Karel Lippmann: Podstatou vzdělání je hledání mezí

„Názory paní Ortové a pana Kartouse se jeví jako neslučitelné, jejich nejhlubší základ je však stejný. Nikde nenalezneme ani náznak pochybnosti, který by se týkal tradičního pojetí skutečnosti, podle něhož je vše prostorové a měřitelné (empirismus a pozitivismus). L. Ortová jen setrvává na všem, co platilo až „dosud“, B. Kartous naopak tvrdí, že nic není a už nebude jako dosud. Dialog mezi takto vyhraněnými postoji nemá smysl, k ničemu nemůže vést, píše Karel Lippmann ve své úvaze o podstatě vzdělání. Přinášíme celý text.

Anna Hogenová: Učitel probouzí dítě k sobě samému a k poznávání. Nemůže žáka konstruovat.

„Dnešní svět není laskavý a člověk je plný úzkosti. Je to svět nutící člověka k výkonu, asertivitě, prosazení. Protože jako by existoval jen ten, kdo vykoná něco, čím se zviditelní. Jinak je člověk neviditelný, a nepožívá úcty. Žije, chodí, ale nikdo ho nevidí, a to ho trápí. Takto se cítí spousta dnešních důchodců. Viděni jsou ti, u kterých se koncentruje síla a moc,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny pedagožka a filosofka Anna Hogenová.

Karel Lippmann: Svět ve vybraných dílech krásné literatury 20. století.

Dvacáté století přineslo některé nové odpovědi na otázky staré jako lidstvo samo: Co je to svět? Jaký je vztah mezi světem a časem? Je svět konečný, či naopak otevřený do nekonečna?

Karel Lippmann: Stručný nástin hlubších vztahů mezi mýtem, logem, křesťanstvím a literaturou

„Jak člověk svět vlastně reálně poznává? Ten, který poznává bezprostředně svými smysly a je schopen své poznatky o něm zdokonalovat, je reálným světem přirozeným. Reálný svět pak vzniká jeho prodloužením v prostoru i čase, avšak ne do úplnosti a nekonečna. Obsáhlý je zejména do minulosti a budoucnosti. Proto se dá vymezit mnohem obtížněji než svět geometrický, časem nepodmíněný. Tímto nevděčným, leč důležitým úkolem se zabývá filosofie, vedle ní ale v jiné podobě i literatura,“ píše Karel Lippmann ve své úvaze o možnostech a způsobech poznávání světa.

Karel Lippmann: Učitel v silovém poli moderní vědy. („Vědění je síla.“ Francis Bacon)

O pozitivním vlivu moderní vědy na život člověka se téměř nepochybuje. Rozšiřuje lidské poznání, pomáhá odstraňovat bídu, hlad, mnohé těžké nemoci, dřinu, atd. Zejména druhá světová válka její prestiží poněkud otřásla, vznikl postmodernismus, ten je však v některých ohledech a podobách vůči ní příliš destruktivní, její pozitiva bagatelizující, obecně těžko přijatelný, značně nesrozumitelný a nadměrně vágní. Skutečnost je mnohem složitější, než aby bylo možné jednu její podobu odstranit a nahradit ji podobou jinou, zcela opačnou. Tato složitá situace pak klade i stále větší nároky na vzdělávání.

Karel Lippmann: Dorian Gray a Alexis Zorbas – dva hrdinové v časoprostoru moderního světa

Zakladatel moderní fyziky Isaac Newton (1642 – 1726/1727) nahradil reálný prostor klasickým prostorem geometrickým. Aby mohla být popsána i základní forma, v níž se takto pojatý reálný svět uskutečňuje, musel Newton současně matematizovat čas. Hledal proto takový geometrický objekt, jemuž by bylo možné čas připodobnit. Tímto objektem se stala přímka. Čas se tak stal jevem absolutním.

Bořivoj Brdička: Tramvajové dilema a informatické myšlení (Může etický problém vyřešit robot?)

Tramvaj se řítí na pět lidí, kteří o tom nevědí. Na vedlejší koleji je jen jedna osoba, kterou vůz srazí, dojde-li k přehození výhybky. Náhodný kolemjdoucí situaci sleduje a výhybku může přehodit. Otázka zní: je eticky legitimní to udělat?

Karel Lippmann: Jak interpretovat Máchův Máj?

„Moderní doba zpochybňuje význam pokory člověka vůči přírodě (světu). Probouzí v něm pokušení stát se jejím (jeho) pánem. Co nás čeká, když takovému pokušení podlehneme, když přeceníme své možnosti?,“ píše Karel Lippmann v úvaze nejen o různých možnostech interpretace Máje.

Milan Hejný: V žádné jiné oblasti nemůže dítě projevit tolik fantazie a tvořivosti jako v matematice

„Otec mne vedl tak, že jsem již ve dvaceti letech byl přesvědčen, že mým posláním je učit matematice tak, aby to pro posluchače bylo radostné. Toto přesvědčení se rozšířilo i na základní školu, když jsem zde začal učit. Moje přesvědčení sytí učitelé, rodiče a žáci, kteří mi píší děkovné dopisy. Dopisy kritické mne neoslabují. Někdy přinesou i zajímavou myšlenku, ale spíše jen rozhořčení. Moje odpověď na tak rozčílený dopis je rada dát dítě do třídy, kde se učí tradičně,“ říká Milan Hejný v rozhovoru, který publikuje EDUin.

Výuková aktivita: Médea aneb Síla hněvu

V rámci aktivity pracujeme s textem Senekovy Medeji, na kterém si demonstrujeme základní charakteristiky stoické filosofie. Diskutujeme o emocích hněv, vztek a jejich projevech formou agrese, zabýváme se teoriemi vzniku agrese (psychoanalytická teorie, teorie sociálního učení). Představujeme si přístupy pozitivní psychologie jako možnost prevence před silně nelibými emocemi.

Pořád si na něco hrajeme, hledání sebe sama je práce na celý život, říká filozofka Anna Hogenová

Žijeme odpojení sami od sebe, chybí nám opravdovost, to plodí úzkost, deprese, a vyhoření. Musíme žít z vlastního pramene, život je hledání sebe sama. Bez hloubky člověk potřebuje rauš a útěk, nejsme autentičtí, dnes nechceme znát sami sebe, je to pomalé, zatímco svět letí v úprku, říká filozofka Anna Hogenová. Dodává, že jsme roztříštění, zoufale se hledáme, musíte si najít vlastní cestu, ne kopírovat ostatní, jak je nám ze všech stran podsouváno. Když je člověk sám, vyčistí se prý od balastu dnešní agresivní doby. Rozhovor přináší DVTV.

Cenu Havlovy nadace letos dostane filozof Jan Sokol

Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 dostane letos přední český filozof, vysokoškolský profesor a publicista Jan Sokol. Ocenění převezme 5. října, v den Havlových nedožitých 80. narozenin, sdělil dnes ČTK ředitel nadace Vangelis Zingopis. Nadace ocenila Sokola za jeho přínos ke svobodě slova a rozvoji vzdělanosti, současně vyzdvihla i jeho osobní statečnost v době komunismu. Při příležitosti předání ceny vydává sborník Sokolových esejí a textů nazvaný Nežít jen pro sebe