Bořivoj Brdička: Podvádění při online výuce

Dnes se již nejedná jen o kontrolu plagiátorství. V podmínkách online vzdělávání vzniká potřeba hlavně ověřit, zda ten, kdo něco dělá (typicky píše test), je skutečně tím, za koho se vydává, a zda neopisuje. Díky tomu, že je poptávka, i v tomto případě existuje technologické řešení. V USA se používá hned několik aplikací, které kontrolují, co žák (či student) dělá pomocí kamery (Proctorio, Examity, Verificient, Honorlock). Jejich využívání však v současné době (hlavně kvůli krizi) roste. Není proto divu, že je to investory zvláště oblíbený segment trhu. Podle portálu Recode se zde očekává růst ze 4 miliard dolarů v roce 2019 na 21 miliard v roce 2023. Jen Proctorio v dubnu ohlásilo meziroční 900% zvýšení počtu realizovaných kontrol.

Nezakazovat, důvěřovat. Návod, jak ochránit děti před nástrahami na síti

Začne to nevinně. Vaše dítě si po internetu píše se stejně starým teenagerem, který má podobné zájmy. Jenže konverzace se brzy přesune na podivná témata. Na druhé straně totiž třeba není teenager, ale dospělý člověk, kterého vzrušuje, když může dítětem manipulovat. A ve chvíli, kdy má na dítě dostatečnou páku, přikročí k vydírání. Z nezávazné konverzace se rychle stává noční můra. Zoufalá situace, na kterou dítě nejspíš není připravené a neví, jak ji řešit. Co můžete jako rodič udělat, abyste takové situaci předešli? Nebo abyste byli připraveni ji citlivě řešit? Abyste se vůbec dozvěděli, že vaše dítě něčím takovým prochází? A hlavně, co udělat, aby dítě vědělo, že za vámi může přijít? Tématu se věnuje iDNES.

Roman Král: Našemu nemocnému sytému chybí vedle peněz především důvěra. V žáka, učitele i ředitele

„Chci poukázat, jak od kořenů nemocný je systém českého školství. Dnes řešíme věci, které byly známé před deseti, dvaceti lety. Že nejsou učitelé, že jsou naplněné kapacity, že jsou učitelé vyhořelí, že místo učení administrují, že kazíme druhé stupně předčasnou selekcí na lepší a horší, že učíme věci, o které nikdo nestojí, že nám známky vůbec nefungují, ale přesto se jich držíme, protože neumíme motivovat a celý systém věčného srovnávání žáků by se nám rozsypal,“ píše učitel Roman Král na blogu EDUin.

Jana Straková: Ve školách je nedůvěra všudypřítomná

„Nízká důvěra panuje obecně v celé společnosti – v instituce, ale i ve spoluobčany. Ve škole je nedůvěra všudypřítomná. Učitelé podezírají rodiče, že jim chtějí zasahovat do práce nebo naopak že se o školu vůbec nezajímají a učiteli nepomáhají. Učitelé podezírají žáky, že se nechtějí učit a že mají obecně špatné úmysly. Rodiče nedůvěřují škole, mají pocit, že učitelky jsou hloupé nebo nesmyslně přísné a že škola dětem k ničemu není. Kdyby důvěra byla větší, všem by se ulevilo, ale myslím, že s budováním důvěry musejí začít učitelé,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Ministr Plaga: Finsko může být pro Čechy vzorem v důvěře ve školství

Pro zlepšení českého vzdělávacího systému je potřeba zatraktivnit povolání učitelů, vylepšit podporu škol a vybudovat vzájemnou důvěru mezi učiteli, rodiči, žáky a státní správou. Inspiraci by v tom Česko mohlo najít ve Finsku, jehož vzdělávací systém patří mezi nejúspěšnější na světě. Jeho systém se ale do Česka nedá převzít úplně, protože Finové mají jinou mentalitu. Na včerejší konferenci o finském vzdělávacím systému se na tom shodli ministr školství Robert Plaga (ANO) a šéf senátního školského výboru Jiří Drahoš (za STAN a TOP 09). Informuje ČTK.

Hana Vacková: Učitelé potřebují peníze. Ovšem zdaleka nejen je

„Učitelské povolání je velmi náročná profese, potýkající se s problémy, které se špatně popisují veřejnosti, jež chce většinou jednoduchá vysvětlení. V tak diverzifikované společnosti jako ta naše je jasné, že ve školství nechybí zdaleka jen peníze. Co tedy potřebuje český učitel? Důvěru,“ píše středoškolská učitelka Hana Vacková v Deníku Referendum.

Petra Šubrtová: Hlavním cílem je, aby se děti ve školách cítily dobře

„Finští učitelé spolu mnohem víc mluví, jsou zvyklí si plánovat práci spolu. Učebny se často dají šoupačkami rozdělit nebo naopak spojit. A zažili jsme třídu, kde bylo asi šedesát dětí, rozdělených do tří zón: někde se četlo, skládalo se z písmenek, jinde byly děti, které už samostatně pracovaly s textem, a mezi tím vším se pohybovali učitelky a asistenti. Teprve ve spolupráci získá člověk nadhled nad tím, co sám dělá. To jsme si přivezli jako úkol: častěji se s kolegy setkávat, třeba i v menších týmech v rámci ročníku nebo předmětu, sdílet zkušenosti a podpořit se,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny učitelka Petra Šubrtová, která navštívila několik finských škol.

Reportáž o finském školství: Inkluze, důvěra, spokojenost žáků, respekt k učitelům

„Žáci a učitelé jsou sice v přátelském vztahu a tykají si, ale neznamená to, že by učitelé neměli respekt. Finsko je malá země a velkou roli hraje pocit sounáležitosti – důležité jsou společné tradice, ale například i společné jídlo ve škole. Proto je ve Finsku silně podporována inkluze. Všichni mají stejná práva. Žáci s fyzickým postižením nebo se speciálními vzdělávacími potřebami jsou až na výjimky integrováni a navštěvují běžné školy. Podle studie UNESCO je 100 % finských škol přizpůsobeno dětem s tělesným postižením,“ server Pro vzdělávání uvádí reportáž redaktorky FOCUS Online Anji Willner o finském školství.

Ivana Musilová: Postřehy z pracovní stáže ve finských základních školách 1. stupně. (O podpoře a důvěře pro učitele)

„S kolegy i kolegyněmi z pracovní stáže jsme se shodli na tom, že v České republice je spousta výborných pedagogů a příkladů dobré praxe, pro které práce finských pedagogů nebyla v podstatě žádné překvapení. Tito lidé by jistě také velmi ocenili propracovanost celého vzdělávacího systému, návaznost stupňů, spolupráci mezi školami, klid a podporu, váženost a hlavně DŮVĚRU, které se finským učitelům dostává od jejich společnosti,“ píše učitelka tišnovské základní školy Ivana Musilová v Tišnovských novinách.

Školní třída se 100 žáky a více učiteli? Ve Finsku bourají pomyslné zdi a zkoušejí nové formy výuky

Učitel na škole ve finském Oulu nebude už nikdy stát před žáky sám, v nové „open space“ budově probíhá totiž výuka několika učitelů v jedné místnosti zároveň, obří třída pojme až 100 dětí. Takové uspořádání má řadu nesporných výhod, ale samozřejmě i určité nevýhody. Reportáž z finské školy odvysílala televize BBC. Informuje Radio Wave.

Kateřina Vrtišková: Být učitelkou je rozhodně ještě daleko lepší, než jsem očekávala

„Co se týče vybavení škol, to je na úrovni. Náš systém vzdělávání na základních a středních školách ale skutečně pořád funguje jako za té Marie Terezie. Lpí se na znalostech, a když to člověk chce dělat jinak, tak to má těžké. Když učí na prvním stupni jako já, tak je to ještě dobré, protože tam je prostoru relativně hodně,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny učitelka Kateřina Vrtišková, která letos vyhrála první ročník českého kola soutěže Global Teacher Prize.

Tomáš Janík: Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o budování důvěry v profese

Krize důvěry aneb nikdo nevěří nikomu (ani slovo)... Jak se to může týkat profesí (lékařů, právníků, učitelů...) a našeho vztahu k nim? Proč a jak budovat důvěru v profese? A jak to souvisí akreditováním a skládáním účtů?

Děti věří budoucnosti v ČR méně než dřív, ukázal průzkum UNICEF

Současná generace českých dětí ve věku mezi devíti a 17 roky je skeptičtější k budoucnosti a méně důvěřuje dospělým než jejich vrstevníci v minulosti. Ačkoli jsou děti stále poměrně šťastné v rodinách a s kamarády, zhruba čtvrtina dospívajících chce v budoucnosti žít jinde než v Česku. Vyplývá to z výsledků průzkumu, který pro český Dětský fond OSN (UNICEF) udělala letos v létě agentura STEM/MARK. Jeho autoři ho dnes při příležitosti Světového dne dětí představili novinářům. Informuje ČTK.