Děti se na zprávy aktivně nedívají, ale vnímají jejich obsah, v průzkumu dokonce dávaly najevo, že jsou příliš negativní, říká Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd UK. Spolu s kolegy teď zkoumá multikulturní a mediální zkušenosti a postoje tuzemských školáků. Multikulturní výchova dříve byla o odlišnostech, dnes je spíše o tom, že existují ve světě určité nespravedlnosti, cílem vzdělávání nemá být učit děti, co si mají myslet, ale jak mají přemýšlet, míní Zezulková v rozhovoru pro DVTV.
Celý rozhovor ke stažení naleznete zde
14 komentářů:
To přece nemůže myslet nikdo vážně. Při představě, že názor mého dítěte ovlivňuje někdo s čerstvým humanitním názorem, se osypu. Kdy už tomu indoktrinačnímu molochu dojdou lidi ochotni se vzdělávat tak nechutným a zbytečným směrem?
Pane Pelikáne, to je právě ten problém, že ty lidi nedocházejí. Jejich počet naopak roste s mírou automatizace výroby. A naším současným úkolem je nenechat tyto lidi zničit vzdělávání a vědu. Oni žijí v představě, že jsou ukrutně originální a že oplývají kritickým myšlením. Už to není tak, že učíme studenty pokoře před složitostí některých problémů a oborů. Naopak - učíme studenty, že sebevětší kravina je nějakou odborností a že problémy se řeší tím, že si na ně utvoří názor. Reklamy na podřadné soukromé vysoké školy studentům sdělují, že to pravé prestižní světové a žádané vzdělání, které jim zajistí blahobyt a společesnkou prestiž, získají právě jen u nich. Ti přemýšlivější a nadanější brzy tan marketing prohlédnou a pochopí, že spoustě věcí nerozumí. Ti agresivnější, bezskrupulóznější a hloupější naopak někde zakoupí titul a žijí v představě, že rozumí všemu a že věda je to, co činí pan Lippmann. Teorii míry a integrálu sice nerozumějí, ale když už se k ní nějakou náhodou, či nedopatřením dostanou, tak si nalhávají, že to je jen tím, že: měli špatné učitele, nebaví je to, nemají čas se tomu věnovat, apod. A že vykecávání se o "uprchlící", nebo o mediálním diskurzu, či vizuálně předmětném kontrapunktu, je onou schopností kriticky myslet, kterou je třeba se naučit.
Podle mého mínění je nejdůležitějším přínosem studia matematiky, fyziky či jiné exaktní vědy, získání náhledu na složitost světa a pochopení vlastního omezení. Proto mě tyhlety panenky s mediální výchovou, které obvykle nezvládají ani elementární abstraktní operace, ale všude mentorují, kterak nějaká trivialita, kterou oni zrovna mají dojem, že ovládají, je to pravé MYŠLENÍ, mírně zneklidňují. Ne kvůli mě, ale kvůli mým dětem a dětem obecně. Jednou je to mediální výchova, podruhé etická, potřetí dějiny literatury, pak ekologická výchova a nakonec třeba demokratická výchova. Ideologické masáže socialistů, neoliberálů, marxistů, zelených, ultraliberálů, křesťanů a já nevím kýho čerta ještě. Jedna paní přišla s revoluční hrou na kladení dobrých otázek. Toto jsou důsledky přehnaných ambic lidí, které jsou zase důsledkem lžimarketingu trhu se vzděláváním. Proto to také nazývám revolucí intelektuálních frustrátů. Jak psal kdysi jeden náš kvalitní novinář: "Dříve byly některé děti taky blbé, ale věděly o tom." To je podle mě věta, která ten současný stav ve vzdělávání vystihuje velmi přesně. Úkolem veřejného vzdělávání jest nejen lidi vzdělat (ale to mohou činit i sami doma), ale také jim ukázat vše to, na co nestačí, nebo co existuje, ale oni se tomu z časových důvodů nemohou věnovat a plně to pochopit. Tato informační funkce vzdělávacího procesu je extrémně důležitá a je součástí vzdělání. To je možná to, co je ve vzdělání to, co přesahuje nějakou konkrétní odbornost. A tato funkce je soustavně napadána s nejrůznějšími irelevantními zdůvodněními - že chceme, aby děti nezažívaly ve školách to, co jsme museli zažívat my, aby byly děti hlavně spokojené a nevytvořily si negativní postoj k učení, či k některým předmětům, apod. Samozřejmě, že ideálem je, aby děti měly k učení pozitivní postoj, ale nelze toho dosáhnout tím (a to je zkrátka to, co ty nominální mozky z pochopitelných důvodů prostě nemohou pojmout), že hraní nazveme učením a pak se plácáme po ramenou, jak ty děti mají k učení pozitivní vztah. Toto není řešení problému. Toto je pouze jeho přikrytí. A intelektuální frustráti to nepochopí, protože jim bylo nalháno, že interpretace pojmů/textů je to pravé ořechové myšlení, nad nějž není - neb technicistní/mechanické trvání na významech pojmů a nekreativní/mechanická/pozitivistická kritika "neřešení" problémů jsou jen jakousi autistickou úchylkou několika deviantních agresivních jedinců.
oprava: kvůli mně
cílem vzdělávání nemá být učit děti, co si mají myslet, ale jak mají přemýšlet, míní Zezulková
jak roztomilé! :-)
Multikulturní výchova dříve byla ... -- Multikulturní výchova? To se na některé škole provozuje? Proboha proč? ////
za nás se tomu říkalo výchova k internacionalismu a projevovalo se to tak,že věta k větnému rozboru zněla "Sovětští kombajnéři sklidili letos rekordní úrodu"
To jsou slova, pane Doležele, která se mi nedostávají. Umíte to sakra kultivovaně.
Děkuju.
Váš příspěvek 4. ledna 2019 9:30 je velice zdařilý, pane Doležel. ////
Není to pro váš příspěvek podstatné, ale domnívám se, že marxisty jste do seznamu ideologických masérů zařadil omylem. Z toho, co o marxismu vím, usuzuji, že v tomto sporu stojí (stojíme?) na VAŠÍ straně. ////
Již ve starověkém Řecku (v určité době) platilo, že do studia filosofie a politiky měli postupovat jen ti, kteří předtím prokázali schopnost studia matematiky vč. logiky a fyziky (původně věda o celé přírodě). Ti, kteří prokázali, že umí v praktickém životě chodit a bruslit dřív než se dali na filosofické a politické "krasobruslení".
Otec Alexandra Velikého (III. Makedonského) zajistil svému 13.letému synovi vzdělávání u nejlepšího tehdy dostupného řeckého učitele Aristotela (byl to počin druhu, jako kdyby dnes umožnil někdo z Čech svému dítěti vzdělávání třeba u nejlepších učitelů Oxfordské univerzity).
Když Jan Lucemburský viděl, že jeho mladému synovi Václavovi hrozí "zakrnění v českých poměrech", omezil radikálně vliv Elišky Přemyslovny tím, že ho poslal na studia do Paříže a tam při biřmování ten mladý Václav přijal jméno Karel.
Po návratu do Čech se stal císařem Karlem IV. a založil pak v Praze v historickém pořadí druhou evropskou Univerzitu Karlovu (po pařížské Sorboně).
Podobných příkladů je mnoho. Skutečně velké (světově přínosné) osobnosti vždy ctily multikulturní pohled na svět.
Multikulturní vzdělávání a výchovu objektivně potřebujeme. Nepotřebujeme stupidní neoliberální multikulturalismus, který, bohužel, někdy předvádějí i někteří lidé ze slovutné Univerzity Karlovy.
J.Týř
laimes
Možná jste jen chtěl ukázat, s čím se také v médiích můžeme setkat, přispět k "mediální gramotnosti", děkuji! Nicméně konspirace těchto "novinářů" tady propagovat nebudeme...
Dékuji laimesovi za ten odkaz na sice jednostrannou ale přesto legitimní úvahu o dílčí roli Václava Havla v tzv. "liberální demokracii". Václav Havel (jeho vcelku pochopitelná revolta proti bývalému režimu) byl zcela nepochybně materiálně, mediálně i politicky podporován ze zahraničí zejména pro některé jeho lidské stránky. Havel sám se zpočátku za politika nepovažoval a ani jím nechtěl zpočátku příliš dlouho být. Nakonec to dopadlo jinak a i na Václava Havla dolehla na konci jeho dlouhého politického působení tíha odpovědnosti a zamýšlel se vcelku zodpovědně nad svou zodpovědností za některé věci. Osobnost Václava Havla pozitivně respektuji se vším, co k němu nepochybně patří. Včetně toho, co pan Komárek myslím nedůvodně označil za "konspirace".
a které konspirace kterých novinářl budeme používat k rozboru? snad ne ty účelovky o babišovi?nebo nedejbože texty o horákové! vezmeme ty komunistické o špionce usa nebo ty kapitalisické o ctnostné a nevinné...
Okomentovat