„Parlamenty učí děti demokracii, a to se v dnešní době dost hodí,“ říká Terezie Vávrová, která pracuje v Centru pro demokratické učení a věnuje se tam žákovským parlamentům. Mapuje je, síťuje a předává školám metodiku, jak takový parlament založit a udržet, aby skutečně žil. Rozhovor přinášejí Lidové noviny.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Instinktivní obavou prací zavaleného vedení školy asi bývá, je, že parlament bude nástrojem kritiky a úkolování…
Na základních školách jsme zažili málokdy, že by děti využívaly parlament ke stížnostem na pedagogy nebo organizovaly nesouhlasné akce vůči vedení školy. Je to snad o něco typičtější pro gymnázia a starší studenty, kteří prožívají zásadnější období vzdoru. Na jedné střední škole se skutečně stalo, že ředitel se chtěl rozejít s jedním učitelem, který byl ovšem u žáků velmi oblíbený a ti se ho přes parlament zastali, čímž vzniklo velké napětí. Vypozorovali jsme ale, že středních odborných škol se to spíš netýká, jsou praktičtěji zaměřené než gymnázia. A nezřídka dokážou nabídnout komunitě něco opravdu užitečného, co má občanský rozměr. Třeba na Střední polytechnické škole Jílová v Brně má parlament dlouhou tradici a studenti jezdí radit i jiným školám, jak parlament založit a udržovat. Tahle škola pořádá benefice, podporuje SOS vesničky, studenti jsou hodně orientovaní směrem ke komunitě.
Čeho se podle vašich informací ještě ředitelé ve vztahu k parlamentu bojí?
Třeba i toho, jak bude přijat učitelským sborem. Někdy může totiž zvýraznit napětí v týmu. Část pedagogů z něj může být nadšená, část ho může celkem solidně torpédovat, a to může být zdrojem konfliktů.
Žákovský parlament, jak ho popisujete, nemá ambice významněji ovlivňovat chod školy. V takzvaných svobodných školách ale rady složené z žáků i učitelů opravdu rozhodují o všem. Viděli jste někdy „parlament“ tohoto typu?
Ano, byla jsme se podívat v legendární britské svobodné škole Summerhill. Pro Čecha je trochu šokující vidět, že se tam zcela přenáší odpovědnost z učení na samotné dítě, na to nejsme úplně zvyklí. Bojíme se, že to nezvládnou. Tak trochu nevíme, s kým máme ve skutečnosti tu čest, protože jsme děti nikdy v těchto rolích neviděli. Instalovat systém založený na takto širokém vnímání svobody (a odpovědnosti) do prostředí běžné školy je podle mě nemožné. Dospělí se vůči tomu budou silně vymezovat, nebudou tomu věřit.
Žákovský parlament a rada svobodné školy jsou tedy dvě úplně rozdílné věci, které se nikdy nepotkají?
Řekla bych, že tam, kde žákovský parlament dobře funguje, se zmenšuje nedůvěra k tomu, co děti dokáží a mohou mít na starosti. Školy, kde mají dobrý parlament, mají k dětem partnerštější přístup. Učitelé tam vidí děti v situacích, ve kterých je předtím neměli možnost vidět. A to přispívá ke svobodnějšímu klimatu ve škole. Ale nemyslím si, že z dobrého školního parlamentu může postupně vyrůst svobodná škola v radikálním pojetí typu Summerhill, kde všichni rozhodují o všem.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat