Školství Británie je posedlé žebříčky, a všechny to stresuje, říká student pedagogiky v Londýně

„Špatný učitel je ten, kdo neumí uchopit výuku pedagogicky profesionálně, špatné výsledky pak hází na studenty a tím je často od učení odradí. O příčinách takového stavu se můžeme bavit: objem práce, nedostatek podpory a motivace vedoucí k vyhoření, je to samozřejmě také o penězích,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Štěpán Kment, bývalý předseda České středoškolské unie Štěpán Kment v současnosti v současnosti student teoretické pedagogiky na londýnské univerzitě a analytik informačního centra o vzdělávání EDUin.

Štěpán Kment (twitter.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak byste ohodnotil své gymnaziální učitele? 

Zažil jsem učitele velmi progresivní i velmi konzervativní. To mi mimo jiné pomohlo si ujasnit, jak v realitě vypadají různé přístupy a jaký na nás mají vliv. Využil jsem to pak při práci pro Českou středoškolskou unii. S matikou jsem na gymplu zápasil, ale měl jsem moc rád základy společenských věd. Učitel ZSV s námi vedl výuku v dialogu, dával nám materiály ke studiu, do značné míry přenášel odpovědnost za vzdělání na nás... Uvědomil jsem si, že tak docela neplatí, že na vině neúspěchu je student, jak si někteří učitelé rádi myslí. Je to spíš tak, že když je výuka nediferencovaná, nota bene ještě latentně agresivní, tak se žáci stáhnou. Takové to „jak to, že to nevíš, vždyť je to jednoduchý!“. Když mi tohle kdysi říkávala matikářka, cítil jsem se trapně. Víceméně jemné zesměšňování ze strany učitelů mi vždy cestu k předmětu spíš zavíralo.

Uměl byste srovnat slabá místa britského a českého vzdělávacího systému? 

V tom českém mě zlobí velký počet nekvalitních učitelů. A tenhle problém má vztah k nedostatku učitelů vůbec – ve výběrových řízeních na pozice učitelů a ředitelů škol až příliš často soutěží jeden uchazeč sám se sebou. Slabou stránkou britského systému je podle mého téměř manický důraz na námahu až dril. Úroveň stresu je mezi oběma zeměmi těžko srovnatelná. To, co někteří v Česku znají z gymnázií, je tam realita většiny škol na všech úrovních. Britské školství je posedlé neustálým zvyšováním standardů, berou velmi vážně mezinárodní hodnocení vzdělávacích systémů OECD PISA a mají mnoho vlastních centrálních testování žáků. Veřejná debata je plná hodnocení úrovně znalostí a dovedností, neustále se srovnávají s jinými státy na vrcholu žebříčků.

Snaha o podchycení každého žáka s sebou zřejmě nese spoustu papírování. Jak to snášejí učitelé? 

Velmi špatně. Mnozí ze školství odcházejí, a to v situaci, kdy je nedostatek učitelů ještě větší než u nás. Některé školy třeba v pátek neučí, protože nemají učitele. A průzkumy jasně říkají, že exodus učitelů je spojen s byrokratizací profese a celkově s objemem práce, která je spojená s neustálým přeměřováním žáků. K tomu se přidávají náročné přípravy na výuku i rozsáhlá hodnocení žákovských prací, které velmi často nekončí u známky. Učitelé nestíhají v rámci svého úvazku udělat to, co by měli, a kumulují přesčasy. Takže ministerstvo školství připravilo manuál pro školy, jak učitelům odlehčit.



Celý text naleznete zde