Česko připravuje své děti na minulost, nejvíc trpí učiliště. Možná už překročilo hranici nenávratnosti, tvrdí studie

Na stav zdejšího školství a jeho nepřipravenost na budoucnost upozorňuje nová studie nezávislé platformy Aspen Institute CE. Český vzdělávací systém podle ní kopíruje zastaralou nebo už neexistující strukturu ekonomiky. Jako by nevnímal technologické, ekonomické a společenské změny. Informují Hospodářské noviny.

Peter Chvojka: Jak naše Meda dostala čtyřku za obrázek hada aneb Vyžeňme už z českých škol ten odlidštěný chlad

„Který rodič to nezažil? V prosinci pobíhá dítě plno nadšení s aktovkou kolem vánočního stromečku a musíme ho přemlouvat, ať ji alespoň na noc sundá, aby během prvního měsíce v české škole přišlo o iluze. Jen zíráme, jak je jeho přirozená touha a snaha po vědění čtvrcena napřed mračouny za nepřesné obtažení nějakých spirál a záhy je mrskáno trojkami, čtyřkami za zákonité omyly mláďat. Jako bychom chtěli zmrskat hříbě, že se mu po narození klepou nohy a stojí málo elegantně!,“ píše vysokoškolský učitel Peter Chvojka pro magazín Rodiče vítáni. Chvojka píše o pokusu navázat dialog s učitelkou, která ohodnotila obrázek jeho dcery čtyřkou. A uvažuje o odlidštěnosti českých škol a učitelů.

Jan Švihálek: V naší škole nám jde o respekt vůči národnostem, menšinám, různosti, jiné barvě pleti

„Když jsem ve škole nastoupil, tak na schůzkách s investory i expaty jsme dokola slýchali, že Brno takovou školu potřebuje. Někteří manažeři kvůli tomu, že tu nebyla, dokonce z Brna odcházeli. Jezdí k nám lidé z CzechInvestu s klienty, kteří chtějí investovat v Brně. Pokud tady chtějí mít deset top manažerů, tak jednou z podmínek je, aby zde byla škola, kde se učí podle mezinárodních standardů,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Jan Švihálek, ředitel mezinárodní školy v Brně, do které chodí děti třiceti národností.

„Učňáky“ jsme pokazili. Ať učně vzdělávají samy firmy. Vědí nejlépe, jak na to. Stát to neumí, říká Libor Witassek

„Je to jedno z neblahých dědictví 90. let. Za socialismu měli učni jeden týden teorii a druhý strávili v podnicích. Po revoluci se to začalo měnit, protože firmy neměly pro učně uplatnění, často samy bojovaly o přežití. Výsledkem bylo, že školy si – i díky dotacím – nakoupily stroje a učí teorii i „praxi“. Jenže školy nestíhají vývoj ve firmách, nemají vybavení, které se ve firmách používá. A protože studenti neoperují „na trhu“, opouštějí školy s nedostatečnými schopnostmi,“ říká v rozhovoru pro MF DNES bývalý šéf Vítkovic Libor Witassek, který je mimo jiné českým ambasadorem pro Evropský týden odborných dovedností, který proběhne na začátku listopadu.

David Marek: Technologická revoluce v době populismu. (Vytváření morálních a znalostních příkopů)

„Často se mluví o prohlubování rozdílů ve společnosti v ekonomickém smyslu. Zásadnější jsou ovšem znalostní a morální příkopy. Společnost se polarizuje nejen v rovinách chudý-bohatý, venkov-město, ale vzdělaný-nevzdělaný a slušný-všehoschopný. Tento příkop nepřekročíme opisováním diplomových prací. Všechny vlády prohlašovaly školství, vědu a výzkum za svou prioritu. Skoro by se zdálo, že jsou školy a univerzity ve víru permanentní reformy. Opak je pravdou,“ píše ekonom David Marek v Hospodářských novinách.

Martin Jan Stránský: Je absolutně skandální, co chybí v učebnicích i jak se vyučuje

„Musíme všemi silami podporovat ekonomický rozvoj a veškeré zisky dávat do školství, neboť úroveň výuky od školek po postgraduální vzdělání je u nás fatálně zanedbaná. Je absolutně skandální, co chybí v učebnicích i jak se vyučuje. Vše je drasticky podfinancované. Vzhledem k tomu, že jsme národ, který má na to, aby produkoval lidi, kteří dostojí novým evropským výzvám, aby byl ještě chytřejší a vzdělanější, než je, musí to být vládní priorita. A kromě toho bychom měli otevřít dialog o sobě samých,“ říká Martin Jan Stránský v rozhovoru pro Deník.cz. Mezi témata rozhovoru patří moderní dějiny, národní identita, schopnost vyrovnávat se s vlastní minulostí.

Ve vzdělání nám neujíždí vlak, ale hyperloop. Testem základů angličtiny neprojde třetina uchazečů, stěžuje si firma z Ústí

"Pomůže nám vzdělávání obstát v konkurenci?" byl název debaty, kterou kterou pořádal Aspen Institute v Ústí nad Labem. Debaty se účastnili zástupci firem, učitelé i teoretici. Zástupce ústecké firmy Adler International například mluvil o tom, že je velmi nesnadné sehnat zaměstnance mezi absolventy středních škol – mezi překážkami jmenoval nereálné představy o výši platu a nedostatečnou znalost cizích jazyků. Testem, který ověřuje pouze základy angličtiny, neprojde 30 až 40 procent uchazečů. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.

Ondřej Šteffl: Tradiční školy i ministerstvo školství se v podstatě tváří, že svět mimo školy neexistuje.

„Rodiče hledají vlídný přístup. Školu s lidskou tváří. Na řadě veřejných škol zacházejí s dětmi bez respektu, jaksi hromadně, nezohledňují vzdělávací potřeby jednotlivce… zbytečně děti stresují, ignorují jejich přirozené potřeby. Jako by cílem bylo srovnat děti do latě – to sice někteří rodiče opravdu chtějí, ale je to přesně to, čemu se zájemci o ScioŠkolu chtějí vyhnout... Jsou mnohé veřejné školy, které to s dětmi skvěle umí, ale nabídka je malá a poptávka velká,“ říká v rozhovoru pro Právo zakladatel společnosti Scio a sítě soukromých ScioŠkol Ondřej Šteffl.

Pavel Kraemer: Tři druhy rodičů, kteří posílají děti do alternativních škol: úspěšní, sentimentální a pohodáři

„Ještě do nedávné doby nejpočetnější skupinou rodičů byli lidé vyznávající filozofií „co člověka nezabije, to ho posílí“. Sami zažili tvrdou školu a třeba i ponižování, ale říkají: „Přežil jsem to, a kdoví co by ze mě jinak bylo.“ Myslí si, že škola, která je postavená na přísných pravidlech, odměnách a trestech, je dobrá příprava pro život, který je obecně tvrdý a neúprosný. Člověk je přece vystaven různým tlakům, musí často ustupovat, podřizovat se, dělat i věci, které dělá nerad. Klasická škola funguje podobným způsobem: dítě se tam musí přizpůsobovat, ustupovat, dělat věci, které dělá nerado. Taková škola dítě připravuje na dospělost v dravém, soutěživém světě,“ píše Pavel Kraemer pro magazín Rodiče vítáni.

Jaroslav Jirásko: Cílem vzdělávání v českém školství už dávno není vzdělanost, ale úspěšné splnění všemožných testů

„Tuzemské školství zůstává i téměř po 250 letech od zavedení povinné školní docházky obrazem doby, ve které vzniklo. Jeho obrovským problémem je neschopnost přizpůsobovat se vzdělávacím potřebám společnosti a rychle reagovat na změny ve všech oblastech lidského života. Jeho malá (nebo spíš téměř žádná) flexibilita vede k tomu, že se stále více rozevírají nůžky mezi tím, co se děje ve školách, jak školy pracují, a tím, co se děje ve společnosti, jak společnost funguje a co člověk potřebuje k tomu, aby se v moderní společnosti orientoval, rozuměl jí a uměl si poradit se životem,“ píše ředitel základní školy Jaroslav Jirásko v Hospodářských novinách v polemice s učitelem Zdeňkem Bromem.

Bohuslav Hora: Neodcházím ze školství kvůli penězům. Odcházím kvůli systému, který je zkostnatělý a brání se zlepšení

Ve školách chybí několik tisíc učitelů a ročně jich více odchází, než do škol nastupuje. Ze škol neodchází pouze mladí učitelé, kteří svým odchodem řeší své existenční potíže, ale i ti nejzkušenější. Příkladem je zástupce ředitelky v ZŠ v Plané nad Lužnicí Bohuslav Hora, kterého je vidět takřka každý týden na vzdělávacích akcích, kde pomáhá svým kolegům smysluplně využívat technologie ve výuce. Vloni získal třetí místo v národním kole soutěže Global Teachers Prize a časopisem Forbes byl zařazen mezi osmnáctku inspirativních osobností.

Pavel Kysilka: Máme výborné školství pro 19. století, neumíme jazyky ani třídit informace

Česku už ujel vlak, nemáme nejlepší profesory, platy učitelů jsou nízké, neučíme souvislosti, nejsme jazykově vybavení. Musíme se naučit učit celý život, přejít od biflování k maximální pružnosti, říká v rozhovoru pro DVTV Pavel Kysilka, ekonom a zakladatel 6D Academy. Dodává, že už přestává být pravda, že největší brzdou změny vzdělávání jsou rodiče, velká část je osvícená a budují školu takovou, která jejich děti skutečně připravuje na 21. století.

Julie Hrstková: Představa, že by se začalo pracovat a učit třeba v deset, evidentně zavání kacířstvím

„Člověk ani nepotřebuje množství studií, výzkumů a prací, které exaktně vědecky prokazují, že děti začínají vnímat nejdřív kolem deváté a puberťáci ještě o hodinu později, protože ráno to myslí obtížně i mnohým dospělým. Nemluvě o tom, že ranní vstávání spíš než k vyšší produktivitě a aktivitě přispívá leda ke kumulaci rodinného stresu,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.

Učitelka češtiny a zároveň šampionka v silovém trojboji? Studenty někdy děsí moje ruce, říká Židová

„Co se týče studentů, mám s nimi občas vtipnější příhody. Tak třeba jednou mě jeden nich požádal, jestli bych si nemohla nandat svetr. Když jsem se zeptala proč, odpověděl, že ho moje ruce děsí. Když mám na sobě třeba tílko, kde je vidět, že nějaké svaly mám, studenti se na mě koukají divně, ptají se, co dělám. Ale nemyslím si, že by je to nějak odrazovalo, naopak je to zajímá. Snažím se být spíš ten kamarádský typ učitelky, vysvětlit proč se to učí, k čemu jim to bude a myslím, že je pro ně i výuka samotná zajímavější, když jim látku vykládá mladá svalnatá holka než stará paní,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz učitelka Štěpánka Židová, která se úspěšně věnuje silovému trojboji.

Profesor Šebek vystoupí na TEDxPrague 2018: Vzdělávání musí být odolné vůči budoucnosti

Ve čtvrtek 26. července se v Praze koná další inspirativní setkání pod světovou značkou TEDx zaměřené na téma vzdělávání. Na akci TEDxPragueED 2018: Radost představí v různorodé skupině prezentujících své myšlenky také vedoucí katedry řídicí techniky ČVUT profesor Michael Šebek. „Vzdělávání musí být takzvaně future-proof, odolné vůči budoucnosti,“ zdůrazňuje Michael Šebek význam nových technologií a rychle se měnícího prostředí, kterému se náš tradiční školský systém jen obtížně přizpůsobuje.

Pavel Kysilka: Jedním z hlavních problémů českého školství jsou rodiče. Jsou konzervativní, brání se změnám

„Naše školství převážně stojí na biflování faktů. Trochu je to v pořádku, musíte mít v hlavě nějakou materii. Ale jen do jisté míry. Začínáme však hrozně zaostávat při výchově k sociálním dovednostem, schopnosti spolupracovat, vzájemně komunikovat, a to i v cizím jazyce. Či kooperovat s lidmi rozdílných kultur. To dohromady se pro byznys ukazuje jako rozhodující. Nebo aby žáci a studenti uměli vyhledat a vytřídit informace, aby rozpoznali ty, které jsou důležité. V tom naše školství selhává,“ říká Pavel Kysilka v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Petra Mazancová: Dělat z dětí dělníky a rolníky se hodilo v 18. století, my musíme vzdělávat pro digitální věk

„Moderní společnost potřebuje zcela jiný koncept maturitní zkoušky, proto nemá smysl bavit se izolovaně o slohu. Možným výstupem může být obhajoba ročního projektu, schopnost prokázat dovednost prezentace i komunikace v anglickém jazyce či cokoliv jiného, co reflektuje současnou dynamiku světa. A pokud bychom měli zůstat u povinného státem kontrolovaného slohu, tak by měly zůstat opravy ve škole,“ říká předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová v rozhovoru pro Novinky.cz.

Česká škola mi dala disciplínu, ale zábavná moc nebyla, říká první česká mládežnická zástupkyně v OSN

„Vděčím české škole za disciplínu, kterou mi dala, za to, že jsem si navykla se učit, i když ty tuny vědomostí, které jsem se musela učit nazpaměť, není samo o sobě nic, co by člověk později v životě využil. Utrpení spočívalo v tom, že jsem musela dělat hodně věcí, které mě nebavily, stylem, který mě nebavil,“ říká Zuzana Vuová v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.

Barbora Urbanová: Problém mladých je nejen v tom, že se o politiku a veřejné věci nezajímají, ale absolutně to vytěsňují

„My jsme vlastně protestní skupina. Stužák vyrostl na tom, že nám vadí určitý způsob výuky a její výsledky, a proto jsme se rozhodli, že ten systém doplníme. Vyrostli bychom, kdyby ten systém fungoval lépe…? Asi ne. Ve chvíli, kdy proběhne nějaká reforma školství směrem k modernímu systému, jako mají ve Finsku, kde se učí projektově, splní se náš cíl. Formální vzdělávání do sebe začne pohlcovat to neformální. K tomu nicméně vede dlouhá cesta, protože vidím, že úředníci ani politici nevědí, jak na to,“ říká předsedkyně spolku Stužák Barbora Urbanová v rozhovoru pro e15.cz. Projekt Stužák, aneb Studenti žákům, vznikl na podzim roku 2016 jako seskupení vysokoškoláků, kteří chtěli změnit lhostejný přístup mladých k věcem veřejným.

Ivan Pilný: Kam s ním, otázka pro rodiče i děti.

„Podobný blog jsem napsal před více než čtyřmi lety. Něco zůstalo, nesmyslný souboj o maturitu z matematiky, výroba bakalářů na běžícím páse, 14 absolventů MBA do tuctu, stále nízké platy učitelů a učitelek v mateřských a základních školách. Těm se přece jen přidalo, ale líp jsou na tom prodavačky v supermarketech. Ano, přidává se plošně, padni komu padni. Přetrvává i „bulimické“ vzdělávání (přenos faktů z učitele na studenta, který se jich zbaví u zkoušky a zapomene),“ píše Ivan Pilný ve svém blogu.