Václav Mertin: Ministr školství ví o životě dětí kulový

„Již v minulosti jsem řekl, že řešením není vznik nových alternativních škol, že musíme zkvalitňovat ty veřejné. Na druhou stranu je potřeba uznat, že to je běh na dlouhou trať. Období dětství je velmi krátké a potomek nemůže čekat na to, až se politikům a dalším odpovědným osobám podaří zkvalitnit veřejné školy. Proto rodiče, kteří vezmou situaci do vlastních rukou a chtějí založit vlastní vzdělávací instituci, chápu,“ říká dětský psycholog Václav Mertin v rozhovoru pro časopis Týden, ve kterém ostře kritizuje některé nápady ministerstva školství. Třeba na umísťování dvouletých dětí do mateřských škol. Upozorňuje také na kolabující systém psychologického poradenství a přeplněnost tříd.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Václav Mertin (repro ČT)

Jaké trendy ve školství v současnosti doporučují dětští psychologové a co bychom měli udělat u nás, aby jednou soukromé školy nebyly pokud možno vůbec potřeba?


Kdybych mohl cokoli změnit, rozhodně bych začal u učitelů. Kvalitní kantor, kterého nesvážeme byrokracií, funguje nejlépe. Dobrý pedagog dokázal zázraky i v tak sešněrované době, jako byl komunismus. Dnes vidíme, kolik lidí vděčně a upřímně vzpomíná na svého učitele z dětství za totality, protože to byl skutečný odborník, který nám mnohé dal. Pokud se podíváme do zahraničí, státy s vysokou kvalitou vzdělávání skutečně investují primárně do učitelů. Tato profese je tam mnohem výrazněji akceptována společností, ovšem nikoli jako u nás pouze ve výzkumech, ale i fakticky. Rozhodně se nedá říct, jako u některých českých pedagogických fakult, že by tamní univerzity vzaly každého. Je tam velký zájem o studium učitelství, který nabídka nepokryje. Profese pedagoga je tam velmi respektována, přitom nejde jen o platové ohodnocení, kolem něhož se neustále točíme v Česku.


Co dalšího je podle vašeho názoru ve školství třeba změnit?


V jedné třídě sedí příliš velké množství dětí. V psychologii víme, že pokud máme nad dvacet dětí v jednom okamžiku na jednom místě, nemůžeme se každému věnovat tak, jak si zaslouží. Ideálně by mělo být ve třídě jen patnáct dětí, ale i tento počet by se měl při určitých předmětech půlit. Také zcela chybí servis pro učitele. Od logopedů po dětské psychology. Vždyť je smutné, že i přes logopedickou síť máme tolik dospělých lidí, kteří patlají nebo ráčkují. Dále zcela absentuje napojení zdravotní péče a školství. Například jsme zrušili zdravotní prohlídky u zubaře v rámci škol a teď to negativně pociťujeme. Obrovským problémem je psychologická péče o děti. Nedávno jsem četl, že pedagogicko-psychologické poradny mají dostat čtyři měsíce na to, aby vypracovaly posudek o dítěti.


Zásadní novinkou nového školního roku je možnost umístit do školky již dvouleté dítě. Vy jste proti tomu. Proč?


Protože v tomto věku a ještě o řadu let později by měly návyky vytvářet a hodnoty předávat ti, s kterými má dítě nejintimnější vztah. Pro jeho rozvoj je důležitý intenzivní vztah ne s padesáti lidmi, nebo naopak s jedním, ale s několika jedinci, ke kterým máte blízko. Prostřednictvím tohoto vztahu se spoustu věcí učíme. Ne kvůli tomu, že nám maminka něco řekne, ale protože ji máme rádi a chceme jí udělat radost. Ona nás obejme, je s námi, když usínáme. To je láska v nejčistším slova smyslu. Vnímáte ten rozdíl? Instituce vám toto dát nemůže. Není to v jejích možnostech. Proto doporučuji, aby se tato možnost nevyužívala.


Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání časopisu Týden, ukázku naleznete zde