„Rodiče hledají vlídný přístup. Školu s lidskou tváří. Na řadě veřejných škol zacházejí s dětmi bez respektu, jaksi hromadně, nezohledňují vzdělávací potřeby jednotlivce… zbytečně děti stresují, ignorují jejich přirozené potřeby. Jako by cílem bylo srovnat děti do latě – to sice někteří rodiče opravdu chtějí, ale je to přesně to, čemu se zájemci o ScioŠkolu chtějí vyhnout... Jsou mnohé veřejné školy, které to s dětmi skvěle umí, ale nabídka je malá a poptávka velká,“ říká v rozhovoru pro Právo zakladatel společnosti Scio a sítě soukromých ScioŠkol Ondřej Šteffl.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
V čem je váš přístup jiný?
Soustřeďujeme se na to, abychom připravili děti na budoucnost. Ta je sice úžasně nepředvídatelná, ale to neznamená, že se na ni nemůžeme připravit. Bude čím dál důležitější právě to chtít a umět se učit. Neorientujeme se na výkon, tedy na akademické školské znalosti, aby děti znaly všechny ty plže, mlže, lumírovce a lišejníky. Chceme děti připravit do života, vybavit je schopností a touhou učit se. A ne jim do hlav nalévat množství znalostí, které stejně zapomenou.
Jak to vypadá v běžném dni?
Ve škole se neznámkuje, nezvoní, zvoní, hodiny jsou různě dlouhé, děti nejsou rozděleny striktně podle věku, různě se přeskupují. Často mohou pracovat na tom, co si samy vyberou. Opatrně a s velkou obezřetností vedeme děti k tomu, dělat něco, co se jim nechce. Pokud totiž nevidí ve svém učení smysl, tak to je zbytečně vynaložená práce...
Zpět k té náplni. Svět se velice rychle mění a vy se snažíte připravit děti na budoucnost. Z čeho vycházíte?
Když máte stále na mysli, co budou děti potřebovat v roce 2030 a 2070, tak vám to pomáhá rozhodovat se, co by mohlo být užitečné, co už je hloupost. Na počítači si už dnes můžete nechat přeložit text z angličtiny do češtiny a je celkem srozumitelný. Můžete do mobilu mluvit česky a on to řekne francouzsky. Dá se tak domluvit. Takových věcí je spousta a za pět deset let budou fungovat perfektně... Tak proč se to učíme? Jak dětem vysvětlíte, že to má smysl?
Třeba abychom nezhloupli?
Ano, ale to se můžeme učit mnohem užitečnější věci, které dětem smysl dávají. Ta představa o tom, co je to správné všeobecné vzdělání, je strašně úzká. Vznikla v roce 1848, moc se nezměnila a těžko věřit, že je a bude v roce 2070 stále ta správná. Mohli bychom se třeba učit zvládat konflikty, rozvíjet empatii, učit, co jsou kognitivní zkreslení a jak se jim vyhnout atd. Kolikrát jste v životě řešil konfl ikt a kolikrát kvadratickou rovnici? A že se u matematiky ve škole rozvíjí myšlení? Ano, ale reálně se rozvíjí jen někde a málo.
Může stát udržet s vývojem krok?
RVP by se musely revidovat každý rok a školy by musely své školské vzdělávací programy pořád upravovat. A to nejde. RVP by se měly drasticky zredukovat a měla by se nechat velká volitelnost na straně škol, učitelů, ale i na straně dětí. Stát by se ale měl daleko víc zajímat o to, co se děje mimo školy, protože příležitostí se vzdělávat je mimo školy už dnes mnohem víc než ve škole. Nevyužíváme ty přínosné a ignorujeme ty, které mohou i škodit. Proto bychom měli mít ministerstvo vzdělávání, a ne ministerstvo školství. Tradiční školy i ministerstvo školství se v podstatě tváří, že svět mimo školy neexistuje.
Celý rozhovor naleznete v deníku Právo
.png)
10 komentářů:
"Na řadě veřejných škol zacházejí s dětmi bez respektu, jaksi hromadně, nezohledňují vzdělávací potřeby jednotlivce… zbytečně děti stresují, ignorují jejich přirozené potřeby."
Já prosím o seznam konkrétních škol.
Odhaduji, že vámi citované výroky, Q.E.D., jsou (takto prezentovány) bezobsažné. Ondřej jimi asi něco myslel, ale to něco nesdělil. ////
Je hromadným zacházením s dětmi, když učitel uloží CELÉ studijní skupině "otevřete si cvičení XYZ, spusťte si vývojové prostředí" ? Učitel přece nemusí zohledňovat zcela unikátní vzdělávací potřeby každého jednotlivého studenta, ale přece všichni ti studenti mají některé vzdělávací potřeby shodné, a ty učitel zohledňuje. Někteří učitelé zcela jistě děti stresují, ale kdo rozhodne, zda je to "zbytečně" ? A že učitelé ignorují "přirozené potřeby" žáků? Některé ignorují, některé neignorují. A co má být? ////
Nejspíš jsou žáci a rodiče žáků, kteří stojí o službu, kterou jim poskytne Scio. Doufám, že si dotyční uvědomují možná rizika. ////
Vy se pane Kocourku s panem Štefflem dobře znáte? Oslovujete se křestními jmény? Dokonce si možná tykáte? Pokud ne, zachovávejte v této diskusi pravidla slušnosti.
Když jsme se naposledy setkali osobně, tak jsme si tykali. (Ale už je to drahně let ...) Jsme totiž spolužáci z MFF. ////
Děkuji za vysvětlení, pane Kocourku.
chybí zásadní definice a dle ní rozdělení na školy státní a soukromé
"Tradiční školy i ministerstvo školství se v podstatě tváří, že svět mimo školy neexistuje."
Myslím, že tohle je hlavně problém Scio škol a mnohých soukromých škol. Jaké procento obyvatel si může dovolit ten luxus dělat jen to co chtějí a kdy chtějí.
Jak dlouho může jakýkoli stát s takovým přístupem přežít?
Škoda, že jsem se nedočkal odpovědi na můj požadavek. Budu-li citovat školský zákon: „Vzdělávání je založeno (…) na zásadách vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání…“ Pan Šteffl tvrdí, že na řadě veřejných škol zacházejí s dětmi bez respektu, tedy že tyto školy porušují školský zákon. To je hodně silné tvrzení, proto bych rád věděl, o které školy se jedná. Dále bych se rád dozvěděl, na jakých základech je toto tvrzení postaveno. Možná by se mohla zeptat redakce České školy.
To jo, Q.E.D., redakce ČŠ se rozhodně zeptejte. Budu dychtivě očekávat, co se dozvíte. ////
Za sebe vám říkám, že jako jsou bezobsažné některé výroky pana Šteffla, neméně bezobsažné jsou cinty zapsané zákonodárcema do školského zákona. ////
Ad mirek vaněk: Procento obyvatel, kteří dělají jen to co chtějí a kdy chtějí, odhaduji někde kolem desítky. Avšak podíl žáků a učitelů soukromých škol mezi nimi je zanedbatelný. Zjištění, jak dlouho to stát přežije, se nejspíš dožijeme. ////
No, ono to v těch super alternativních zařízeních taky mnohdy není tak, jak se v článcích píše. Například tam děti bývají sešněrovány podivnými pravidly. Mezi učiteli panuje rivalita, i když samozřejmě není košer dávat něco takového najevo. Děti nebývají tak nadšené, jak je všude proklamováno. Učitelé často postrádají přirozený pedagogický talent.
Zvlášť u takovýchto propagací postavených do černo-bíla bych byla opatrná.
Okomentovat