Reportáž o finském školství: Inkluze, důvěra, spokojenost žáků, respekt k učitelům

„Žáci a učitelé jsou sice v přátelském vztahu a tykají si, ale neznamená to, že by učitelé neměli respekt. Finsko je malá země a velkou roli hraje pocit sounáležitosti – důležité jsou společné tradice, ale například i společné jídlo ve škole. Proto je ve Finsku silně podporována inkluze. Všichni mají stejná práva. Žáci s fyzickým postižením nebo se speciálními vzdělávacími potřebami jsou až na výjimky integrováni a navštěvují běžné školy. Podle studie UNESCO je 100 % finských škol přizpůsobeno dětem s tělesným postižením,“ server Pro vzdělávání uvádí reportáž redaktorky FOCUS Online Anji Willner o finském školství.

Anja Willner (twitter.com)

Proč se výsledky finských žáků zhoršují?

V posledních letech se zhoršily výsledky žáků v mezinárodním šetření PISA. Ve Finsku se vedou debaty o příčinách tohoto zhoršení. Často lze slyšet, že jedním z hlavních důvodů je rostoucí migrace. Odborníci však věří, že migrace není jediným důvodem pro zhoršení výsledků v rámci testování PISA. Není ani zcela jasné, proč Finsko v rámci prvního testování v roce 2000 dosáhlo tak vynikajících výsledků. Někteří odborníci se domnívají, že dobré výsledky finských žáků souvisely s tradičními výukovými metodami, které byly kolem roku 2000 běžné na všech základních školách. Zhoršení může souviset se zaváděním nových metod. Od roku 2016 musí každá škola ve Finsku povinně využívat kolaborativní metody učení.

Mezi jednu z takových metod patří tzv. projektově/problémově orientovaná výuka (PBL – project/phenomenon-based learning). Žáci si mohou, na základě vlastního uvážení, zvolit téma projektu a vypracovat ho za využití znalostí a dovedností z více předmětů. Důraz je přitom kladen na využívání moderních technologií a mimoškolních zdrojů (například odborníků nebo muzeí). Hlavním cílem této výuky je to, aby si žáci sami s pomocí učitele strukturovali proces učení. Měli by mít z učení radost a rozvíjet svou zvídavost. Díky osobnímu prožitku si žáci vše naučené lépe zapamatují. Škola Grankulla se snaží využívat tuto metodu, ale doplňuje ji tradičními metodami. Žáci například často píšou testy, které ověřují úroveň jejich znalostí. Žáci také od první třídy dostávají známky.

Projektově/problémově orientovaná výuka: pro a proti

I v jiných zemích se stále více mluví o projektově/problémově orientované výuce, mezioborové výuce nebo výuce, která propojuje více oborů. Odstraní tento model v budoucnosti jednotlivé předměty? Jaká jsou jeho pro a proti?

Kirsti Lonka, profesorka psychologie vzdělávání na univerzitě v Helsinkách zdůrazňuje výhody tohoto modelu, který je základem pro to, aby žáci získali dovednosti potřebné pro 21. století, mezi které podle ní patří zejména kritické myšlení a technické dovednosti: „Tradičně bylo učení definováno jako soubor informací a faktů, které si musíme osvojit v jednotlivých předmětech – například v aritmetice nebo gramatice. Když se ale podíváme na reálný život, náš mozek není rozdělen na jednotlivé obory; přemýšlíme velmi komplexním způsobem.“ Profeska dále dodává: „Myslím, že největší chybou je vést děti k přesvědčení, že svět je jednoduchý a že když se naučí určitá fakta, budou na něj připraveny. Důležité je naučit je přemýšlet a porozumět, učení by mělo být zábavné, neboť radost zvyšuje kvalitu života a blahobyt celé společnosti“.

Na druhé straně je pravda, že členění na jednotlivé obory existuje již po staletí a je základem nejen vzdělávání na školách, ale také akademického vzdělávání budoucích učitelů a jejich dalšího vzdělávání. Výuka spojující několik oborů vyžaduje, aby měli učitelé zcela jiné kompetence. Jochen Schnack, ředitel německé mezinárodní školy v Bostonu varuje: „Učitelé by se mohli cítit nejistí, protože by se mohli jednoduše ocitnout v situaci, že o dané problematice nevědí více než sami žáci. Rozdělení na jednotlivé obory zajistí, že se žáci seznámí s různými perspektivami a vnímáním světa: přírodovědec se na svět dívá jinýma očima než umělec nebo historik a každý z nich také používá jiné metody zkoumání světa.“ Jochen Schnack dodává: „Potřebujeme tedy obojí: systematičnost oborů a radost z překračování jednotlivých oborů.“


Celý text naleznete zde