„Učitelské povolání je velmi náročná profese, potýkající se s problémy, které se špatně popisují veřejnosti, jež chce většinou jednoduchá vysvětlení. V tak diverzifikované společnosti jako ta naše je jasné, že ve školství nechybí zdaleka jen peníze. Co tedy potřebuje český učitel? Důvěru,“ píše středoškolská učitelka Hana Vacková v Deníku Referendum.
 |
| Hana Vacková (facebook.com) |
Loni jsem se vrátila z Finska a moje nadšení pramenilo z toho, že zde funguje něco, čemu říkám důvěra tripartity. Žáci věří učitelům, učitelé věří žákům, rodiče věří učitelům a tahle kombinace dává základ úspěšnému školství. Otevřenému věcem, lidem a všemu, co je potřeba. Tahle zásadní věc se u nás velmi těžko změní, a pokud ano, bude to za dlouhou dobu a po výměně generací. A současní učitelé trpělivost ztrácejí.
Podporu. Učitelství je osamělé povolání, protože stojí mnoho energií proti jedné. S tím je spojen výdej energie, kterou lze v běžném učitelském dni těžko dočerpat zpátky. Malá pozornost je věnována supervizím, které mají běžně různé sociální profese. Není s kým se poradit, vyřešit fungování metod, zjistit, jak se vyhnout chybám, které bez porady může člověk táhnout dál, třeba celý školní rok.
Svobodu. Měli bychom podpořit potenciál žáka, nesnažit se ho nachytat na chybě. V soutěži o co nejmenší chybovost vede organizace Cermat, která už má vedle maturit v gesci i přijímací zkoušky. Je úkolem otrávit budoucího studenta už na přijímacích zkouškách? Nejen přijímací zkoušky vedou k tomu, že žáci mají většinou malé sebevědomí. Je nutné podpořit potenciál žáka a zmapovat jeho přednosti, bude je totiž potřebovat v budoucím životě. Ale i mnoho učitelů nemá příliš velké sebevědomí.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat