Úspěchy finského vzdělávání, které má skvělé výsledky v mezinárodních srovnávacích žebříčcích, nespočívají ve vysokých objemech vědomostí či v drilu a perfekcionismu. Učitelé se především snaží vzdělávat děti tak, aby byly schopné se zapojit do společnosti, až dosáhnou dospělosti. Chtějí jim předat sebedůvěru a chtějí, aby se žáci cítili bezpečně a respektováni. Spíše než o znalosti a vědomosti jde o dovednosti užitečné pro život. Ke konferenci o finském školství se vrací deník Aktuálně.
Zatímco v Česku mnozí učitelé utíkají za lepšími penězi do továrny či supermarketu a bojí se šikany ze strany žáků, finský učitel je vážená osobnost, která má u rodičů i žáků obrovský respekt, ačkoliv se nechová jako autorita, ale spíše průvodce či pomocník.
Samozřejmostí je celoživotní vzdělávání pedagoga a jeho další zdokonalování. Často pro inspiraci navštěvují jiné školy, síťují se s kolegy z celého Finska a předávají si zkušenosti.
Neztrapňovat, netrestat, žák se nesmí bát zariskovat
S oblibou špatných odpovědí, na nichž se dá látka pěkně vysvětlit, souvisí i snaha vytvořit prostředí, které dá žáku odvahu zariskovat a zkusit odpovědět, i když si není jistý. "Když budeme děti za chybu penalizovat, netroufnou si cokoliv říct," vysvětluje učitelka matematiky Marika Päivärinta-Guinardová. Reakce "Odpověděl jsi špatně" se tu považuje za ztrapňování a ponižování. "Takovéhle věty já v hodině matematiky vůbec nepoužívám. Mnohem lépe se dítě motivuje, pakliže se ho zeptám: 'Jak jsi šel na to ty?' a 'Proč jsi postupoval takto?'. Ve vzájemné diskusi se pak dobereme správného řešení a žák většinou sám odhalí svou chybu."
Celou reportáž naleznete zde
9 komentářů:
"Odpověděl jsi špatně" se tu považuje za ztrapňování a ponižování.
Chybí mi u textu upřesnění "A myslím to vážně".
Má-li toto být ztrapňování a ponižování, pak tedy své studenty ztrapňuji a ponižuji denně, a nemíním s tím přestat. ////
Připadá mi, že sami sebe ztrapňují a ponižují kašpárci za katedrou, kteří se bojí studentovi prozradit, že plácá nesmysly, a "zkoumají" se studentem "proč jsi postupoval takto nesmyslně?" ////
žák většinou sám odhalí svou chybu
Ano, ale kdy? Že ony v tom bájném Finsku vyučovací hodiny trvají 450 minut? ////
Práce s chybou je zajímavé didaktické téma. Chyby samozřejmě nelze při učení vyloučit, jde však o to, jak se k nim přistupuje. Tradiční pedagogika chyby konstatuje a dokonce i trestá - k tomu kdysi sloužily i tělesné tresty (!). Dnes je využívána klasifikace - jednička je v podstatě odměna, pětka trest. A odpověď žáka je nějakým způsobem komentována.
Já bych tady mohl panu Kocourkovi napsat, že v diskuzi odpovídá špatně a že také špatně vyučuje, když jen říká, že studenti odpovídají špatně a s jejich chybami víc nepracuje (a nemíní s tím přestat). Možná, že by to nesl nelibě. A právem. Proto se takového výroku zdržím a jen připomenu, že vyučování a učení jsou kulturní praktiky, které se jen obtížně mění. Proto někomu mohou připadat finské zkušenosti podivné a dokonce v něčem pro nás nepřijatelné. ŠKODA.
Chyby samozřejmě nelze při učení vyloučit, jde však o to, jak se k nim přistupuje. Tradiční pedagogika chyby konstatuje a dokonce i trestá - k tomu kdysi sloužily i tělesné tresty (!). Dnes je využívána klasifikace - jednička je v podstatě odměna, pětka trest. A odpověď žáka je nějakým způsobem komentována.
Jo, jo.
Tak tradiční pedagogika chyby trestá. Jednička je odměna.
No, od moderních didaktiků bych očekával, že budou schopni alespoň odlišit práci s chybou v procesu výuky a při ověřování znalostí.
Pro učitele, který je možná tradiční, ale snaží se při výuce používat nikoliv deklarace, ale mozek, je taková chyba fantastická věc.
Například celé skupině páchající laboratorní práce asi navždy zůstane v paměti drobná chybka jednoho spolužáka, který zapojil elektrolytický kondenzátor plusem na záporný pól zdroje. A nenechal si zkontrolovat zapojení. Následná exploze a kusy hliníku létající kolem uší byly pro učitele přímo didaktickými bakchanáliemi.
No ale to bylo při výuce. Navíc formou laboratorního cvičení.
Něco trochu jiného je spočítat v písemné práci hodnotu rezistoru. A pak ohodnotit žákův výpočet i postup a sdělit mu, že hodnota 220 pikoAmpér opravdu nebude ta správná.
Moderní didaktici používají moderní metody. Žákům pustí video z youtube.
Vyjde to mnohem levněji.
Jen by mě tedy zajímalo, jak moderní učitel sdělí žákovi, že 2 + 2 opravdu není 22?
Notabene, když je to v písemné práci?
A ještě jedna věc mi nedá spát. Když žákovu odpověď označím za správnou, protože správná je, jak mám dosáhnout toho, aby to nepovažoval za odměnu?
cílem školství jest zachovat životaschopnost společnosti v regionu (eu,státě,kraji) a připravit člověka na život v této společnosti
Chci od školy, aby našim dětem předala znalosti a dovednosti. Je v pořádku, že to vesměs činí s respektem, aniž by zásadně nahlodávala sebedůvěru našich dětí. Vedeme je systematicky k odolnosti a nezhroutí se, pokud jim někdo řekne, že sloh odbyly, nad prezentací z fyziky se nezamyslely a dva z pěti příkladů na dělení dvojciferným číslem vypočítaly špatně. Nenarazili jsme dosud na učitele, který by děti ponižoval, zesměšňoval nebo odmítl znovu vysvětlit učivo, které napoprvé nepojmuly (byť připouštím, že někteří k tomu měli osobnostním založením blízko). Ano, někteří učitelé se chovají vlídněji, jiní tvrději, stejně jako se tak chovají někteří rodiče, někteří ředitelé, někteří politici a někteří prodavači. To je život a pokud se tyhle rozdíly dítě naučí chápat už ve škole, pak škola v tomto ohledu splnila svůj cíl.
Respektuji, co naši učitelé umějí, jak po obsahové, tak po didaktické stránce a doufám, že budou své znalosti dětem předávat s veškerou autoritou, které jsou schopní. Průvodce či pomocníka ať si děti najdou, až budou mít vytvořený grunt a budou vědět, co proces učení obnáší. Předpokládám, že učitelé vědí, co, proč a kdy je zapotřebí udělat, aby žáci získali potřebné znalosti a dovednosti a dávám jim plnou důvěru, že děti dovedou tam, kam je zapotřebí. Učitelé, nikoliv průvodci či pomocníci, tady stovky let zajišťují velmi kvalitní vzdělání společnosti, středoškolské vzdělávání nám závidějí zahraniční experti i zaměstnavatelé (viz https://logistika.ihned.cz/c1-62912360-zahranicni-firmy-stale-presouvaji-svou-vyrobu-do-ceska ). Naši studenti pravidelně vyhrávají mezinárodní soutěže (viz http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/cesti-stredoskolaci-opet-patri-se-svymi-znalostmi-mezi , https://www.ctm-academy.cz/aktuality/cesti-stredoskolaci-patri-svymi-znalostmi-mezi-svetovou-spicku ). Absolventi našich středních škol mají nejnižší míru nezaměstnanosti v zemích EU (viz www.nuv.cz/informace/pro-novinare/vyvoj2 ). Naši studenti opakovaně prokazují relativně dobré dovednosti osob s nejnižší úrovní matematické i čtenářské gramotnosti ve srovnání s těmi nejlepšími (viz https://www.statistikaamy.cz/2014/05/jake-jsou-vedomosti-a-dovednosti-dospelych/ ). Veřejné střední školy gymnaziálního typu připraví své absolventy na nejprestižnější zahraniční vysoké školy, o absolventky středních zdravotnických škol je v zahraničí rvačka, díky kvalitnímu odbornému SŠ a učňovskému školství jsme se stali průmyslovou velmocí v moha odvětvích (namátkou bezpilotní technologie, ukládání energie, nanotechnologie, IT všeobecně atd.), což dokazují tuzemští i zahraniční investoři — po českých středoškolácích je hlad. Atp.
A toho všeho jsme dosáhli jen a jen díky našim učitelům, v konzervativním systému a s didaktickými metodami, které si teď necháváme bůhví kým a bůhví proč kritizovat, mást a rozleptávat.
Ještě chvíli blábolení o průvodcování, právu na úspěch, štěstí při učebním procesu a formativním hodnocení a budeme muset hledat pro naše děti soukromé školy, které jim dodají sebedůvěru, protože se děti naučily překonávat obtíže a vytrvat, naučily je učit se a nehroutit se, nesvítí-li na nebi duha míru. Učitelé v těchto školách jim nastaví pevné a bezpečné hranice a naučí je s plným respektem postupně a v přiměřeném čase přebírat zodpovědnost ne za své učení, ale za svůj život. A my budeme děti i učitele podporovat.
Ad poste.restante 23:50
Zda žák považuje pozitivní hodnocení nějakého svého výkonu za odměnu, záleží na tom, jak je tato věc ve škole nastavena.
Z pohledu žáka: Zda se učím proto, abych se něco dozvěděl - naučil, nebo proto, abych získal odměnu. Souvisí to s motivací. Vnitřní motivace (zájem) je v procesu učení mnohem efektivnější, než učení pro získání odměny (1) či vyhnutí se trestu (5). Pokud mi je známo, tak právě model vzdělávání založený na zájmu se ve Finsku silně preferuje.
A patrně proto ten finský model u nás někomu vadí, protože neodpovídá našim zvyklostem a jeho akceptování by znamenalo některé věci změnit. Ale i u nás v některých školách začíná fungovat (přibývá jich).
Zda žák považuje pozitivní hodnocení nějakého svého výkonu za odměnu, záleží na tom, jak je tato věc ve škole nastavena.
Čili je teoreticky možné, aby žák považoval pozitivní hodnocení svého výkonu za něco, za co by se měl třeba i stydět? :-)
Nezlobte se na mne, ale to, co uvádíte, je prostě absurdní.
Když mi někdo řekne, že jsem něco spočítal správně a když sám vidím, že jsem to spočítal lépe a rychleji, nežli všichni ostatní, tak mi to prostě bude dělat dobře. Jestli tomu budete říkat "odměna", nebo ne, je úplně jedno.
Ten, kdo to nespočítá, nebo spočítá špatně, se bude cítit nepříjemně, hloupěji, nežli ti ostatní.
A úplně stejné to bude, když poběžíme 60 m na čas, nebo budeme skákat do výšky.
Soutěžení a porovnávání se s ostatními je normální a přirozené.
Pokud někdo tvrdí, že tomu tak není, tak jde o pouhé proklamace a nic víc.
Jiná věc je, vytvořit prostředí, kde každý může najít oblast, ve které je dobrý, úspěšný.
Příroda je v tomhle většinou spravedlivá a tak často propadlíci bývají úspěšní ve sportu, nebo v manuální, či třeba výtvarné práci.
Škola pak může právě tohle podpořit a učitelé mohou zdůraznit odlišné a individuální talenty. Ale nemohou dětem lhát a říkat, že věci jsou jiné, nežli jsou.
Děti to poznají, nejsou to přece idioti.
Vnitřní motivace je krásná věc. Je tak efektivní a lepší, nežli "honba za odměnami"...
Tak když to všichni vědí a reformisté znají, jak je potom možné, že pořád máme propadlíky a neúspěšné žáky?
Že by to bylo mimo jiné třeba i tím, že jsme "zrušili" dílny?
Finský model nikomu nevadí. Proč by proboha měl?
To je zase jen strašák ze stejného intelektuálního hnízda, jako byly třeba "zvěsti" o tisícovkách žáků, které přejdou ze speciálních škol do běžných základek kvůli inkluzi.
Nejde o "zvyklosti", ani neochotu věci měnit.
Ale je docela obtížné, ve státě, kde se 30 let pěstoval individualismus a ostré lokty, najednou přijmout myšlenku, že jednotlivce má zajímat i osud a pocity jeho okolí. O tom si snad nemusíme povídat.
Všichni seveřané vědí, že se musejí starat i o ostatní. Protože mají v sobě genetickou informaci, že ten, komu ostatní nepomohou, může v kruté zimě zmrznout.
Tohle se implantovat nedá.
Ale k empatii a spoluzodpovědnosti za celek se dá vychovávat. I když ne vždy a ne všechny.
STRATEGIE 2030+: VÝZKUM NESMRTELNOSTI CHROUSTA METODOU PITVY MRTVÉHO CHROUSTA?
HLAVNÍ CÍL ŠKOLSTVÍ: AŤ FUNGUJE SLUNÍCKO, NENÍ TU PLASTOVÝ A JINÝ ODPAD A NEJSOU TU ZEMĚTŘESENÍ A STRÁŽKY S ASTEROIDY!
Že tohle je cíl celospolečenský, celopanetetární a "vesmírný" a že existuje dělba práce, která k tomu "nesmírnému vesmírnému" celkovému cíli možná alespoň z části vede?
NE, NE, NE a stokrát NE!
Já, z MŠMT aktivisticky pomazaná hlava tvrdím, že TOHLE je hlavní cíl ŠKOLSTVÍ!
HLAVNÍ CÍL ŠKOLSTVÍ JE PŘEDAT DÉTEM SEBEDŮVĚRU, POCIT BEZPEČÍ A RESPEKT?
Že tohle je cíl celospolečenský a že existuje dělba práce, která k tomu celkovému cíli alespoň zčásti vede? Mimo jiné i přes znalosti?
NE, NE, NE a stokrát NE!
Já, z MŠMT aktivisticky pomazaná hlava tvrdím, že TOHLE je hlavní cíl ŠKOLSTVÍ!
Že vnitřní pocity se lidem nepředávají, ale působí se na jejich postupný vnitřní vznik v rodině, ve škole, v zaměstnání, v různých formálních a neformálních útvarech?
NE, NE, NE a stokrát NE!
Já, z MŠMT aktivisticky pomazaná hlava tvrdím, že TOHLE jim PŘEDÁM, VNUTÍM, NaRVPčkuji a NaInkluduji. Frontálně a nekonstruktuvisticky to těm hloupým učitelúm nařídím. A použiju k tomu užmoulaný a pojmově oslintaný antifrontálně konskruktivistický klacek. A ať se ti hloupí učitelé opováží proti tomu třeba jen špitnout nebo dokonce PŘEDÁVAT dětem nějaké znalosti! Sebedůvěrné POCITY Bezpečí a RESPEKT (hlavně k mé bezedné aktivistické hlouposti) BUDOU DĚTEM PŘEDÁVAT!
Že jsou to cíle výchovné a v Listině práv a svobod ani v Ústavě České republiky se slovo výchova nebo pocit vůbec nevyskytuje? Že tam je pojem VZDĚLÁVÁNÍ? Že škola je primárně vzdělávací instituce? Nevadí! Změníme to a vzdělávání nahradíme výchovou! Školy v Česku budou mizerně placené pocitově respektotvorné výchovné ústavy a mizerně placení učitelé budou vychovatelé (pedagogové) i kdyby Hrom na té hubené školské koze jezdil! Máme k tomu Pedagogické fakulty, Fakulty sociálních věd, Národní Ústav pro vzdělávání a další "ústavy". A taky pirátsko sluníčkářskou Pedagogickou komoru. S těmi všemi tohle vše uklohníme, upatláme, upirátíme!* A Basta Fidly.
:)))
*
Viz i "aktivisticky hlubokomyslná" konference ke Strategii vzdělávání 2030+ uspořádaná podle již, bohužel, v MŠMT vžité tradice "konstruktivistickou metodou sebeuspořádávajícího se chaosu" a řešící osudově fundamentální problém českého školství:
K čemu vlastně ty školy v České republice máme?:
http://www.ceskaskola.cz/2019/06/konference-176-ucime-se-pro-zivot-ci.html
Mně se tenhle VÝZKUM NESMRTELNOSTI CHROUSTA METODOU PITVY MRTVÉHO CHROUSTA "akosi nepozdává".
J.Týř
Okomentovat