Ondřej Šteffl o frontální výuce, motivaci k učení, rozdělení výuky do předmětů, hodinových dotacích nebo rozdělení tříd podle věku.

pondělí 24. října 2016 ·

„Mnoho lidí, včetně mnohých rodičů je přesvědčeno, že vzdělání je jen to, co se děti naučí ve škole. V tradiční škole je pak často až zarážející, s jakou úporností ignoruje okolní svět. V mnoha případech to vypadá tak, že se učí jen to, co je v učebnicích a to jen proto, aby se to potom vyzkoušelo a děti měly známku nebo uspěly u přijímacích zkoušek. Když to není v osnovách nebo v učebnici, jako by to nebylo,“ píše Ondřej Šteffl v dalším díle svého textu o „přeludech a omylech v tom, jak vnímáme školství“.

Šteffl mimo jiné píše:

Ondřej Šteffl (twitter.com)
Všichni na povel
Nahradit frontální výuku jinými formami - skupinovou, kooperativní, individuální - není snadné. Jednak je to problém logistický a organizační, např. zcela individualizovaná výuka by vyžadovala úplně jinou organizaci výuky, individuální plánování práce žáka zase vyžaduje mnohem více učitelů. Nové technologie by sice umožňovaly výraznou individualizaci, ale nevyužívají se. To souvisí s druhou překážkou, většina učitelů s jinými formami výuky neumí dobře pracovat, nemá s nimi zkušenost, dobře je nezná. Nad tím vším ale převažuje třetí překážka. Učitelé, rodiče, a po pár letech ve škole i mnoho dětí si vlastně jinou výuku ani nepřeje a nedovede si představit nic jiného. Škola = frontální výuka. Tak jsme to každý zažil, tak to známe a tak si to přejeme.

Cukr a bič nebo radost z poznávání
Mnoho lidí věří, že nutnou silou, bez které by se děti neučily, je metoda cukru a biče, odměny a trestu. Nejčastěji jde o známky, dobré jako odměna a špatné jako bič. Ale jsou i jiné metody: pochvaly, symbolické dárky v podobě včeliček a hvězdiček v sešitech prvňáčků za každou povedenou věc, nebo i skutečné dárky, ba i se zkoušely rovnou peníze za přečtenou knihu. A na druhé straně třídní důtky, domácí úkoly navíc, poznámky, černé puntíky a samozřejmě neúspěch u důležitých zkoušek. Není to tak dávno, co se ve školách užívaly i tělesné tresty.

Původ těch věcí je opět zřejmý. Odměna pochází především z modelu manufaktury, lidé přece pracují kvůli platu, kvůli tomu, aby se uživili. Kdysi se i v manufakturách užívaly fyzické tresty, ale později to byly a jsou stále pokuty, srážky platu, nebo propouštění (vyhození ze školy). Fyzické tresty byly běžné v armádách.

V psychologii takové uvažování zastupuje behaviorismus. Dnes ovšem víme, a kognitivní vědy k tomu přinášejí další a další důkazy, že takto to funguje dobře, ale pouze u rutinních činností. Tam lze opravdu výkon zvýšit vidinou odměny či hrozbou trestu. Jenže učení není rutinní činnost. Naopak. Každý člověk se rodí s úžasnou schopností a potřebou orientovat se ve svém okolí, potřebuje porozumět tomu, jak co funguje a proč. Proto se naučí mluvit, chodit, komunikovat, poznávat předměty kolem sebe a zacházet s nimi, dnes třeba užívat chytrý mobil a mnoho dalších věcí. Proto také dítě pořád klade otázky. Proč? A žádnou vnější motivaci, odměny a tresty k tomu dítě nepotřebuje. Naopak, děti často kladou své otázky i přes velkou nechuť některých rodičů jim odpovídat.

Přirozené učení přináší radost z poznání. Dnes víme, že když se něco naučíme, něco pochopíme, mozek vyprodukuje dopaminovou odměnu, která má v mozku stejné cílové místo jako třeba heroin. Učení samo přináší dobrý pocit, a to je silnou motivací v dalším poznávání a učení pokračovat. Proto dítě ani dospělý, pokud nejsou „pokažení“ už další vnější motivaci k učení nepotřebují. Experimenty (viz např. kniha Daniela Pinka: Pohon) ukazují, že když začneme za učení děti, ale i dospělé odměňovat nebo je k učení nutit, může to vnitřní motivaci úplně potlačit. Z učení se stane práce, kterou pak žáci jsou ochotní dělat jen za odměnu. Přesně to často ve školách děláme a přesně takhle děti často „pokazíme“. A to je jedna z příčin, proč mnoho dětí, které se do školy před první třídou těší, o učení ztratí nakonec zájem.

Řada lidí je ovšem přesvědčena, že metoda vnější motivace, špatných a dobrých známek nejlépe připravuje děti na jejich dospělý život a zaměstnání – za odměnu, za plat nebo pod hrozbou nějakého trestu dělat něco, co je nebude bavit. A tak to také bohužel často dopadne. Takto „připravené“ děti s takovým životem počítají a jinou seberealizaci v práci pak často ani nehledají. A pak samozřejmě ani nenajdou.

Mnoho lidí si školu bez systému odměn a trestů neumí představit. Obvykle jde o známky, které jsou esencí pojetí školy založené na odměnách a trestech. Škola bez známek, to přece nemůže fungovat. A když ne známky, tak alespoň slovní hodnocení, nejlépe takové, které jde převést do známek. Tak to ostatně zase ukládá Školský zákon – hodnocení je povinné. Děti ovšem k učení žádné hodnocení nepotřebují, potřebují jen zpětnou vazbu.

Svět rozdělený do předmětů
Musí být výuka ve škole organizována podle předmětů? Nemusí.

Jednou z možností čím předměty částečně či plně nahradit je projektová výuka, tedy organizace obsahu kolem nejrůznějších témat, na která se pak nabalují poznatky z jednotlivých předmětů. V projektu pes je možné od biologie savců a života šelem se plynule dostat třeba k historii domestifikace psa, matematice a pracovnímu vyučování při stavbě boudy pro psa, psychologii emocí psa i jeho chovatele, obecní politice při registraci psů využití vybraných poplatků a samozřejmě sledování či psaní blogů a prezentace zjištěných poznatků. Co vše se v konkrétním projektu objeví, může určovat vyučující, ale může to také z velké části určovat zájem žáků.

Jeden projekt samozřejmě nepokryje kompletně celou látku. Těžko však několik projektů může pominout něco důležitého. Naopak, to, co je důležité, je důležité právě proto, že se to objevuje často. Trojčlenka, plocha obdélníka, skladba hmoty, zákon zachování hmoty a energie, pravidla psaní srozumitelných textů atd. se objevují snad v každém druhém projektu, objevují se v souvislostech, jsou využívány, objevují se opakovaně a objevují se jako podstatné a důležité.


Celý text naleznete zde

20 komentářů:

tyrjir řekl(a)...
24. října 2016 14:34  

Pan Šteffl, myslím, jako jakýsi Potěmkin staví našemu školství i veřejnosti papundeklové obrazy něčeho, co prozatím není z mnoha důležitých praktických důvodů všeobecně uskutečnítelné. J.Týř

Jana Karvaiová řekl(a)...
24. října 2016 14:43  

Pane Šteffle, myslím, že s e mýlíte v mnoha věcech. Já učila postižené a přesto jsem již dávno brala výuku,jako jen jednu z více možností poznávání. Nejde snad ani učit přírodopis, abyste žáky neodkázal na nějakou knihu či dokumentární film. A to i v dalších předmětech. I naši "zvláštňáci" chodili na exkurze a měli projektové dny.Nosila jsem knihy z domova či knihovny. Využití ICT brzdí pouze nedostatek financí.My si poletech vyškemrali tu nejlacinější interaktivku. Na tablety není.Multilicence jsou děsně drahé.Ty zakoupené před 10 lety, které jsou velmi dobré, už dnes na novém SW nešlapou.Proto máme v dyslektické třídičce staré mašiny,aby to šlo spustit.Je to lacinější než nákup nového programu.Jsou nabouchané třídy dětmi.Rodiče vyžadují známky, velmi často odmítají i slovní hodnocení. Před chvílí mi jedna taková maminka odešla z konzultace. Dle mého naopak mnoho učitelů se pokouší o změny. Čsto končí, protože se připadají jako Sysifos.

Fanda Moudry řekl(a)...
24. října 2016 14:45  

Líbí se mi motto: Inteligentní člověk dokáže rozpoznat v chaosu řád a naopak v řádu chaos.

A to je alfa a omega onoho nazírání. Musíme si přiznat, že mezi lidmi existují inteligenční rozdíly. Je tedy důležité s jakou skupinou pracujeme. Zda pracujeme se skupinou inteligenčně podprůměrnou, inteligenčně nízkou nebo velmi nízkou s počtem žáků 30 ve třídě. Tak nějak nám z toho zase vypadává inkluze. Při jakémkoliv hodnocení je toto nutno brát na zřetel. Se skupinami inteligenčně nadprůměrnými a se skupinami s vysokou inteligencí jsou metody a formy jedna báseň.

Jana Karvaiová řekl(a)...
24. října 2016 16:36  

Pan Fando, trochu vám budu odporovat. pokud máte alespoň trochu inteligenčně srovnatelnou třídu )a to i děti s nízkým IQ), dokážete s nimi leccos.Protože se navzájem doplňují a jsou na jedné vlně. pokud máte třídu v e velkém inteligenčním rozpětí, není to dobré. Můj názor, mé zkušenosti. Samozřejmě zcela odporující názorům inkluzionistů.

Eva Adamová řekl(a)...
24. října 2016 16:46  

Ano pane Šteffle, děti budou vědět všechno o psovi, ale nebudou vědět, jak vypadá např. vůl.

Simona CARCY řekl(a)...
24. října 2016 17:31  

To vime, pani Adamova....
Jen mi prijde uzasna ta obhajoba potreby ucit i kousek za okrajem RVP nebo ŠVP. A k tomu pripominam ten kontrast, kdyz vsechny vzdelavaci takyexperty rozciloval logaritmus v testech Cermatu, ktery byl v katalozich a v RVP jen deduktivne odvoditelny. Inu - jak se kdy podari chytit hul do ruky, ze?

jir řekl(a)...
24. října 2016 17:52  

Pokud si přečtou tento článek, tak budou o tom psovi vědět míň.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
24. října 2016 17:53  

Pane Šteffle,

Vaše testy jsou součástí světa cukru a biče. Spíte dobře?

Miloslav Novotný řekl(a)...
24. října 2016 21:54  

Ještě tu o zmizení Ohmova zákona, prosííím.

Nicka Pytlik řekl(a)...
25. října 2016 1:50  

Napadlo mě, že to není jen tak, samo sebou...
Nevíte někdo, mají ve scioškolách dost žáků?

mirek vaněk řekl(a)...
25. října 2016 7:53  

Pane Štefle, vaše myšlenky nejsou špatné. To co píšete si každý slušný kantor uvědomuje. Ale chyba je v tom, že nerozlišujete jednak věk žáka, jednak inteligenci žáka a počet žáků ve třídě. Každá metoda může fungovat pro daný počet žáků, daného věku a dané inteligence. Nic z toho nefunguje univerzálně pro celé školství. Školské předpisy by měly umožnit alternativy, ale neměly by nutit kantory opouštět to, co funguje. Svět se vyvíjí a mění. To má vliv i na vzdělávání. Od toho jsou výzkumné ústavy a VŠ aby připravily pro prosté učitele do rukou metody a nástroje jak se s tím vypořádat. To je problém MŠMT, který neřeší. Chybí zde kvalitní oborové didaktiky. Ty skončily před 30-ti lety a od té doby se tu nic nového (až na pár výjimek) neobjevilo.
Projektová metoda není samospasitelná. Dokonce v přílišné míře je škodlivá. Stačí pozorovat české školství, které je spoustu let řízeno projektově a k čemu to vede.
Ryba smrdí od hlavy. Ten cíl je nebezpečnější než obyčejní učitelé.

Jana Karvaiová řekl(a)...
25. října 2016 11:32  

Pane Šteffle, asi jste pochopil, že hodně věcí stojí a padá se školskou legislativou. Vy si ve svých školách smíte dělat dost věcí svobodně. Ve státních to nejde. Např. klasifikace nějak musí proběhnout, přes to vlak nejede.Chce se po nás dodržovat minimální počet hodin všech předmětů.I kdybychom usoudili, že je kravinou učit třeťáka s LMP angličtinu, musíme to splnit, pokud k tomu nemáme kupu papírů. Věřte tomu, že kdyby státní školství nebylo tak příšerně svázané spoustou předpisů, že by již dávno vypadalo jinak.

Michal Komárek řekl(a)...
25. října 2016 12:06  

Paní Karvaiová - jak by to státní školství vypadalo? Neberte to, prosím, jako provokaci, jednak mě zajímá Váš pohled na věc, jednak je to pro diskuse na ČŠ důležité: Vypadalo by alespoň v něčem podobně jako Scioškola ,nebo jiné "alternativní" školy? V čem? A v čem jinak? Nechcete o tom napsat, Vím, že je to velké téma, ale jen nějaký základní nástin...? Děkuji! Hezký den!

Nicka Pytlik řekl(a)...
25. října 2016 12:37  

jak by to státní školství vypadalo?

Pouštěli bychom děti na záchod, aniž bychom při tom měli v kalhotách. Víte, pane?
Děkuji! Hezký den!!!

Dělejte, prosím, za tím dnem tři vykřičníky. Přijde mi to tako vřelejší, a když to od Vás kopíruji s jedním, mám s tím pak ještě práci. Asi takhle
Děkuji! Hezký den!!!

krtek řekl(a)...
25. října 2016 16:04  

A pane Komárku, myslíte, že všichni rodiče chtějí Scio školu? Tuhle jsem mluvil s kamarádem, kterého považuji za alternativního městského liberála a Scio škola se mu hrubě nelíbila - "bordel", jeho slovy.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
25. října 2016 16:44  

"bordel" - a máte důkaz? To tady nemůžete jen tak plácat.

Nicka Pytlik řekl(a)...
25. října 2016 17:58  

kterého považuji za alternativního městského liberála

A je to tady. A považuje se za něj i on?
A v§bec, jaké jsou skutečné či domnělé (antropologické, kulturní nebo sociální) indikátory takového alternativního městského liberála?
Kolik je takových liberálů? Že bychom měli jeho jen obtížně doložitelný názor brát v potaz. Prý bordel? Znamenalo by to snad, že duchovní otec těchto škol je bordelpapá?

Fanda Moudry řekl(a)...
26. října 2016 12:13  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Fanda Moudry řekl(a)...
26. října 2016 12:15  

Mám obavy, že RVP se týká všech škol. Jde o MŠ, ZŠ a SŠ, řeší to školský zákon z roku 2005. To znamená, že i soukromé školy musí vytvářet ŠVP. Osobně mě zajímá, jak vypadá takové ŠVP na SCIO školách.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
26. října 2016 12:30  

Úplně stejně jako na ostatních školách. Když Šteffl kritizoval pasáže o Ohmově zákoně, měla jeho SCIOškola ve svém vlastním inovativním ŠVP to samé :-).



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.