Chceme, aby každý zažil úspěch, nad nikým nelámeme hůl, říká oceněný ředitel olomoucké základní školy

„Protože si myslím, že spokojenost žáků se odvíjí od spokojenosti učitelů, jako první jsme začali modernizovat a vybavovat kabinety. Autorita učitele se buduje také tím, jaký přístup k němu má ředitel. Jsme škola otevřená inkluzivnímu vzdělávání, máme téměř čtvrtinu žáků s nějakým přiznaným podpůrným opatřením, což znamená, že výuka může být pro učitele velmi náročná. Takže jsme učitelům vybudovali relaxační místnost s masérským lehátkem, koupili jsme infrasaunu… Snažím se, aby i platy byly příjemnější…, “ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Jiří Vymětal, který se stal vítězem prvního ročníku ankety Ředitel roku.

Jiří Vymětal, vpravo (olomouc.eu)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jste poměrně mladý, dosud jste působil jako učitel. Proč jste se rozhodl přejít k ředitelování?

Práce učitele mě velmi naplňovala, ale co mě svazovalo, byly takové ty nepsané normy a pravidla, která má každá škola – jak se má učit, jak se mluví s žáky… Nejvíc mi vadila asi nedostatečná důvěra – to, že vás neustále někdo kontroluje, hlídá, vezme si sešity a kritizuje vás, že tam nejsou véčka nebo že nejsou barevně podtržené nadpisy. Pro mě jsou ve vzdělávání důležité jiné věci.

Změnil jste něco směrem k žákům?

Jedna z prvních věcí byla, že jsme zakázali mobily, i o přestávce. Měli jsme absolutní podporu rodičů a považuju to za velmi dobré rozhodnutí. Myslím, že škola je jedno z posledních míst, kde dochází ke skutečné interakci a když měly děti mobily, trávily přestávky s obličeji přitisknutými na displeji. Dali jsme jim možnost trávit přestávky venku a i na chodbách jim nijak nebráníme v pohybu, protože víme, že je pro to, aby se dobře vyvíjela osobnost, velmi důležitý.

Zmínil jste, že máte hodně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jak si s tím dokážete poradit?

Máme jich víc než jiné školy, protože se o nás ví, že je zvládáme. Neděláme, že tam nejsou, ale maximálně se jim věnujeme. A naše škola stojí v oblasti, kde jsou děti s různým zázemím. Inkluze nás nijak neděsí, naopak z ní profitujeme. Na 19 tříd máme 16 asistentů pedagoga a je to úžasně vidět na výuce. Máme ve třídách děti, které potřebují pomoc, protože třeba nemají dostatečnou podporu doma, ale i děti nadané, které je potřeba specificky rozvíjet v různých oblastech. To by jeden učitel stěží zvládal. Díky inkluzi jsme také schopni poskytnout dětem, které to potřebují, doučování a speciálně-pedagogickou péči. Na to všechno dostáváme finance. Kdyby nebyla inkluze, měli bychom ve třídě tytéž děti, jen bez asistentů a té vší podpory. Jenom se děsím toho, že se vláda tu podporu bude snažit postupně omezovat. My máme dvě třídy, kde máme dva asistenty, takže tam jsou i s učitelem tři pedagogičtí pracovníci a nedokážeme si to jinak představit. Kdyby tam někdo z nich nebyl, opravdu by klesla kvalita vzdělávání, ale i bezpečí. Některé děti jsou impulsivní, aniž by za to mohly. Chápu, že chce stát ušetřit, ale takhle by šetřil velmi nešťastně.


Celý text naleznete zde