Miroslav Bečev, BeCeData
Zatím se mi podařilo vyřešit problém napájení pouze u řady lavic u okna. I tam jsou různě plandající šňůry potenciální problém. Konektory nejsou stavěné na mechanickou námahu, snadno se vylomí nebo utrhnou. Už jsem měl v ruce dost zařízení, u kterých se buď vylomil konektor ze základní desky, nebo vytrhnul kabel z konektoru napáječe.
Ještě jedna neveselá historka z praxe. Po 2 měsících mi dali k reklamační opravě nový tablet za 20000,-, že vůbec nefunguje a je mrtvý. Napáječ jsem našel nerozbalený v krabici. Je třeba komentář?
Radovan Jansa, Gymnázium a SOŠ Nový Jičín
Bude, zvláště na státních školách, kde se přistupuje k potenciálnímu problému stylem "raději zakázat". Nejlepší cestou by byly dobíjecí místa ve školách, kde si žáci svá zařízení mohou dobít. Soukromé školy to neřeší a žáci si mohou dobíjet svá zařízení buď na speciálních místech, nebo někde i ve třídách.
Situace u nás - zakázáno, ale některými učiteli tolerováno.
Ondřej Neumajer, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Ve školách, které 1:1 či BYOD provozují se ukazuje, že to jistá obtíž je, není nepřekonatelná. Větší problémem je občasná nefunkčnost některých počítačů (virová infekce, vypršená licence, systémová chyba atp).
Pavel Pešat, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci
Ano, je třeba ošetřit v rámci smlouvy s rodiči - např. tak, že škola zajistí dobíjecí místa (mně by se třeba pozdával model zásuvky v zamykatelné skříňce, které jednotliví žáci mají mnohde přidělené (americký model), ale s trochou snahy by se to dalo jistě vyřešit i jinak.
Bohumil Vošický, Terasoft
Kapacita akumulátorů by velký problém být neměla, nový Nexus 7 FHD má reálně přes 8 hodin - to je opravdu dostatečné. Samozřejmě, ne všichni přijdou s dobitým tabletem do školy. Asi by bylo ideální, aby i ve škole existovala možnost dobití - opět na razíme na to, že ani nízkonapěťové rozvody s USB konektory nejsou pro naše školy finančně reálné. Ach jo.
Uvítáme i vaši odpověď, prosím, vyplňte formulář!
Přehled otázek a článků:
- Jak řešit nerovnost ve výuce, kdy bohatší rodiče žákům zakoupí dražší zařízení a sociálně slabší mít vlastní zařízení mít nebudou?
- Jak řešit kompatibilitu aplikací v různých operačních systémech (na trhu jsou tablety s iOS, Android, Win 8 a Win 8 RT)?
- Jak hodnotíte nutnost kvalitního připojení wi-fi i k Internetu? Je řešitelné bez vysokých nákladů? Jsou online aplikace skutečně tak náročné?
- Vidíte problém v licencování výukových aplikací a výukového obsahu (například využití školní licence na zařízení žáka)?
- Bude problémem riziko poškození nebo zcizení zařízení žáků?
- Bude problémem kapacita akumulátorů v tabletech a případné dobíjení?
- Máme dostatek kvalitních ICT metodiků pro postupné závádění konceptů 1:1 a BYOD?
- Kde se koncepty 1:1 a BYOD uplatní nejdříve, na 1. stupni, na 2. nebo na SŠ?
- Jaké výhody získá žák i učitel při tomto způsobu výuky vůči žákům+učitelům používajícím klasickou výuku, pokud to pomůcek budou nainvestovány srovnatelné peníze? Myslíme tím vycpaniny, herbáře, fyzikální, chemické laboratoře apod.
.png)
11 komentářů:
K článku... se rozvinula rozsáhlá diskuse.
Pánové mi prominou, ale celá tahle BYOD zpovědnice mi přijde asi tak potřebná a úsměvná jako odpovídání zástupců jednotlivých stran a seskupení v jakési předvolební debatě na otázku, koho že to delegují na jednotlivá ministerstva.
Takže se hoši a děvčata do sněmovny buď vůbec nedostali, nebo se s nimi nepočítá, nebo do vlády vůbec nechtějí, nebo si právě podřezávají krky. Vypadá to, že ještě pěkných pár let poběží všechno přistaru, pěkně v demisi.
Odvážil bych se předpovědět, že než se to všechno pořeší, teď myslím na všechny naše školské koncepty, budou současní žáčci už dávno na pracovních ouřadech.
Myslím pane Blaho, že se s původním článkem míjíte. "Koncept 1:1 vystihuje situaci, kdy je každý žák vybaven počítačem, připojením k internetu a vhodným softwarem." To je stav, který bude postupně do škol pronikat, až bude zcela běžný. Půjde o pozvolný a dlouhodobý proces. Patrně nemá cenu se snažit přesně určit, za jak dlouho jeho všudypřítomnost v Česku nastane. Některé školy jsou v něm již dnes dále a mohou svými zkušenostmi pomoci překonat začátečnické problémy ostatním. Některé se pod jejich vlivem jistě i snažit zcela trendu vyhnout. Předpokládám, že proto Janek Wagner diskuzi rozpoutal a přijde mi to skvělý nápad. Právě sdílení příkladů dobré (a vlastně i špatné) praxe školám často chybí.
Ondřej Neumajer
"Půjde o pozvolný a dlouhodobý proces."
Jo jo, půjde o proces, který skončí limitně v nekonečnu tak, jako tam skončí i proces vybavení škol alespoň solidní PC učebnou s vhodnými výukovými programy do všech předmětů, a tak, jako tam skončí využívaní výukových aplikací na netu. To první se nám na cca polovině škol nepodařilo uskutečnit ani za dlouhých 20 let. To druhé je po téměř 12 letech od rozšíření internetu do škol INDOŠEM stále ještě v plenkách.
Problém je totiž v tom, že příklady dobrí praxe nám jsou na houby, pokud nejsou podpořeny finančně.
Řekl bych pane Neumajere, že to není Pytlík, kdo se tu míjí.
S realitou.
S dobíjením je to tak, že všechna zařízení a zásuvky, která nebo které nezkontrolovala firma s kulatým razítkem, se ve všech institucích, tedy i školách všeho druhu, nesmí používat.
Každý si ale může nechat své zařízení zkontrolovat u firmy s kulatým razítkem, pochopitelně za peníze a pochopitelně za své, a škole pak předloží příslušný doklad a je po ptákách. Vše ostatní o nějakých dobíjecích místech atd. atd. jsou plky.
Souhlas s Pytlikem, Evou Adamovou a Anonymním z 21.30.
Děkuji za obsáhlou diskusi, poslední příspěvek, ať chci nebo nechci, má největší váhu.
Už vidím ty diskuse na téma: "Ne, Pepíčku, máš nové zařízení, posouzení platilo na předchozí. Dnes si dobít nesmíš."
---
Ještě ale zůstává otázka právní zodpovědnosti: kdo bude pojišťovat školy proti zničení/poškození/krádeži BYOD?
Souhlasím s přispěvatelem podepsaným Vanek Jagner. Není rozhodující kapacita baterie, protože ta nemusí být na začátku výuky nabitá na 100%.
Pokud chceme o využití techniky v konceptu 1:1 reálně uvažovat, pak musíme žákům umožnit dobíjení jejich (školní) techniky. Což ale nelze bez příslušného razítka osvědčujícího, že zařízení prošlo revizí.
Tento problém má ale i další rozměr. Běžné učebny škol nejsou připraveny na propletence prodlužovaček a nabíjecích kabelů, leckde nejsou ani dostatečně dimenzovány síťové rozvody. A vybudování bezpečných napájecích míst nebude zadarmo. Kdo je zaplatí a z jakých zdrojů?
Samotný fakt, že bychom vlastně nepřímo požadovali po nedospělých žácích, nota bene mladších deseti let, aby manipulovali s elektrickým zařízením (nabíječkou) ve školních prostorách je divou noční můrou všech bezpečnostních techniků a školitelů BOZ. (A snem právníků.)
Řešením by bylo vytvoření dostatečně výkonově dimenzovaných rozvodů bezpečného napětí. V kontextu se sjednocením napájecích zdrojů direktivou EU se přímo nabízí, aby to byly rozvody USB. A opět se nabízí otázka - jak a za co?
Poslední oblastí je už zmíněné téma pojištění, odpovědnosti za škody atd. Rozšířenou pojistku školy někdo musí zaplatit. A jsme zase u peněz.
:-(
snažit zcela trendu vyhnout
Obdobně jako se trendy dost dobře nedají uměle prosazovat, až na módu tedy, nemá smyslu se jim bránit. Trendy jsou trendy. Podléhají moci vyšší, než je moc sociálně inženýrská či technicky projektantská.
V tomto případě se nemohu ubránit intenzivnímu pocitu, že se otvírá diskuse o střihu kalhot, které by se případně mohly stahovat před brodem, kdyby se někam šlo, protože se zpravidla někam chodívá a čas od času se na nějakou řeku bez mostu narazí. Že bychom k producírování měli mít především dobré boty, se neřeší.
Osobně se novým technologiím nebráním, ale mojí povaze odpvídá, že se celoživotně nerad zbavuji věcí, které fungují. Vtipnou poznámku o tom, že je to jako s manželkama, vzhledem k nepřehledné politické situaci při dohadování o budoucí vládě a tedy i obsazení poněkud okrajového postu ministra školství protentokrát vynechám. Až novinka, ta technická samozřejmě, dorazí, podívám se, co se s ní dá dělat a má-li smysl se jí zabývat.
Spíš mne zajímá, jak se našemu vzdělávacímu systému podaří vypořádat třeba s takovou inkluzací škol. Téměř jako vždy mám hodně důvodů být skeptickým.
P.S.
Mohl byste, prosím, pane Krtku, jen tak pro pořádek stanovit pořadí vah příspěvků i na dalších místech?
Dobře:
5 příspěvků odpovídá 100 %. Anonymní z 21:30 jen podporuje Vaše stanovisko, tedy 10 %, Vy, Pytlíku, paní Eva Adamová a Unknown Ondřej Neumajer po 20 %, Vanek Jagner vítězí s 30 %.
Ale vzhledem k tomu, že je podpořen poste.restante, a Vy Anonymním tak se to dá chápat i úplně jinak. Chce to přidat Like a Dislike jako na Knize hub (Facebook).
Děkuji.
Váha dvacet procent není špatná. Ale na druhou stranu to zase není bůhvíco. Mám vyšší ambice. Absenci váhové myšlenky doháním to četností.
Možná by ale nebylo od věci, kdyby se tu při této příležitosti vyjádřil nějaký znalý legislativec, jak nahlížet na manipulaci žáka se zástrčkou elektrického spotřebiče. Lze-li její zasunutí do zásuvky elektrického rozvodu 230 V považovat za obsluhu zařízení nebo za práci na zařízení a jsou-li žáci osobami seznámenými či poučenými vzhledem k ustanovením vyhlášky 50 o elektrotechnické způsobilosti.
Jojo, to mi připomnělo, jak jsem zneužil svého postavení a řval na chlapce, který byl kolegyní, která si odběhla do kabinetu pro přípravy, pověřen nahodit v učebně pojistky, ať toho nechá, že to nesmí. A pak jsem je nemaje ani proškolení ani certifikát nahodil sám.
Okomentovat