Sára Mertová: Jak jsem se přestala bát dětí

„Měla jsem učit já je a také, že jsem je rok učila. Co naučili ale oni mě, bylo a je k nezaplacení. Jmenuju se Sára Mertová a mám za sebou svůj první rok jako učitelka anglického jazyka. Po vystudování učitelství angličtiny na Pedagogické fakultě UK jsem nastoupila na ZŠ Norbertov, abych na druhém stupni vyučovala angličtinu v 6., 7. a 8. třídě. Učit jsem nechtěla, protože jsem se bála, že mě žáci nepřijmou dobře a že jako učitelka neobstojím. Stačilo ale pár měsíců a mezi mnou a dětmi se vytvořilo silné pouto a po roce jsem zjistila, že je to ta nejlepší práce na světě,“ píše Sára Mertová na blogu EDUin.

Mertová mimo jiné píše:

Moje začátky ale byly hodně těžké. Do hodin jsem chodila s velkou úzkostí – bušilo mi srdce, klepaly se mi ruce a měla jsem sucho v ústech. I když jsem měla podrobně připravený plán hodiny, nevěděla jsem, zdali budu umět učební látku podat srozumitelně a jak na mě budou děti reagovat. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli s dětmi pracuji dobře. Ve svém volném čase jsem o nich neustále přemýšlela. Když v hodině nastal nějaký problém a já si nevěděla rady a obrátila jsem se na své kolegy z druhého stupně, tak jsem od nich dostávala rady, se kterými jsem se nemohla ztotožnit.

Podle nich jsem měla na děti křičet, zapisovat poznámky, vyhrožovat a trestat je neohlášenými testy. Také jsem se neměla usmívat a neměla jsem k nim být moc zdvořilá. Přišlo mi to neetické a nechtěla jsem si autoritu získávat tak, že v dětech budu vyvolávat strach. Podporu jsem tedy hledala jinde. Radila jsem se svou bývalou paní učitelkou Alicí Řehákovou, které si velmi vážím a která je mým vzorem. Také jsem se obracela na mou maminku, která jako psychoterapeutka má mnohaleté zkušenosti s komunikací s lidmi. V neposlední řadě jsem hledala odpovědi na svoje otázky v odborné literatuře, kde jsem vyhledávala aktivity a hry na procvičení probraného učiva...

V průběhu školního roku jsem se utvrdila ve třech věcech. Za prvé – jak je důležité oslovovat žáky křestním jménem, chválit je a vyzdvihovat jejich silné stránky. Za druhé – jak je důležité povzbudit žáky úsměvem a dát jim najevo, že se na ně těším a že jsem tam s nimi ráda. Za třetí – jak je důležité žákům poděkovat i za věci, které se ve škole berou za samozřejmost. Např. za smazání tabule, za dochvilnost, za uklizení třídy atd. A v neposlední řadě – vytvořit během hodiny příjemnou atmosféru, protože za atmosféru v hodině zodpovídá učitel.


Celý text naleznete zde