Dětí s trápením a psychickými problémy v krizi přibylo. Pomoc často není po ruce

Duševních problémů dětí a mladých v koronavirové krizi přibylo. Pomoc ale není vždy dostupná. Odborníci, kteří by se jim věnovali, schází jak v ordinacích, tak ve školách. Problémem je také nedostatečná prevence. Neziskové organizace apelují na stát, aby přišel s plánem, jak se o děti v případě druhé vlny epidemie postarat. Reportáž přináší Deník N.

Učitelská platforma: Řešme psychický stav dětí po návratu do škol

Dva měsíce uzavřených škol, izolace, chybějící kontakt s kamarády. To jsou jedny z mnoha příčin, které mohou narušit psychických stav dětí a komplikovat jejich úspěšný návrat do života školy. Učitelé sdružení v Učitelské platformě považují proto za potřebné, aby byla vytvořena metodika či jiná forma podpory, která dětem pomůže se s důsledky uzavření škol vyrovnat.

Učitelům přibývají problémy s žáky s duševní poruchou

Dětí, které psychiatrické problémy mají, ve školách přibývá. Před učiteli stojí hned dvojí úkol. Na jedné straně by měli být schopni „vidět“ děti, které potřebují akutní pomoc. Na druhé straně by měli umět děti diagnostikované například s poruchami chování a dalšími psychiatrickými obtížemi zapojit do vyučování. Tématu se věnuje MF DNES.

Angličtinářka mi řekla, ´to máš z toho, že nežereš´, vzpomíná dívka trpící anorexií

„Mě nejvíc ubíjí průpovídky typu: „Anorexie? Tak se najez přeci!“ Nebo: „Proč si nedají něco k jídlu, když vědí, že jsou vyhublé a umírají? To anorektičky nevědí, že se mají najíst?“ A to je právě ta pointa – ony to nevědí. To je třeba zdůraznit. Navíc člověku se zlomenou páteří také neřeknete, ať to rozchodí,“ říká Lucie Halbrštátová v rozhovoru pro iDNES. Lucie od patnácti let trpí mentální anorexií. Dnes je jí jedenadvacet, studuje práva na UK a snaží se pomáhat ostatním, kteří trpí stejnou nemocí.

Neléčená hyperaktivita může podle odborníků dovést až na šikmou plochu

Přibližně pět procent populace trpí podle odhadů odborníků poruchami pozornosti spojených s hyperaktivitou. To znamená v Česku zhruba půl miliónu lidí. Naprosté většině z nich ale není tato porucha nikdy diagnostikována. Takto postižení lidé se přitom s obtížemi potýkají celý život. Jak se ukazuje z dlouholeté práce psychologů a psychiatrů, děti i dospělí, kteří se neléčí, mají větší sklony k užívání drog a je u nich rovněž vyšší riziko toho, že sklouznou ke kriminálním činům. Informuje deník Právo.

Václav Mertin: Ministr školství ví o životě dětí kulový

„Již v minulosti jsem řekl, že řešením není vznik nových alternativních škol, že musíme zkvalitňovat ty veřejné. Na druhou stranu je potřeba uznat, že to je běh na dlouhou trať. Období dětství je velmi krátké a potomek nemůže čekat na to, až se politikům a dalším odpovědným osobám podaří zkvalitnit veřejné školy. Proto rodiče, kteří vezmou situaci do vlastních rukou a chtějí založit vlastní vzdělávací instituci, chápu,“ říká dětský psycholog Václav Mertin v rozhovoru pro časopis Týden, ve kterém ostře kritizuje některé nápady ministerstva školství. Třeba na umísťování dvouletých dětí do mateřských škol. Upozorňuje také na kolabující systém psychologického poradenství a přeplněnost tříd.

Psycholog ve škole je nutnost. Ale kde je brát?

Jihomoravské školy mají problém sehnat psychology. I když na ně mají dotace, nedaří se jim je přitáhnout hlavně mimo Brno. Podle učitelů přitom psychologové dokážou dětem efektivně pomoct při problémech ve třídě i doma. Reportáž přináší MF DNES.

Aplikace supluje školní psychology. Ve školách chybí odborná pomoc

Hned tři dny po spuštění se do projektu „Nenech to být“ dvou brněnských studentů gymnázia, který pomáhá například šikanovaným žákům, zaregistrovala zhruba stovka škol. Děti a jejich rodiče mohou přes internetové stránky nebo mobilní aplikaci „Nenech to být“ anonymně upozornit, že se v třídním kolektivu děje něco špatného. Hlášení se dostane k „metodikovi prevence“, který na škole musí ze zákona působit. Problém je ale v tom, že to většinou jsou učitelé, nikoli vystudovaní psychologové. Reportáž přinášejí Lidové noviny.

Jiří Mareš: Školní psycholog jako výzkumník: zamyšlení nad možnostmi

Přehledová studie v první části konstatuje, že školní psychologové na celém světě mají v náplni práce nejen poskytovat psychologické služby žákům, učitelům a rodičům, ale také se aktivně zapojovat do výzkumu. Druhá část předkládá novou typologii školních psychologů: (1) ti, co působí na vysokých školách; (2) ti, co současně působí jak na vysoké škole, tak v terénu; (3) ti, co se připravují na dráhu školního psychologa jak na vysoké škole, tak v terénu; (4) ti, co působí jen v terénu. Třetí část studie upozorňuje, že zrušením rezortního ústavu, který se zabýval školním poradenstvím, se zredukovala výzkumná základna školní psychologie. Izolované snahy učitelů na katedrách psychologie českých vysokých škol nemohou tento deficit nahradit.

Otázky a odpovědi ke společnému vzdělávání: Jak bude financováno přesně inkluzivní vzdělávání?

Dostane škola peníze na psychologa a speciálního pedagoga?