hodnotit musíme. Nechápu proč, když od začátku se i MŠMT vyjadřovalo v tom smyslu, že hodnotit práci na dálku nejde. A já si opravdu myslím, že to nejde udělat úplně spravedlivě. Vnitřně se pořád peru s tím, jak se k tomu postavit. Nakonec na ty formuláře samozřejmě něco napíšu, budu se řídit všemi pravidly z ministerstva a budu se snažit být co nejvíc fér, ale je to ohromná škoda. Stalo se, co se stalo – a dalo se z toho mnohé vytěžit. My, dotlačeni okolnostmi, jsme vlastně děti hodili do úplně nové vody – uč se sám, zkontroluj si, ohodnoť se… a v podstatě jenom zíráme, jak hodně můžeme couvnout do pozadí a jak to děti bravurně zvládaly. Říkám zvládaly, protože je to už opravdu dlouhé a motivace samozřejmě lehce upadá. Nicméně znovu opakuji, že jsem překvapená, co všechno naši žáci dokážou. Objektivně se zhodnotí, najdou chyby, opraví si je, zformulují konkrétní otázku do konzultace. To je velká věc!
Budete něco konkrétně při letošním hodnocení dělat jinak než obvykle?
Máme v plánu, že letos dáme rozhodně slovo dětem. Chceme, aby se ohodnotily samy, oznámkovaly se, a určitě s nimi budeme letos konečné hodnocení konzultovat. Protože se žáci bez přehánění stali na půl roku našimi kolegy. Učili sami sebe, drželi nad sebou dozor… Tak by nám přišlo hloupé se jich ani nezeptat, jak jim to šlo. Navíc nám děti píšou každý týden krátkou zpětnou vazbu a je vidět, že jejich sebevědomí a sebeuvědomění velmi vzrostlo, protože si někdy vážně neberou servítky. Klidně „na férovku“ sebekriticky vybalí, že matika byl tentokrát totální výbuch, ale stejně upřímně se dokážou i pochválit, že v češtině udělali jen „pár chibyček“.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat