Učitelka Denisa Machoňová Tichá udělala pro své žáky nástěnku, která jim má pomoci přijmout vlastní chyby. Neobvyklou učební pomůcku někdo vyfotil a během pár dní ji na Facebooku sdílelo přes sedm tisíc lidí. „Ukázalo mi to, jak moc potřebujeme slyšet, že chybovat je správné, nikoliv špatné,“ říká v rozhovoru pro Deník N pedagožka z Tábora.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Bojí se chybovat už i malé děti?
Už do školy nám přicházejí vystresované holčičky a chlapečci, kteří se bojí a koukají vedle dítěti do sešitu, jestli má víc, nebo míň chyb. Naše školství je nastavené ne na to, že tam dítě přijde, poznává, objevuje a má radost z učení, ale že musí naplňovat nějaká očekávání, ať rodičů, nebo učitelů. A když ukáže, že něco neví, tak je za to trestané – známkou, poznámkou nebo i jen reakcí.
Jak to v nich měníte?
Neříkám, že někomu něco nejde, ale že je to pro něj složitější a delší cesta. Někdo má cestu k bezchybnému diktátu prostě kratší, jiný delší, ale ujít ji můžeme všichni. Potom platí, že abych mohla s někým o jeho chybách mluvit, musím mít nejdřív vypěstovanou jeho důvěru. Jinými slovy, když jen kritizuju, velmi pravděpodobně se mi to nepodaří změnit.
Popište mi, jak třeba u vás ve třídě píšete diktát?
To je právě to. Nám diktát trvá celou hodinu. Nejdřív ho napíšeme a pak v něm hledáme chyby. Každý sám. Když ji najde, mluvíme o ní a zkoušíme přijít na to, jak jsme k ní došli, proč jsme ji udělali. Většinový přístup k diktátu je ale jiný – za deset minut to učitelka nadiktuje, pak to rychle opraví, jedna chyba dvojka, dvě chyby trojka, tři chyby čtyřka, a jde k další látce. My si diktát takhle vůbec nehodnotíme, ale také jím trávíme mnohem víc času.
Proč jsou známky tak špatně?
Známka je jenom číslo. Nemá to žádnou vypovídající hodnotu o tom, co umíte. Mám dítě, které má neskutečně vyvinutý jazykový cit, ale je strašně pomalé, a tak diktát nikdy nedopíše, navíc píše velmi nečitelně. Takové dítě by mělo z diktátu čtyřku pětku, ale nevypovídalo by to o něm nic.
Celý text naleznete zde
25 komentářů:
Tak například s těmi diktáty...to jako každé dítě mluví o své chybě...takže za hodinu neudělají nic jiného, než ten jkeden diktát.
Dále - třeba Anička slyší o chybě Pepíčka...za prvé, kde GDPR a za druhé proč se má Anička zdržovat s chybami Pepíčka, když třeba nemá problém a mohla by, kdybychom uměli vytvořit diverzifikované učící programy, dávno řešit třeba i větnou skladbu. Ale co se divím, nejdůležitější kompetence, kterou budeme muset budovat je trpělivost čekat v řadě - viz D1
Efektivita hodiny a individuální přístup Vaší metodiky je dle mě za pět.
Možná budování sebevědomí dětí za jedna ...ale to má dělat rodina!!!!
A chyba , že by měla být kámoška, to je budeme tedy dělat častěji, ne? Vždyť se kámošíme rádi, ne?
Chybovat není správné, chybovat je lidské. Správné je nechybovat, a pokud chybuji, chybu najít a opravit.
To, že Pepíček dostane z diktátu za 4, zatímco Anička za 1 znamená, že Pepíček bude vědět, že na Filozofii nepůjde, ale bude ho třeba bavit opravování aut (nebo třeba čtení). Pokud to Pepíčkovi neřekneme včas, bude velmi zklamán, až mu na prahu dospělosti dojde, že se měl dávno věnovat něčemu jinému. Do ukončení puberty jen roste dychtivost po spravedlnosti!
Správný přístup je vysvětlit dítěti, že ne každý bude dobrý ve všem, ale každý by si měl najít, co ho bude naplňovat, uspokojovat. Neměli bychom se Pepíčkovi posmívat, ale pokusit se ho motivovat (nikoliv omlouvat). Trestat ty lepší a nutit je sklonit hlavu před horšími, je zoufalost nejhrubšího zrna - jen jim dokážete, že nejlepší je být podprůměr... (největší zisk za nejméně námahy). BOŽE, BOŽE, ...
tady je vidět,jak jsou učitelé odtrženi od reálného ekonomického života,což neznamená,že pepíčci nemohou dosáhnouti úspěchu společenského ,jsou profese ,kde jsou chyby roztomilé,jako např ve zpravodajství čt,kde jest mektání,šišlání a blekotání in a trendy a pepíček může být úspěšným moderátorem,avšak pár chyb v automotive u pásu ho posune akorát za bránu fabriky
Zapomněla jsem do závorky vždy přidat genderově opačné jméno. Moc se omlouvám, zejména chllpcům, že s nimi máme téměř vždy více práce než s děvčaty a pak na to my paka zapomeneme a nehlídáme si genderovou vyváženost.Muži taky mají větší sebevražednost - možná by se mělo zjistit, jestli za to nemůžou učitelky známkováním an mračením se, když děti "dovádějí"
Ono to začíná u mrňat, kam babičku nepustí, aby jim nekazila dítě a díte mlčí a zírá na obrazovku nebo se s nim mluví v slabikách a šišlá se na něj...
Ale seriózně: Práce s chybou se učí na prvním, nebo druhém ročníku ped. fakult?
Jestli je někdo(jedno kdo- matka, otec nebo učitelka)tak nepoučen a nevycválán a dítě chybou shazuje, je to JINÝ problém. Jenže my to opět potřebujeme řešit formálně. Nejlépe zákonem.
Bude zákon na to kdy otevřít okno na správné větrání, zákon na správně rychlé dýchání - při jisté rychlosti běhu se budete muset vejít do limitu, zákon na frekvenci chození na WC...
Už do školy nám přicházejí vystresované holčičky a chlapečci, kteří se bojí a koukají vedle dítěti do sešitu, jestli má víc, nebo míň chyb. Naše školství (…)
Fascinující. Děti teprve přicházejí do školy (rozuměj do 1. třídy), ale už jsou zkaženi školstvím. Škola je zkazila už předem, ani do ní nemusely vstoupit. Školství je černokněžník, metafyzické zlo, všemocný Satan.
..a i ty babičky učitelky...satanky hotový
Ty jsou nejhorší, protože jsou STARÝ!
Ále nebezpečný, jsou šikovný a nemají co ztratit - leda okovy:-)
Oko já?
No právě, jsou nebezpečný, protože si pamatujou. To je nemoderní!
A uměj... to je taky nemoderní! Věděj věci i bez internetu, to je hodně nebezpečný.
Hm, svět by nás nejradši viděl v roli přemnožených lumíků, ale to my ne ane:-)
Mně se ta tabule líbí, ale kámoškou bych chybu nenazvala z důvodů, které už tu byly uvedené.
Jako babička to mám s vnukem asi tak, že chybovat je normální a děláme to všichni, ale je zbytečné chybovat opakovaně v tomtéž. Radši si užít dobrého pocitu, když se (konečně) zadaří. V neposlední řadě mu zdůrazňuju, že velmi často od nás odstranění chyby vyžaduje hodně úsilí a že i to je normální.
Na to se totiž obecně nějak moc důrazu neklade.
Buďte ráda, že toho vnuka vůbec můžete vidět, já jsem pro "mladé"(kdo teď rodí jako mladý)potenciální nebezpečí a malou moc nevídám.
Chybovat je lidské, jak už tu napsal kolega krtek.
Chybovat při výuce je normální a přirozená součást učení.
"Chybami se člověk učí."
Přece kdybychom při učení nedělali chyby, tak by to znamenalo, že už vše umíme.
Jaký smysl se má učit to, co už umím?
Ale to přece, probůh, neznamená, že můžu chybu označit za "kámošku", která je dokonce "sympatická".
U malých dětí tím vytvářím představu, že chybovat je vlastně správné, že by se to mělo dělat častěji a víc.
Jenže chyba, to přece znamená "špatně".
Proto tomu také říkáme "chyba" a ne třeba "úspěch".
No a nesmysly o známkách už jsme tu měli stokrát.
Známky jsou zpětná vazba. A jako takové jsou nezbytné pro přežití.
Souhlasil bych s tím, že zavádět známkování na prvním stupni by se mělo postupně a opatrně.
A nevadilo by mi snad ani, kdyby se neznámkovalo třeba v prvních třech třídách.
Ale devíti, desetileté dítě už přece není idiot a vidí, že má ve své práci tři chyby, nebo žádnou a soused jich tam má dvacet.
Stejně jako vidí v tělocviku, že ten spolužák ho v běhu předběhne, doskočí dál a dá víc gólů.
A bude zákonitě považovat za křivdu, když tento rozdíl učitel nepojmenuje.
Bohužel takto prakticky žádný anti-známkovací aktivista neuvažuje.
poste.restante
Souhlas. Učení s chybou je normální. Používá se docela běžně třeba v matematice při řešení rovnic. Když nevyjde zkouška, tak si žák musí příklad znovu projít, aby chybu našel. Ale označit chybu za "kámošku" je velmi silná káva.
Ad rváčkazvesela
Jsem ráda; a těší mě, že moji mladí ještě nezapomněli, že i oni museli vyvinout úsilí, pracovat, čelit neúspěchům i připustit občas prohru. A že pracovitost, důslednost nebo pečlivost nejsou sprostá slova.
ve švýcarsku,které jest stabilně na prvním místě v konkurence schopnosti ve světě,mají brutální známkovací systém o 12 stupních, od 1 do 6 s půkami,stále tam testují,opisovat nikdo nikomu nedá,děti jsou smutné,nešťastné a depresivní.....
Ivo Mádr
Zkouška u rovnice je krásný příklad něčeho, co je nepopulární, ale výchovné. "Ověř si správnost výsledku svého hledání"... to ovšem těžko pochopí někdo, kdo popírá, že "správný výsledek" vůbec existuje. Pak ovšem věří kdejaké pitomosti.
Machoňová, učitel se nemá před žáky ani při veřejném projevu vyjadřovat slangově. Ten článek je podle mne pedagogicko populistická chyba. U mne to máte za pět.
Zeptám se k tomu diktátu.
Co když některé dítě neudělá chybu? Pak tam půl hodiny sedí a nudí se. To je záměr?
Nebo každé dítě musí povinně nadělat chyby?
V tom diktátu jsem získal 10 kámošek. Má sociální inteligence je tedy velmi dobrá. Proč mám tedy pětku?
Takhle hloupé personalizace neživých věcí by se učitel neměl dopouštět. Natož se tím ještě veřejně chlubit.
Okomentovat