Průzkum: Největší potíže jsou s integrací dětí s poruchami chování

Začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do třídních kolektivů mateřských, základních a středních škol se podle většiny ředitelů pražských škol daří. Nejproblematičtěji se začleňují děti s poruchami chování. Vyplývá to z průzkumu Pražského inovačního institutu a výzkumné organizace INESAN mezi 244 řediteli pražských veřejných škol. Získaná data Praha použije pro přípravu Školské inkluzivní koncepce kraje, uvedl hlavní analytik Pražského inovačního institutu David Kohout. Informuje ČTK. 

Stanislav Štech: Stav tzv. inkluze v ČR očima vybraných statistik

„Nechme nyní stranou dojmy, názory či mínění a logicky i emoce a podívejme se po ukončení dvouletého přechodného období (od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2018) na celý proces na základě podrobných dat, která má MŠMT k dispozici. Pro nedostatek prostoru se budu věnovat jen několika klíčovým údajům týkajícím se zejména žáků základních škol (ZŠ), ve kterých se vzdělává většina všech dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP),“ píše Stanislav Štech v zářijovém vydání časopisu Řízení školy.

Co s násilím ve školách? Pomáhat, nikoliv trestat, tvrdí odborníci. Většina „problémových“ dětí sama zažila trauma

Učitelé a vychovatelé si dlouhodobě stěžují, že narůstá počet dětí, s nimiž si takzvaně „nevědí rady“. Jsou to děti, které šikanují ostatní, ničí věci, nemají před nikým respekt. Veřejnost často volá po tom, aby se na ně uplatňovala „tvrdá ruka“. Odborníci ale prosazují jiný přístup. Reportáž přináší magazín Rodiče vítáni.

Když se děti chovají hrozně, nedělají to naschvál. Trestáním je nepřevychováme, tvrdí norský psycholog

„V Norsku jsme v posledních letech došli k tomu, že děti se chovají dobře, pokud je to v jejich silách. Děti se nechovají špatně proto, že by nám to dělaly naschvál, ale protože to jinak neumějí. Řeknu vám jedno: tresty a přísnost absolutně nefungují. Když dítě devadesátkrát pošlete do ředitelny, a ono to nezabírá, čekáte, že po devadesáté první to zabere? Výhrůžky a násilí nefungují také – to ty děti nezřídka znají celý svůj život. Ony žijí v tom, že svět je nebezpečné místo a lidé nejsou hodní,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny psycholog Lars Lyster. V Norsku pracuje v jednom z center, které se zabývají pomocí obětem násilí, traumatu a prevencí sebevražd. Pracuje s dětmi a adolescenty, se kterými si jejich rodiče a učitelé nevědí rady.

Školáků s poruchou chování přibývá, učitelé ani rodiče si s nimi neví rady

Za posledních deset let se se v Česku zdesetinásobil počet dětí trpících například poruchou koncentrace nebo ADHD. Školní poradny tyto zdravotní handicapy, které mohou mít značný vliv na studijní výkony dítěte, řadí mezi vývojové poruchy chování. S takovými žáky si mnohdy nevědí rady učitelé ani rodiče. Reportáž přináší iDNES.

Přibývá dětí s ADHD. Můžou za to i chemická barviva nebo styl výchovy, říká terapeut

Je spousta skvělých nápojů, které mají krásné barvičky, ale obsahují látky, které ovlivňují pozornost dětí, upozorňuje psycholog Martin Hofman. Za posledních deset let se počet dětí s poruchami chování ztrojnásobil. Kopíruje to ducha doby, kvůli moderním technologiím se děti učí, že pozornost udrží, jen když se rychle mění podněty, říká Hofman. Děti s ADHD podle něj patří do normálních škol. Nemůžeme je zavřít jinam a dělat, že problém neexistuje, dodává. Rozhovor přináší DVTV.

Přibývá žáků s problémovým chováním. Školám pomohou lektoři

Diagnózu pojmenovanou jako porucha chování má podle posledních údajů přes 9200 žáků základních škol. Tato porucha v sobě ukrývá podle pedagogicko-psychologických poraden širokou škálu projevů. Takoví žáci mají narušený vztah k okolí i k sobě, trpí depresemi, nesoustředí se, jsou impulzivní, nemají motivaci se snažit. Dopouštějí se pak šikanování spolužáků, vandalismu, utíkají ze školy i z domova a častěji sahají po drogách. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) proto začíná školit lektory, kteří by s takovými žáky přímo ve škole pomáhali. Reportáž přinášejí Lidové noviny.

Radka Kvačková: Školy na celém světě přemítají, jak si poradit se závažnými poruchami chování žáků

„Žáci, kteří narušují vyučování nebo i mezilidské vztahy, dělají vrásky učitelům a ředitelům na celém světě. Otázka, jestli je to vina těch dětí, jejich rodičů, nějakého handicapu nebo konkrétních pedagogů, kteří prostě nedovedou žáky zaujmout, se přetřásá už dlouho. Jisté je, že se nacházíme v jakémsi přechodném období. Rákoska, dril a polepšovny už skončily, způsob výuky, tedy nezáživný výklad o nezáživných věcech, se však zásadněji nezměnil,“ píše Radka Kvačková v Lidových novinách.

Lars Lyster: Dítě potřebuje zažít dobrou zkušenost. Nemáme žádnou medikaci, která nahradí zkušenost.

„Tyhle děti potřebují především vztah. Dívám se na jejich problémy spíš jako postižení schopnosti učit se. Před třiceti lety jsme si mysleli, že dyslektici jsou líní, protože dost nečtou. Pravda byla, že četli víc než kdokoli jiný. Na děti s problémy v chování a komplexním traumatem musíme nahlížet stejně. Potřebují získat dovednost, jak zacházet s vlastní frustrací, jak sami sebe regulovat. Musíme jim něco dát, a ne vzít,“ říká dětský psycholog Lars Lyster, který se specializuje na pomoc dětem s vážnými poruchami chování. Rozhovor přináší týdeník Respekt.

Ředitelka speciální školy: Inkluze? Nejsou spokojeni školáci ani jejich rodiče

Po takřka dvou letech fungování hodnotí ředitelka Základní školy „praktické“ a speciální v Chebu Miloslava Hartmannová projekt inkluze, neboli společného vzdělávání dětí zdravých a dětí s hendikepy, jako nepřipravený, neověřený a finančně náročný. Podle jejích slov nejsou spokojeni rodiče žáků na základních školách, nejsou spokojeni ani učitelé, i když to většinou neřeknou. „Mají spoustu administrativy navíc a neúměrně jim narostly přípravy. A nakonec nejsou spokojeni ani žáci. Zkrátka inkluze nám toho víc vzala, než dala,“ říká Miloslava Hartmannová v rozhovoru pro MF DNES.

Analýza: Poruchy chování v základním školství v datech

Přestože se může zdát, že počet žáků s problémy v chování narůstá, ve skutečnosti je dlouhodobě setrvalý. Došlo však k výrazné proměně v oblasti diagnostiky, kdy je ve školství častěji než dříve udělována diagnóza poruchy chování. V následujících několika letech bude zajímavé posoudit, jak se do vývoje počtu žáků s diagnózou poruchy chování promítne skutečnost, že primární odpovědnost za zjišťování této diagnózy pro oblast školství byla ze školských poradenských zařízení přenesena na lékaře (dětské psychiatry) a klinické psychology. Analýzu představuje Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV).

Robert Plaga: Příklady neúspěšné inkluze se dost často týkají dětí s poruchami chování

„Nebudu zastírat, že mandát k zásadním změnám v českém školství teď není. Ovšem řadu věcí musíme řešit i tak. Nejvíc mediálně propíraná je administrativní, věcná a finanční revize inkluze. Bez ohledu na to, kdo je ministrem nebo má důvěru, to čistě technokraticky řešit musím, jelikož prostředky rozpočtově pokryty pro rok 2018 nemáme. Druhou věcí je celospolečenská shoda týkající se navýšení platů pedagogů. To ale znamená i přípravy na další navýšení v rozpočtu pro rok 2019 pro pedagogické i nepedagogické pracovníky, ale nejen v regionálním školství, ale i ve vysokém,“ říká ministr školství v demisi Robert Plaga v rozhovoru pro Právo.

Ředitelka liberecké poradny: „Agresivity je mezi dětmi stále víc“

Problémy s chováním, agresí nebo s učením, špatné známky anebo často jen přemrštěné nároky rodičů. Různé důvody přivedou ročně do Pedagogicko-psychologické poradny v Liberci tisíce dětí. Poradna jim v krajském městě pomáhá už padesát let. Posledních šest ji vede Jana Hlavová. Podle ní někdy stačí klientům i jejich rodičům dodat sebevědomí, upravit denní režim nebo je podpořit ve výchově. „Jakmile rodiče přijmou své dítě takové, jaké je, pak má rodina většinou vyhráno,“ říká. Rozhovor přináší MF DNES.

Co s nezvladatelnými žáky? Učit v ředitelně

S dětmi s poruchou chování si školy často nevědí rady. Děti mohou být nesoustředěné, hyperaktivní, rušit při výuce a mohou mít i agresivní sklony. Může se jednat o psychiatrické onemocnění, ale také třeba jen o nevychovanost. „Porucha chování je dost častá a běžná a záleží na tom, jak dítě své chování ventiluje. Některé je zvladatelné, jiné dělá excesy. Obecný návod není, je spousta metod a na každé dítě se musí jinak a učitelé by to měli umět,“ řekl Právu Jan Korda, ředitel ZŠ a MŠ Lyčkovo náměstí v Praze.

Pražská radní pro školství: Házet všechno na inkluzi je argumentační faul, který zabraňuje řešení skutečných problémů

„Princip inkluze je správný. Tam, kde není nutné dítě umisťovat do speciální školy, by měla společnost – a teď hovořím i o škole, učitelích nebo spolužácích – učinit vše, aby byla dítěti dána možnost vzdělávat se, poměřovat a vyrůstat s vrstevníky. Obrovské množství dětí by bez začlenění za těch dvanáct let, po které inkluze běží, nikdy nenalezlo zaměstnání, nikdy by se nezačlenily do společnosti. To úsilí by místo učitelů nesli sociální pracovníci a peníze by se vydaly na sociální dávky. Inkluze má své komplikace, ale s těmi je zapotřebí bojovat jinak než plošným odmítnutím,“ říká v rozhovoru pro MF DNES radní pro školství Irena Ropková (ČSSD). Reaguje tak na novou vlnu kritiky inkluze na pražských školách, kterou považuje za „argumentační faul“.

Únava, demotivace a potíže. Inkluze prý ve třídách sebrala klid na učení a kantorům ztížila práci

„Situace začíná být vážná. V Praze skokově narůstá poptávka škol po pomoci s řešením nekázně a špatných vztahů mezi dětmi. Inkluze v současné podobě je krokem zpět, co se snahy o kvalitní vzdělávání a školní výchovu dětí týče, a negativně zasahuje do jejich psychického a sociálního vývoje,“ komentuje stav radní pro oblast zdravotnictví Radek Lacko (ANO). Reportáž přináší MF DNES.

Radka Kvačková: Co s žákem, který syčí a štěká. Peníze, které teď školy dostávají na vzdělávání dětí s problémy, pomáhají, ale zázraky udělat nemohou

„Věnovat v pětadvacetihlavé třídě speciální pozornost ještě dítěti, které je nastavené hodně jinak než ostatní, není vůbec jednoduché. Učitelé se přitom shodují, že například tělesný nebo i smyslový handicap lze s příslušnou materiální a odbornou pomocí zvládat celkem dobře. Pro školu nemusí být největší problém ani mentální postižení projevující se oslabenými kognitivními schopnostmi. Velmi těžko si ale pedagogové poradí s problémy chování,“ píše v Lidových novinách Radka Kvačková v reportáži o tom, co školám přinesla „inkluzivní novela“.

Adiktoložka: „Rodiče přicházejí a chtěli by slyšet, že dítě je nemocné. Jen těžko si připouštějí selhání ve výchově

Ovlivňují, co si dnešní děti a teenageři chtějí oblékat, jaké dárky si přejí k narozeninám, i to, jak se chovají. Youtubeři se stali vzory současné mládeže. A že se nejedná pouze o dojem, prokázal i průzkum na vzorku více než pěti tisíc českých teenagerů, který zpracovali na Univerzitě Karlově v Praze. O rizicích závislosti na sledování videí, ale také o selhávání výchovy přináší rozsáhlou reportáž server iDNES.cz.