Daniel Prokop: Vzděláváním k nerovnostem a polarizaci společnosti

„Na české školství rádi nadáváme. Musíme si však uvědomit, že z hlediska výsledků pořád hraje za málo peněz docela solidní muziku. V přepočtu na žá ka a HDP investujeme do školství podprůměrně a na některých stupních skoro nejméně ze všech zemí OECD. Ale například v testech PISA, které probíhají v patnácti letech, tedy na konci základní docházky, se pořád držíme alespoň na průměru. Skutečný problém jsou právě nerovnosti,“ píše Daniel Prokop v příloze deníku Právo Salon.

Dniel Prokop (twitter.com)

Kvalita škol v Česku je velmi různá. Přitom to, do které chodí školy, vysvětluje 44 % celkových individuálních výsledků žáků (průměr OECD je jen 31 %). Pouze v sedmi zemích OECD jsou nerovnosti mezi školami větší než u nás. Naopak v rámci školy jsou si čeští studenti dost podobní. Do některých se koncentrují horší a do některých lepší.

Čím to je? Část viny nesou velké regionální nerovnosti… Bolestí českého vzdělávání je ale hlavně časné třídění dětí. Začíná to už v předškolním věku. Absolvování dvou let školky u dětí ze sociálně znevýhodněných rodin výrazně pomáhá jejich pozdějším výsledkům na základní škole. Ne všude je ale ve školkách dost míst a takřka dvě třetiny jejich ředitelů ve výzkumu Medianu loni přiznaly, že jim přijde správné při rozhodování o přijetí zvýhodňovat děti, jejichž rodiče pracují. Což dopadá na chudé, kteří se navíc potýkají s náklady na obědy či dopravu, jež v jiných zemích chudým plošně hradí stát.

Velká vlna třídění pak probíhá při odchodech na víceletá gymnázia. Zda se na něj dostanete, zdaleka nezávisí jen na vašem talentu, ale výrazně i na aspiracích rodičů. Přes 40 % studentů víceletých gymnázií pochází z nejvzdělanější a nejbohatší pětiny rodin. Stejně talentovaným dětem z chudších poměrů rodiče motivující k lepšímu vzdělání často chybí. Odchody na víceletá gymnázia jsou důsledkem nedostatečné kvality druhého stupně základních škol, ale zároveň tento problém dále prohlubují. Náš stát se však na rozdíl od řady jiných zemí nemá ani k tomu, aby výrazně investoval do zlepšení kvality základního školství, ani nechce víceletá gymnázia nějak omezit. České děti z nejbohatší pětiny rodin si v patnácti letech v rámci testů PISA vedou ve srovnání s podobnými žáky v zahraničí nadprůměrně dobře. Děti z nejchudší pětiny rodin naopak špatně.

Že jde o důsledek systému, a ne nějakého dědění intelektu či „kulturu chudoby“, dokládá, že v řadě jiných zemí od Pobaltí přes Finsko a Island po Hongkong a Vietnam jsou výsledky svázány s rodinou původu jen velmi málo.

Nešťastným výsledkem systému, který děti od raného věku třídí dle rodičovských aspirací a možností, je právě i závislost chudoby mladých na chudobě rodiny. V zahraničí proti tomu vědomě bojují. U nás bohužel pohlížíme na tyto nerovnosti obvykle z pohledu rodičů a jejich práva vybrat dětem to nejlepší. Málokdy pohledem dětí, o jejichž šancích bývá rozhodnuto dřív, než mohou prizma svých rodičů překonat.


Celý text naleznete v příloze deníku Právo Salon