„Krize, ve které jsme, je částečně i důsledkem toho, že společnost je zinfantilizovaná, tedy, že se mnozí chovají jako přerostlé děti. Mnoho lidí si nedostatečně uvědomuje, že k životu patří i smrt. Do současné situace se tak promítá i existenciální tíseň lidí, kteří dlouhodobě vytěsňují záležitosti života a smrti ze svého vědomí a nepracují s nimi. Je přitom velký úkol našeho života pracovat i s pocitem vlastní smrtelnosti. Současný stav může mít pro mnohé pozitivní přínos tím, že je to šance začít se zamýšlet nad životem a smrtí. V každé rodině to bude probíhat jinak. Přál bych lidem, aby zkušenost z toho výjimečného stavu vedla k tomu, aby se alespoň mezi blízkými k sobě začali chovat líp,“ říká v rozhovoru pro iDNES psychiatr Jiří Podlipný.
![]() |
Jiří Podlipný (zcu.cz) |
Nicméně současná situace, kterou provázejí různá omezení, může i lidi jinak psychicky zdravé dostávat do dlouhodobého stresu. Můžou to snášet špatně. Máte obecnou radu, jak s tím mají zacházet?
Problém je, že nyní mají lidé do značné míry omezenou možnost se stýkat. Pro většinu lidí totiž nejjednodušší způsob, jak z tísnivých pocitů unikat, je to, že se sejdou, společně to rozeberou a společně si něco prožijí. Unikají i tím, že se sejdou v hospodě, jdou na koncert nebo na ples. Tato jednoduchá a účinná možnost nyní odpadá. Výhodu v současné situaci budou mít ti, kteří jsou zvyklí být o samotě, možná jsou trochu melancholici a například si užívají samostatné vycházky v přírodě nebo dělají individuální sporty, chodí běhat nebo se věnují turistice samostatně. Ti jsou na tom teď lépe, protože není prostor pro kolektivní aktivity.
Dobře. Máte ale recept, jak si mají počínat ti, kteří dopady opatření proti šíření nákazy snášejí hůř?
Doporučoval bych, aby se více zaměřili na vzájemnou podporu v rodině. Myslím, že v současné době se ukazuje, jak je důležitá kvalitní rodina. Dnes mají asi všichni mobilní telefony, a pokud není možný osobní kontakt, tak si mohou častěji volat a bavit se spolu.
Celý rozhovor naleznete zde
2 komentářů:
Kdyby jenom to, jsme tady pouze na "návštěvě" a ani divoká zvěř se k sobě tak nechová jak homo sapiens sapiens k sobě navzájem na planetě Zemi.
Snad lidé dojdou k pokoře, až odezní
Ivo
Jako vždy, k poznání dojde pouze generace, která tuto hrůzu zažívá. Další generace rychle na toto zapomene. Kdo si vzpomene na těch 50 milionů z doby tzv. "španělské chřipky". Jen se musíme modlit, aby virus nezmutoval jako ten před 100 lety. Tehdy umírali v 90% hlavně mladí ve věku 20 - 40 let.
Okomentovat