Středoškolská učitelka: Psát s dětmi úvahy je dobrá cesta, jak problémy ve třídě rozklíčovat a společně vyřešit

„Z vlastní zkušenosti za léta svého učitelování vím, že negativnost vůči menšinám, zášť či šikana se týkají především základních škol. A potvrzují mi to během debat i sami studenti. Středoškoláci už jsou schopni kriticky myslet a předvídat, jaký dopad mohou jejich slova mít, jak mohou ublížit. Když jsou nějaké spory ve třídě, což se samozřejmě stává, nemají rasový, etnický či minoritní původ, ale týkají se osobních sympatií a antipatií.,“ říká v rozhovoru pro magazín iFotum Soňa Semotánová, která zároveň učí na Mensa gymnáziu a na Střední škole gastronomické a hotelové.

Soňa Semotánová (ssgh.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Takže je zbytek třídy bere jako sobě rovné, kamarádí se spolu?

Řekla bych, že vztahy ve škole opisují atmosféru ve společnosti obecně. Z mého pohledu je Česko, například ve srovnání se Slovenskem, kde jsem se narodila, tolerantnější a liberálnější. Ale očekává se zde od minorit vysoký stupeň začlenění. S otevřenou nenávistí se děti nesetkávají. Ale vadí jim, když negativní pohled na „nepřizpůsobivé“ dopadá i na ty integrované. Vnímají to samozřejmě jako nespravedlnost.

Projevuje se to i ve škole?

Když se bavíme o romské problematice ve třídě, tak většinová skupinka říká například o menšině: „Tihle jsou naši, ti jsou v pohodě, ale ostatní Romové jsou špatní.“ Snažím se jim vysvětlovat, že to tak není, protože každá skupina je tvořena jednotlivci, z nichž všichni si mohou vybrat, jak se budou chovat. Nemáte šanci rozpoznat integrovaného Roma od „nepřizpůsobivého“, dokud ho osobně nepoznáte.

Říkala jste, že středoškoláci umějí kriticky myslet a předvídat následky svého chování. Jak ale změnit jejich myšlení, když vám nepřiznají, že mají předsudky vůči minoritám?

Máte pravdu. Uvědomují si, co mohou svými slovy způsobit a dávají si větší pozor. Proto jim často dávám psát na dané téma úvahy. V písemném projevu se totiž děti tolik nekontrolují. Například se mi takto jeden z nich přiznal, že by Afroameričanovi nepodal ruku. Samozřejmě neprozradím, kdo to byl, jenom o projeveném názoru začnu diskuzi. Vidím pak, že nejen pisateli otevřela debata oči. Úvahy jsou dobrá cesta, jak tyto problémy odhalit a rozkrýt.


Celý rozhovor naleznete zde