Miroslav Bečev, BeCeData
Nedovedu si představit, že by se to obecně rozšířilo. V omezené míře (jedna škola, jedna třída) ano. Pokud by se to mělo stát náhradou učebnic, tak se narazí na nerovnost v přístupu. Již teď je dost škol momentálně nazývaných speciálními, které mají problém s Bruselem. Tam nedávají dětem domácí úkoly, protože by je stejně nedělaly. Na konci vyučování se sbírají učebnice a sešity. Když jsem se pral, proč i sešity, tak jsem se dozvěděl, že by už je v životě do školy nepřinesly. Doma by našly jiné použití. Dovedete si představit, jak by dopadly tablety? A pokud by i tyhle děti tablety nedostaly, jak by křičely organizace sluníčkových lidí o diskriminaci?
Radovan Jansa, Gymnázium a SOŠ Nový Jičín
Řešit to nejde, protože pokud prosazujeme koncept BYOD, každý žák si může přinést to, co mu rodiče koupí (a mezi námi, žáci stejně vnímají i rozdíly ve "značkovosti" oblečení). Pokud bychom chtěli prioritně vyřešit sociální nerovnosti, tak zaveďme školní uniformy, dejme každému žákovi ntb a upusťme od BYOD.
Ondřej Neumajer, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Otázka sociální stratifikace je pro další fungování školského systému našeho postsocialistického státu zásadní. Princip rovnosti šancí, tedy zajištění toho, že děti se stejným nadáním či předpoklady mají stejné příležitosti ke vzdělání a rozvíjení se bez ohledu na společenské postavení jejich rodičů, musí být zachován. V tom hraje škola důležitou roli, např. tím, že bude vybavena přístroji, které v případě potřeby zapůjčí potřebným. Existují různé modely, které se snaží rozdíly snižovat, viz např. povinnost nosit školní uniformy. Skutečnost, že někdo vlastní dražší zařízení je prostě realitou, která ale nesmí znamenat znevýhodnění ostatních.
Pavel Pešat, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci
To je svým způsobem omezující faktor plošného zavedení. Myslím, že model má vypadat takto (i s ohledem na ostatní vybavení školy a připravenost učitelů): Ředitel v první fázi osloví sbor s nabídkou pilotního projektu třída BYOD (proč BYOD, viz dále) s VELMI rozumnou motivací (min 5tis. měsíčně) pro učitele, kteří se do něj zapojí v rozsahu zajištění a realizace vzdělávacích aplikací pro svůj předmět v rozsahu min. 10% (konkrétní číslo by asi měla navhrnout předmětová komise, dokážu si představit interval 10-40% zcela snadno), v první fázi max pro 1/3 tříd školy (je to proces, ne každý stále ještě chce nebo to umí). Součástí je výzva rodičům, aby pořídili žákům koncová zařízení, jejichž MINIMÁLNÍ specifikaci garant BYOD pro školu navhne. Zde je třeba realisticky klást požadavky na výkon, připojení do sítě, připojení externí klávesnice a myši, velikost displeje, - osobně si myslím, že by se v první fázi měla preferovat cloud řešení a web aplikace přístupné jak z WIN, tak linuxu, resp. androidu - už je jich dost na to, aby se tím dala výuka podpořit v požadovaném rozsahu. Podle konkrétních podmínek by se buďto škola, nebo zřizovatel mohli zavázat k tomu, aby těm, kdo prokazatelně nemá prostředky (např. jako žadatel o dávky soc. podpory), koncová zařízení zapůjčili nebo zapůjčili s nabídkou odkoupení za zůstatkovou hodnotu za 3 roky třeba. JE nutno spolupracovat s rodiči a jasně jim říci, že vzdělávání jejich dětí může být rychle lepší a atraktivnější, ale že podmínkou je jejich spolupráce a že je to něco bude stát. BEZ pozitivního stanoviska rodičů bych do pilotního projektu nešel. Nejlépe formou nějaké smlouvy se všemi rodiči (s těmi, co zajistí dětem koncová zařízení stejně jako s těmi, kteří budou potřebovat zařízení půjčit). Většina rodičů je rozumných a školu podpoří. Odhadl bych, že by škola/zřizovatel nějak musela podpořit cca 10-20 % dětí, což by snad utáhla (myslím, že je to výzva jak pro zřizovatele, tak i pro MŠMT a jeho evropské projekty - podpora vzdělávání soc. slabých) - předpokládám, že by se tento problém dal nějak šikovně vyřešit. Proces bude postupovat, v optimálním případě ke škole FULL BYOD v horizontu třeba 5 let. Současně je třeba počítat s tím, že i po deseti letech zůstanou školy, které se budou držet klasického modelu nepočítačové výuky. To ovšem v prostředí "konkurence" počítačových BYOD škol nebude snadné, budou si to muset vyříkat rodiče, zřizovatelé a školy, zda nepočítačové školy nechají fungovat. Současně je třeba pamatovat na nějaké školní "centrum podpory", kde žákům pomohou s elementárními problémy (typicky účty k moodle, detekce závažnosti nějakého problému, konfigurace atd. - tak, jako má škola knihovnu, kam si mohou žáci přijít půjčit knížku, tak má mít centurm podpory, kde se mohou přijít zeptat, proč jim to či ono nefunguje. Konec konců, je to i příležitost pro nadané studenty, kteří tam mohou za malý poníz odpoledne držet služby).
Osobně se domnívám, že strategie BYOD je výrazně lepší - prostě každý má své zařízení, na které má (mimo jiného) své aplikace, o které se stará jako o celek. Počítač (notebook, tablet) je natolik perzonalizovatelné zařízení, že má být osobní. Jen je třeba, aby splňoval minimální požadavky. Školní zařízení typu PC učebna nebo model 1:1 (poskytnutý školou) by se mi jako uživateli - žáku moc nezamlouval. Už proto, že bych musel výsledky, které si ve škole udělám (poznámky, výpočty, nebo linky atd.) přenášet do vlastního domácího zařízeni. U modelu BYOD je třeba jen akcentovat obecnou hygienu práce, tj. zálohování a protivirovou ochranu. Navíc, roste nám počet integrovaných dětí, které musí mít určitým způsobem přizpůsobená koncová zařízení - zde je BYOD systémové řešení, 1:1 zajišťovaný školou by asi byl problém. (Mimochodem, v poslední době jsem při svých rozšiřujících studiích absolvoval stovky hodin výuky se svým věrným noťasem, trochu vím, očem mluvím - 1:1 bych prostě nechtěl.)
Bohumil Vošický, Terasoft
V L.A. jim tablety nakoupí. To je zvlášť pozoruhodné vzhledem ke skutečnosti, že Kalifornie je na tom finančně asi jako Řecko, možná hůř :-)
Uvítáme i vaši odpověď, prosím, vyplňte formulář!
Přehled otázek a článků:
- Jak řešit nerovnost ve výuce, kdy bohatší rodiče žákům zakoupí dražší zařízení a sociálně slabší mít vlastní zařízení mít nebudou?
- Jak řešit kompatibilitu aplikací v různých operačních systémech (na trhu jsou tablety s iOS, Android, Win 8 a Win 8 RT)?
- Jak hodnotíte nutnost kvalitního připojení wi-fi i k Internetu? Je řešitelné bez vysokých nákladů? Jsou online aplikace skutečně tak náročné?
- Vidíte problém v licencování výukových aplikací a výukového obsahu (například využití školní licence na zařízení žáka)?
- Bude problémem riziko poškození nebo zcizení zařízení žáků?
- Bude problémem kapacita akumulátorů v tabletech a případné dobíjení?
- Máme dostatek kvalitních ICT metodiků pro postupné závádění konceptů 1:1 a BYOD?
- Kde se koncepty 1:1 a BYOD uplatní nejdříve, na 1. stupni, na 2. nebo na SŠ?
- Jaké výhody získá žák i učitel při tomto způsobu výuky vůči žákům+učitelům používajícím klasickou výuku, pokud to pomůcek budou nainvestovány srovnatelné peníze? Myslíme tím vycpaniny, herbáře, fyzikální, chemické laboratoře apod.
39 komentářů:
Já se z toho už asi zblázním.
Ještě nám tu chybí plná zaměstnanost, plná zaměstnanost, plná zaměstnanost.
Neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky.
5. března 2019 budu sázet brambory. To už bude určitě teplo, ještě dnes je objednám a uskladním. Nasázím je moderně, pěkně do jamek, 1:1.
Chodí tu vůbec někdo do školy? Aspoň jako žák, když už ne učitel.
Jo takhle! Tak ona se začíná řešit nerovnost ve výuce až s jakýmsi sci-fi konceptem. A co doposud? Co další vybavení? Propisky, sešity, učebnice, cvičky, trenýrky a trička, svačiny, transformeři, little pony a další školní nezbytnosti. Jenom těch peněz na všechna školní představení, exkurze a další akce v průběhu školního roku. Spočítal to někdy někdo?
A vy tady s tabletama. Škola si vždycky naporoučí a rodiče ať se třeba zblázní. A co, to jako že bohatí neplatí daně?
Chce-li někdo nějakou rovnost, pak tedy důsledně a pro všechny.
Myslím, že řešením by mohl být koncept 2:1 pro sociálně vyloučené žáky. Ti by dostali jeden tablet domů a druhý by jim zůstával ve škole.
Tím by se snad konečně začali zrovnoprávňovat s většinovou populací. Není to skvělé? Je to skvělé!
A teď vážně: přestaňme řešit věci, které jsou proti přírodě! Neporučíme větru dešti, nespasí nás obnovitelné zdroje. Máme to tady na zemi půjčené jen na chvíli. Tak neměňme, co nejde....
Chápu to celé tak, že nemůžeme-li zachránit vzdělanost žactva všeobecně, zachraňme aspoň vydavatele el. učebnic. Nic proti tomu. Třeba až jich, těch učebnic a s nimi i tabletů, bude všude plno, nařídí ministerstvo plošné zvyšování vzdělanosti.
Jako s tou přebývající vakcínou proti chřipce.
Je to opět velmi signifikantní, jak si nikdo neumí představit vybavení všech přenosnými přístroji. Přitom mobily mají již dnes všichni a o tom, zda mají i chudí mít učebnice, nikdo nepochybuje. Chce se někdo vsadit, že za 5 let u nás bude BYOT samozřejmostí? O to, že je vybaví stát, bych se sázet nechtěl. I když v konečném důsledku by to bylo levnější, než nákup učebnic. Muselo by se ale přejít na OER. Někde jsem nedávno zmiňoval, že právě to udělal Bangladéš. Jsem docela zvědav, k čemu dospěje Mitra. Pracuje na studii o 3 letém plném vybavení všech paraguajských žáků počítači OLPC XO.
Nikdy jsem se nespokojil s nějakým poměrem 3..5 PC na 100 žáků. Limitem pro mě byl prostor a tak jsem se většinou dostal na poměr cca 1PC na 3 žáky.
O 1:1 bych vůbec nepolemizoval. To je prostě směr vývoje.
Spíše se tedy zabývat hladkým postupem a přípravou na situace, které při BYOD budou nastávat, než řešením sociálních nerovností, kterých je dostatek i mimo oblast elektronických hraček.
"Je to opět velmi signifikantní, jak si nikdo neumí představit vybavení všech přenosnými přístroji."
Je signifikantní, že jste to nepochopil pane Brdičko.
Nikomu nevadí, až budou mít žáci každý svůj tablet. Tady jde o něco úúúplně jiného.
Chce se někdo vsadit, že za 5 let u nás bude BYOT samozřejmostí?
Definujte samozřejmost a pokud definice nebude ulítlá jako pedagogičtí teoretikové, klidně se vsadím, že nebude.
Samozřejmostí je v tomto případě skutečnost, že nikoho ani nenapadne, že by nemohly být k výukovým účelům využívány i osobní chytré mobilní přístroje. Škola bude jen řešit výjimky.
Dělám si naději (již skoro 30 let), že se při té příležitosti ukáže, že schopnost tyto přístroje využívat (vhodně integrovat do výuky) patří k základním povinnostem všech učitelů.
Přemítám, co se asi tak stane, až jeden z vás, pánové, tu sázku prohraje. Řekl bych, že vůbec nic. Ledaže byste se vsadili o to, že špatný odhadce mi koupí kremroli.
Já totiž vůbec netuším, co vyjímečného nám přinese, když si každý svoji vlastní učební pomůcku přinese. Do tělocviku má taky každý svoje vlastní trenýrky.
V dobách, kdy kdekdo neměl doma počítač, natož připojení k netu, se odpoledne stály fronty na vstup do učebny, aby se postíhaly dodělat úkoly. Nikdo si tam nedovolil zapařit ani náznakem, protože by jej ostatní oběsili na síťové šňůře. Teď mají net doma všichni, a co jako. První, co udělají po přihlášení do profilu je, že vlezou na fejsbůk, a pak se pořád ptají, co že to vlastně mají dělat.
Nedávno tu někdo uváděl příklad dobré praxe, jak využívali ve výuce mobil. Mimo jiné zavolali do jídelny a paním kuchařkám se pěkně poděkovali. Pokrok nezastavíš. Dřív se nosily kytky.
A tak mne napadlo, co by se stalo, kdyby si strávníci nosili do jídelny vlastní talíř a žlici. Počítám, že by tam časem zrušili myčku na nádobí. Zapomětlivci by byli hlady a mohli by se na spolužáky tak akorát dívat.
P.S.
No, měl bych se porozhlédnout po netu, jestli nemají ten odpadkový koš s nějakým větším displejem.
"Chce se někdo vsadit, že za 5 let u nás bude BYOT samozřejmostí? O to, že je vybaví stát, bych se sázet nechtěl. I když v konečném důsledku by to bylo levnější, než nákup učebnic."
Vážený pane Brdičko. Taky jsem si před dvaceti lety myslela, že vyvinout a do škol rozšířit kvalitní výukové programy na PC nebude problém, když už máme tu ICT techniku. Taky jsem si před deseti lety myslela, že vyvinout kvalitní výukové servery nebude problém, když už máme ten internet. Bohužel jsem se dvakrát nemile spletla. Obojího je v dostatečné kvalitě jako šafránu. Takže teď už si fakt nemyslím, že ....., když už bude BYOT samozřejmostí.
A že by to mělo být levnější než nákup učebnic? Za totálně zničenou nebo ztracenou učebnici v prvním roce používání vybíráme na škole 75 % její ceny. Budeme vybírat 75 % i u zničené či ztracené techniky? No mám obavy, že v tomto případě by nás rodiče poslali do pyhele.
budeme vybírat
Je to tak. Spíš než sociální rozdíly řešte, jak to zařídit, aby po skončení vyučování se ve třídách po zemi - místo přelámaných psacích potřeb a roztřískaných knih, sešitů, penálů, pravítek... nehemžilo střepy z iPadů. Pokud si jej nerozbije sám dotyčný žák, postará se o masakr pomůcky velmi rád přející soused, stačí si odskočit na WC.
To víte, že jsem to s tou sázkou zase tak úplně vážně nemyslel. Kremroli Pytlíkovi ale rád koupím. Dovolím si podotknout ještě to, že skutečná integrace technologií do výuky vyžaduje studium ze strany učitelů a do budoucna soustavné aktualizování znalostí. Volání do kuchyně má skutečně jen velmi nepatrný výukový efekt. Spojit se lze ale jistě i s někým, kdo je schopen přispět k právě probíranému tématu. Za jistých okolností to vlastně může být třeba i kuchařka. Není možné pomoci tomu, kdo o učení nemá žádný zájem. Ale pomoci těm, kdo chce něco dělat, je prostřednictvím sítě a osobního přístroje myslitelné. Děti většinou vůbec netuší, že se v online prostředí dá dělat i něco smysluplného. Pokud budeme bránit využití technologií ve výuce, bude se škola od zbytku světa nadále jen oddělovat. Hledat důvody, proč to nejde, nemá smysl.
"Děti většinou vůbec netuší, že se v online prostředí dá dělat i něco smysluplného. Pokud budeme bránit využití technologií ve výuce, bude se škola od zbytku světa nadále jen oddělovat. Hledat důvody, proč to nejde, nemá smysl."
A co například? Online upečou rohlík?
Technologie ve výuce, to je zaklínadlo. Vaše a Vámi podobným. Je ta technologie cílem výuky? Je prostředkem? Jestli je prostředkem, máte cíl, kterého chcete díky ní dosáhnout?
Vyřeší technologie pythagorovu větu za žáka?
Pane Brdičko, já nemám motivaci hledat důvody proč to nejde, jen nedokáži najít motivaci pro to, proč by to jít mělo. Diskuse o iPadech a jiných tabletech je pěkná, ale nemá pražádnou souvislost se vzděláním žactva. Žáci mají většinou doma přístup k moderní technice, mají přístup k tolika informacím, jako žádná předchozí generace. A myslíte si, že toho nějak využívají? Většina sedí na Facebooku, na chatech, na porno stránkách a zbytek hraje hry. Kolik procent žáků se prostřednictvím moderních technologií opravdu vzdělává? Možná 10, možná jen 5.
Vyřeší technologie pythagorovu větu za žáka?
Větu ne, ale úlohu na Pyrhágorovu větu ano. Žák se naučí řešit úlohy tak, že párkrát klikne. Čili se z něj stane cvičená opice, bez vlastního kritického myšlení a jakékoliv invence.
To jsme se hezky posunuli. Konečně je o čem diskutovat. Nikdy jsem se nesnažil nahrazovat technologiemi vlastní výukové cíle. Ty cíle se jen v duchu doby proměňují. Podívejte se na Pythagorovu větu. Můžete naučit její význam s tužkou a papírem a můžete to udělat třeba s Geogebrou. Cíl je stejný - pochopení smyslu. Otázkou je, který z obou přístupů pomůže žákovi se v jeho budoucím životě uplatnit více?
Děkuji za konstruktivní debatu!
:-)
Ta otázka je blbá. Máte pravdu. Myslel jsem to jinak, tak jak jste to pochopil Vy.
Aha, takže, reakce kterou jsem psal o minutu déle než pan Brdička patřila panu Doleželovi.
"Ty cíle se jen v duchu doby proměňují."
To si nejsem jist.
1. Pythagorova věta jako cíl se nemění.
2. "ktery z přístupů uplatní"? Snad ani jeden, nešlo přecec o přístup, ale o pythagorovu větu. A jestli ví, jak funguje a na stavbě spočítá, jak dlouhý prkno potřebuje, myslím, že v daném okamžiku mu bude naprosto jedno, jestli se to učil s geogebrou nebo na papíře.
3. Asi všichni, co tu diskutujeme, známe pythagorovu větua dokážeme ji na jednoduché případy aplikovat. Všichni jsme to zvládli "s tužkou".
Takže pořád si myslím, že přínos technologií je v určité míře zanedbatelný a jestli má něco pomoct našim žákům, nebudou to technologie, ale změna přístupu k výuce.
O konceptu 1:1 tady vedeme diskusi už pěkných pár let. Tvrdím, že teprve s příchodem tabletů začíná tato debata mít smysl.
Dnes nikoho nenapadne, že by šel studovat na VŠ a nepořídil si notebook. Za pár let bude notebook, tablet, nebo obdobné zařízení běžným vybavením žáka střední školy, o tom nemá cenu se dohadovat.
ALE
Děsím se představy, že děti na 1. stupni budou fasovat ve škole notebooky. A že i takové nápady zazněly. Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě při představě běžné učebny, protkané sítí prodlužovaček a napájecích kabelů. Nemohu se dočkat zápisů v knize úrazů ve smyslu "O velké přestávce hrál Counterstrike online a přitom přehlédl přívodní šňůru ke spolužákově notebooku, o kterou zakopl, v důsledku čehož si rozbil nos o tablet dalšího spolužáka".
Děsím se nového INDOŠe, kde bude do každé třídy dodáváno 15 tabletů s Androidem, po 5 od Windows a iOS, aby byli všichni výrobci uspokojeni a MŠMT se vyhnulo riziku arbitráží pro zvýhodňování jednoho účastníka trhu.
Děsím se vůbec představy, že bude někdo peníze "do vzdělání" překládat jako "peníze pro IT firmy", nebo lépe pro sponzory kampaně pana starosty či spřátelené politické strany. Takže nakonec vyčleněné prostředky místo ve školách skončí zase v něčích kapsách.
Děsím se jakéhokoliv direktivního nařizování a organizování všeobecného blaha prostřednictvím IT. A dvojnásob to platí v zemi, ve které vláda tvrdí, že nemá na to, aby ve třídách mohlo být méně než 30 žáků, a aby zaplatila své učitele alespoň natolik, aby si nemuseli hledat přivýdělky.
Studenti VŠ mají notebooky také proto, že většinu skript, záznamů přednášek a studijních materiálů mají v elektronické formě.
Máme snad něco takového na středních školách? A na základních?
Zase si někdo myslí, že budou příslušné materiály smolit řadoví učitelé po odpolednách a zadarmo?
Nebo snad začneme využívat ty stovky "skvělých" DUMů, připravených za evropské peníze? Nepochybuji, že právníci, specializující se na autorské právo si už začínají připravovat šablony výzev k zaplacení poplatků a následných soudních podání.
Pokud budeme na IT nahlížet jako na skvělou příležitost, jak výuku obohatit, zatraktivnit, udělat zajímavější, jsem pro.
Je spousta opravdu zajímavých možností jak využít mapové servery v zeměpise, grafické programy ve výtvarné výchově, tabulkových procesorů v matematice atd.
Zde je, mimochodem, prostor pro uplatnění ICT-koordinátorů, kteří by právě s tímto úkolem měli učitelům pomáhat. Zhusta jsou dnes ovšem degradováni do pozice levných údržbářů a správců sítě.
Pokud je ale IT stavěno do role všespasitelného deux ex machina, který se snese do škol a jako živá voda zázračně způsobí, že děti se začnou najednou učit, (pardon zkompetentňovat) a v PISA testech předstihneme seveřany i asiaty, pak se obávám, že opak je pravdou.
Modelový příklad z nejmenované školy. Po instalaci free Wi-Fi počet žáků, využívajících své tablety a notebooky pro psaní poznámek stoupl o 40 %. Počet hráčů on-line her o 400%.
Přiznám se, že jako ICT koordinátor se doby 1:1 hrozím. Se třemi hodinami z úvazku dolů mám co dělat, abych udržela jakž takž v solidním provozuschopném stavu 25PC v počítačové učebně, dvě interaktivní tabule, pět dataprojektorů s noťasy v odborných pracovnách a zbytek železa po kabinetech.
A že by mne ta tisícovka příplatku bůhví jak motivovala, to se zrovna říct nedá.
Na tom našem školním všeobjímajícím digi pokroku, který v době registrování se našich žáků na úřadech práce bude bude úsměvnou muzeální epizodkou, mi nejvíce vadí pojetí, že kdo netrpí tabletovým třeštěním, je vyobcován na smetiště rakouskouherského konceptu vzdělávání.
Celé mi to přijde tak trochu, jako když atlet jede automobilem na trénink s tím, že mu zbude víc času na běhání.
Rád bych našel uplatnění moderních technologií v neméně moderní etické výchove nebo výchově k vlastenectví. Mám obavy, aby se děti, až jim dojdou baterky, nezačaly chovat jako nacionalistická hovádka.
"abych udržela jakž takž v solidním provozuschopném stavu 25PC v počítačové učebně, dvě interaktivní tabule, pět dataprojektorů s noťasy v odborných pracovnách a zbytek železa po kabinetech."
Jako koordinator(ka) nemáte zadnou povinnost se o hardware starat jako správce sítě.
Jo? Tak to zkuste vysvětlit ředitelům škol. Mnozí ICT koordinátoři na okolních školách jsou na tom ještě hůř než já. Pár hodin z úvazku sice dolů mají, ale protože si nedodělali specializační školení, nemají tu uslintanou tisícovku.
zkuste vysvětlit ředitelům škol
Tak mi sem, paní Adamová, nějaké pošlete.
To se do moderní výuky pro konkurenceschopnost doslovně perou technologie zprava zleva, ale jen pramálo se ví, kdo za co odpovědnost nese. Co dělá takový ict metodik, koordinátor, didaktik, ikluzik, psychotik, preventista, správce, údržbář...
Zkuste se, paní Adamová, pokud to pro Vás bude výhodné, domluvit se zaměstnavatelem na vedlejším pracovním poměru s jasným výčtem pracovních povinností, pracovní dobou a platem. Před mnoha a mnoha lety jsem se nějakou dobu v této oblasti angažoval. Ale bylo nad mé síly řešit problém přeplněné poštovní schránky na volny.cz, neschopnosti ani na pátý pokus napsat správně mejlovou adresu, nepřísupnosti dat uložených na disku v kabinetě se sborovny a podobně. Pravda už se tak moc netopím v penězích, ale zase jsem se odnaučil žít rozmařile.
Při této příležitosti, bych rád zdůraznil, že koncept byot nelze rozjíždět do doby, dokud v každé škole nebude alespoň jeden trvale dostupný psychiatr.
Eva Adamova:
Vím o třech a je jich určitě více. Sprava sítě prostě není práce učitele. Pokud Vás opravdu potřebují, dá se dohodnout ledacos.
Správu sítě na živnostenský list a je to. Výhodou ŽL je nezávislost na stavu osobních příplatků.
Zkuste navrhnout, aby tělocvikář menil parkety v tělocvičně a učitel "pracáku" chodil měnit kliky a vůbec dělal školníkovu práci.
Nechci mírnit nadšení bojovníků za práva ICT koordinátorů, ale faktem je, že zelená teorie zpracovaná ve vyhláškách a metodických pokynech se od šedé praxe značně liší. Ne, nespletl jsem se a naopak zcela záměrně použil sousloví "zelená teorie". Protože když se člověk v těch zmiňovaných dokumentech pročítá, tu jeho srdce plesá při představě rajské ICT zahrady kvetoucí v našich školách.
Leč moudří tvůrci plánů a pokynů, jako obvykle, poněkud zapomněli tuto zahrádku finančně pohnojit. Takže dokud bylo z čeho brát, nějak to bílí rostlo z pouhé podstaty, notně skrápěno potem IT nadšenců. Pak ale studny vyschly, nadšení vyprchalo a zbyl pouhý strach. Strach, že se někdo zraní při pohybu blbě navrženou učebnou, strach, že rodiče nedají dítko do školy, kde PC učebna je starší nežli žáci druhého stupně, strach, že přijdu o práci, pokud se odvážím ozvat, že na výměnu disku v PC nemám jednak kvalifikaci a jednak předepsané zkoušky způsobilosti práce s elektrickým zařízením. A pak také neznalost, či úmyslné překrucování a ohýbání pracovních povinností. O řediteli, který sám pobíral příplatek za ICT koordinátorství, kterým de facto pověřil, ale bez smlouvy, svého podřízeného, už jsem zde psal.
Dohodnout se dá jistě ledacos. Pokud je k tomu ovšem dobrá vůle a pak také nějaký ten mrzký peníz nazbyt. Obého se v poslední době dostává v míře velmi malé. Čest výjimkám.
Máte pravdu, jenže kdo aspoň trochu nebojuje, nic nevybojuje.
To máte pravdu zase Vy. :-)
nic nevybojuje
To tedy pardón. Docházím do vzdělávacího ústavu mimo jiné i proto, abych měl děti a mládež k povědomí, že kvalitní práce a poctivé řemeslo má pořád ještě místo v naší společnosti. Z podstaty věci se odmítám v této souvislosti s kýmkoli o cokoli handrkovat, zvláště pak mělo-li by to být nějaké nedomrlé pako. Propánajána, vždyť za námi by měli zástupci státní správy a samosprávy docházet a dotírat na nás s dotazy, jestli přece jen ještě něco nepotřebujeme k naší práci a spokojenosti.
Chtěl bych vidět třeba chirurga, kterého buzeruje primář dosazený upatlaným zastupitelstvem, jestli si přibrousil skalpel podle virgule nějakého šarlatána.
Hodina pravdy :-)
Pytlíku, to je samosebou taky pravda. Jenže máme všichni pravdu a z pravdy kulovy.
Takže zpět na začátek. Kolegyně sténá, že dělá i práci síťaře a nemá za to nic.
Ona už v situaci toho chirurga brousícího si skalpel je!
Buď bude držet hubu a krok (uznávám, jsou situace kdy je to dobře vynutitelné) nebo zváží, jestli je její práce důležitá, jestli si je vedení vědomo, že by to bez ní nefungovalo atd...
Po této analýze pak buď nadále držet hubu nebo přistout na opatrná a klidně i zdlouhavější jednání/osvětu (záleží na vynalézavosti ICT děvečky pro všechno (nevztahovat kolegyně doslovně, prosím).
Zastávám názor, že pokud si nepomůžu sám, nikdo ve školství mi nepomůže. Zastávám ho delší dobu a osvědčilo se mi to.
pokud si nepomůžu sám
Je to tak. A ne každý má žaludek na to, aby se v tom hnoji matlal. Léta to trvalo, než jsem si zvykl a naučil se čelit. Anonymy, které nikdo neviděl, petice, které nakonec ani neexistovaly, pomluvy, naschvály. Je to o zdraví a člověk má šancí pramálo. Pomoc doopravdy nečekejte, orgánové vám spíš ještě zasolí, etiky plný koš.
Jak pravíte, pane Anonymní půldesátý, a říkám to i obdobně postiženým: dobře, moc dobře si promyslete, jestli vám to stojí za to. To není zbabělost, to může být i zodpovědnost, třeba vůči vlastní rodině. Pokud se ale rozhodnete čelit, bude vás to bolet. Úvazek, rozvrh, nadtarify a tak. A výsledek je nejistý.
V každém případě doručuji každé/mu postiženému: veďte si deník. Datum, čas, co, kdo, kde. Je to dost časově náročné, ale aspoň máte něco v ruce, kdyby se kolem míhal velmi nepravděpodobný osvícenec.
Viz deníček Moby Dicka (svého času na Neviditelném psu.) Čítával jsem ho, když jsem měl pocit, že to stojí za pendrek a říkal si, že aspoň nejsem sám.
aspoň nejsem sám
Je zřejmé, pane poste.restante, že svoje hořkobolné povzdechnutí nemyslíte v paralele k osudům sousedovic kozy. Ale asi to není nic příjemného, když vám třeba plačící kolegyně řekne: nech to bejt, ještě mi to zhoršíš.
Ostatně, jak asi dopadla ta nedávno pro nadbytečnost propuštěná gymnáziální paní učitelka, co se proti vrchnosti ozvala. Orgánové se zaštítí, že je to v kompetenci vyhazujícího. Čímž nám sdělují, že pravděpodobné svinstva činění se posvěcuje. Asi v okruhu padesáti kilometrů nemají žádné školské odbory, pro blaho lidu se krájejícího politika nebo něco obdobně funkčního.
No, řekněme, že mám také jisté zkušenosti s tím, když je s člověkem vytřena podlaha. Jak vlastní, tak u osob velmi blízkých - manželka, otec, bratr,...
To už je holt osud všech, kdo mají páteř křivou a ohybnou méně, nežli je běžný průměr. A někdy ani nemusíte vyčnívat. Stačí prostě jen, že překážíte něčím zájmům pouhou svou existencí. Blokujete místo, na které chce někdo jiný někoho jiného, než vás...
A protože setsakra dobře vím, že jednotlivec nemá šanci, jsem obzvláště citlivý na projevy zlovůle mocných, či omezování práv těch slabších.
Ale to jsme se dostali v debatě do končin, které bych raději opustil. Ne, že by mi to vadilo, ale koncept 1:1 a jeho uplatnění v čase budoucím, je přece jen zajímavější téma, nežli povzdechy počínajících starců nad zkušeností z let minulých. :-)
to jsme se dostali v debatě do končin
Ach ano. Končiny jsou všelijaké, vábné i nevábné. Hlavně, aby se z končiny nestal konečník. Dnes nás odklonila jmenovitě paní Adamová. Považuji ovšem za nezbytné jí poděkovat, že poukázala na jednu z možných příčin školních obtíží, to jest nepodporu učitelstva. Školní menežment má poskytovat servis pedagogickému sboru a zřizovatel zase škole. Nějak se to všechno popletlo a nevšiml jsem si, že by se tím někdo z nastolovačů povolebních změn k lepšímu nějak výrazně zabýval.
Všechno souvisí se vším, zjevně nebo skrytě. A kdo ví, kde jaká žába na prameni sedí.
Ale musím Vám dát za pravdu, ten Mobyho deníček je počertech zajímavé čtení. Mrtvou Kočku jsem si vyloženě zamiloval.
Okomentovat