Bořivoj Brdička: Jak učit obtížná témata v turbulentní době

Kurz pokrývá oblast, která je v současnosti velice aktuální a velké množství učitelů se s ní neumí vyrovnat. Celý název zní – Jak učit obtížná témata v turbulentní době: Strategie online a hybridního vzdělávání. Jde o to, jak do výuky zařadit různá kontroverzní témata, na nichž neexistuje společenská shoda a velmi často bývají doprovázena množstvím dezinformací. 

Červnová škola s patnácti dětmi byl naplněný učitelský sen, říká třídní třiceti prvňáčků.

Bylo to strašně zajímavé období, říká o koronavirových časech učitelka Petra Šubrtová z pražské sídlištní školy Petřiny-sever. Hodně se toho odkrylo. Třeba to, jak odlišná je práce, když ve třídě nesedí třicet prvňáčků, ale jen polovina z nich. „Červnová škola, to byl naplněný učitelský sen. Na každého jsem měla čas, děti byly méně unavené, líp se soustředily. A ty zázraky, které se děly s chováním: neklidné děti se hodily do pohody, všem nám bylo líp,“ popisuje v rozhovoru pro EDUzín. 

Monika Olšáková: Já silně vnímám kvalitu výuky podle toho, jak se projevují děti

„Velká inspirace přichází od jiných učitelů, ve kterých člověk rozpozná kvalitu. Každý ovšem vidí kvalitu v něčem jiném. Někdo třeba ve srovnaných šanonech, což tedy není můj případ. Jiný zase v tom, že dokáže improvizovat. Já silně vnímám kvalitu výuky podle toho, jak se projevují děti. Když jsou živé, přítomné, a třeba ani nechtějí odejít, to je pro mě známka dobrého učení,“ říká učitelka Monika Olšáková v rozhovoru pro Lidové noviny. 

Recept na štěstí? V Dánsku učí ve škole empatii, je stejně důležitá jako matematika

Děti na dánských školách mají jako povinný předmět vedle těch klasických také hodiny empatie. Během nich se učí porozumět problémům ostatních a najít řešení. Hodiny empatie, nazývané Klassens tid (Čas pro třídu), mají dánské děti jednou týdně po celou dobu povinné školní docházky od šesti do 16 let. Učitelé je považují za stejně důležité jako angličtinu nebo matematiku. Informuje on-line deník Aktuálně.

Špatné chování je volání o pomoc. Norská psycholožka vysvětluje, proč některé děti nepřiměřeně zlobí a co s tím

„Domnívám se, že za mnoha případy „zlobení“ jsou prostě přemrštěné požadavky. Chceme po dětech něco, na co vývojově nemají. Měli bychom to pochopit a pracovat na tom, aby se školský systém trochu lépe přizpůsobil novým poznatkům o fungování dětského mozku. Děti se chtějí chovat dobře, chtějí, aby se jim ve škole dařilo, touží po úspěchu. Jsou závislé na dospělých, nemůžou si dovolit být neustále v konfliktu, je to pro ně nebezpečné a velmi namáhavé. Kdyby věděly, jak se chovat lépe, jistě by to dělaly,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny norská psycholožka Kaja Johannessenová, která se specializuje na práci s dětmi a mladistvými potýkajícími se se závažnými problémy s chováním.

Šeďová: Sami učitelé brzdí moderní metody výuky. Učí tak, jak se ve škole učili oni

Učitel učí tak, jak učili jeho, to brzdí moderní metody. Děti musí během hodin víc mluvit, být extrovert je pro žáky výhoda, introvertům je třeba naopak pomáhat. Ti ze tříd, kde se hovoří, mají lepší výsledky. Způsob, jakým učitel klade otázky, má dopad na to, kolik se toho žáci naučí, říká v rozhovoru pro DVTV Klára Šeďová z Masarykovy univerzity, která vedla výzkum o komunikaci žáků během hodiny.

Bára Procházková: Jak zlepšit atmosféru ve třídě?

Jak docílit pohodovějšího dne ve školce pro učitele i pro děti? Metodika Dobrý začátek je postavená na čtyřech základních principech komunikace – věnování pozitivní pozornosti, principu chválení, stanovení jasných hranic a vědomého přehlížení.

On-line seminář 27.11.: Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce

Anna Babanová a Irena Smetáčková prolistují novou příručku s tématem genderově citlivého přístupu k vedení výuky a upozorní na uvedené metody – jak fungují a čím mohou být vyučujícím přínosné. Pomáhat jim přitom budou dvě kolegyně – učitelky, které se podílely na ověřování jednotlivých metod uvedených v příručce, Irena Havlíčková a Daniela Růžičková. Setkání se uskuteční ve středu 27. 11. 2019 od 20:00 na Metodickém portálu RVP.CZ.

Pokud začnou děti při hodině zívat, chyba je na mé straně, říká učitelka

„Teď jsme měli třídní schůzky a rodiče mi děkovali, že jejich děti do školy pořád chodí rády. Říkala jsem si, že to je strašné. To nám, učitelům, nedělá dobrou vizitku, když to tak rodiče vnímají po pouhém měsíci první třídy. Nadšení by dětem mělo vydržet co nejdéle, ale je pravda, že se ztrácí. Sama neumím odpovědět, co je příčinou,“ říká zkušená učitelka Jana Kopecká v rozhovoru pro MF DNES.

Dan Pražák: Jak na zlobivou třídu, když nechci dávat poznámky? Výsledek osobního experimentu jednoho začínajícího učitele

„Loni jsem dostal třídu na druhém stupni, která byla mezi kolegy vyhlášená jako těžce zvladatelná. Byli tam žáci, kteří se dokonce pyšnili tím, kolik už nasbírali poznámek. Přidávat jim další se mi nezdálo jako efektivní způsob, jak se třídou pracovat, a to i kdybych byl ten typ, co si na poznámky potrpí. A to nejsem. Atraktivní mi nepřipadaly ani další možnosti umravňování jako třeba písemky za trest. Tím jako učitel trestám i sám sebe, musím je pak opravit, a to bere čas. Osobně mám raději, když si žáci testy opravují sami nebo ve skupině a o chybách diskutují, ale to se samozřejmě nedá uplatňovat jako kárný prostředek… Udělal jsem tedy takový osobní experiment,“ píše Dan Pražák pro magazín Rodiče vítáni.

Na komunikaci s rodiči se rozhodně necítím být připravená a moc se na to netěším, říká začínající učitelka

„Na fakultě nás dobře připraví na obor, ale na třídu a rodiče vlastně moc ne. Pár simulací jsme měli, ale málo. Přitom nasimulovat by se to dalo a hrozně bych to ocenila. Na komunikaci s rodiči se rozhodně necítím být připravená a moc se na to netěším,“ říká v rozhovoru pro iDNES začínající učitelka Tereza Minářová.

Sára Mertová: Jak jsem se přestala bát dětí

„Měla jsem učit já je a také, že jsem je rok učila. Co naučili ale oni mě, bylo a je k nezaplacení. Jmenuju se Sára Mertová a mám za sebou svůj první rok jako učitelka anglického jazyka. Po vystudování učitelství angličtiny na Pedagogické fakultě UK jsem nastoupila na ZŠ Norbertov, abych na druhém stupni vyučovala angličtinu v 6., 7. a 8. třídě. Učit jsem nechtěla, protože jsem se bála, že mě žáci nepřijmou dobře a že jako učitelka neobstojím. Stačilo ale pár měsíců a mezi mnou a dětmi se vytvořilo silné pouto a po roce jsem zjistila, že je to ta nejlepší práce na světě,“ píše Sára Mertová na blogu EDUin.

Středoškolská učitelka: Psát s dětmi úvahy je dobrá cesta, jak problémy ve třídě rozklíčovat a společně vyřešit

„Z vlastní zkušenosti za léta svého učitelování vím, že negativnost vůči menšinám, zášť či šikana se týkají především základních škol. A potvrzují mi to během debat i sami studenti. Středoškoláci už jsou schopni kriticky myslet a předvídat, jaký dopad mohou jejich slova mít, jak mohou ublížit. Když jsou nějaké spory ve třídě, což se samozřejmě stává, nemají rasový, etnický či minoritní původ, ale týkají se osobních sympatií a antipatií.,“ říká v rozhovoru pro magazín iFotum Soňa Semotánová, která zároveň učí na Mensa gymnáziu a na Střední škole gastronomické a hotelové.

Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň

„Snad vinou mé vlastní neschopnosti a nedůslednosti, snad kvůli počátečnímu idealismu přinesenému z fakult a snaze o přátelský a rovnocenný přístup jsou mé hodiny na ZŠ plné nekázně. Myslíte si, že se hodiny na základní škole dají provést tak, aby v nich byla přiměřená kázeň, ale učitel se zároveň nechoval jako bachař, který děti razantně (až jízlivě) usměrňuje a rozdává kázeňské postihy? Možná na 2. stupni ZŠ není jiné cesty?“ Tento dotaz vznesl anonymně na Facebooku mladý, nezkušený učitel z druhého stupně základní školy. Odpověď hledá magazín Rodiče vítáni.

„Zlatý Ámos“ David Turek: Platy nám nestačí, máme s manželkou ještě brigádu – jeden vchod paneláku, kde uklízíme

„Žák, který mě nominoval, a jeho spolužáci mi říkají, že je hodiny se mnou baví a že to dělám trochu jinak než ostatní, což je pro mě taky krásné ocenění. Neznamená to ale, že nemají disciplinu a kázeň, jen se pokaždé snažím najít bod, kdy si hodiny užívám já i oni. Učit a naučit se něco musí, ale měla by u toho panovat dobrá atmosféra. Vždycky když děti přijdou na druhý stupeň, tak to chvilku trvá, než se to nastartuje, ale pak v deváté třídě, když odcházejí, je to pro mě smutné, protože je musím poslat do světa,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz David Turek, letošní vítěz ankety Zlatý Ámos.