O tom, jak se v dobách minulých opakovaně vynořovaly představy, že vzdělávací technologie spasí svět, Spomocník informuje opakovaně – naposledy to byl Vizionář Asimov. Tentokrát se podíváme na to, co se o této problematice dá zjistit na blogu Paleofuture, který provozuje specializovaný americký publicista Matt Novak. Na tomto blogu můžete najít mnoho textů s podobnou tématikou. My se budeme držet hlavně tohoto – 15 Technologies That Were Supposed to Change Education Forever [1]. Tento článek referuje o 15 technologiích, které podle názoru vizionářů z dob minulých měly ovlivnit budoucnost vzdělávání a školství. Podívejme se alespoň na některé z nich.
Vzdělávací stroje
Zde se jedná o představu francouzského malíře Villemarda, který na počátku 20. století namaloval sérii pohlednic znázorňujících svět v roce 2000. Obrázek, který nás zvlášť zajímá, zobrazuje vzdělávací stroj, jenž knihy převádí do zvukové podoby a rovnou je „nalévá“ přímo do hlav studentům. Při troše fantazie je možné tuto vizi připodobnit k dnešním audioknihám a audio vzdělávacím lekcím, které nejenže existují, ale jsou i poměrně hojně uplatňovány, převážně při výuce cizích jazyků. Co se ale dodnes bohužel příliš nedaří, je zajistit účinnost takového jednostranně orientovaného přenosu. |
| Villemard - Electronic education, 1910 |
Pohyblivé obrázky
Prvním, kdo předvídal, že v budoucnu bude výuka probíhat pomocí filmu, byl Thomas Alva Edison (citát). V roce 1914 byla v newyorkských novinách Syracuse otištěna jeho předpověď, že knihy budou brzy ve veřejných školách zastaralé. Sám tvrdil, že bude možné vyučovat každou oblast lidského poznání skrze pohyblivé obrázky (dnes video).V roce 1920 byla v novinách Cedar Rapids Gazette zveřejněna předpověď, že do roku 1995 bude dějepis žákům předkládán prostřednictvím filmů, které nahradí učebnice a budou schopny lépe ztvárnit minulost. Předpokládalo se, že pro žáky bude mnohem snazší, vytvořit si představu o historických událostech tím, že uvidí, jak se opravdu staly, než když se o nich mají dozvídat pouze z učebnic.
I tato vize je z části naplněna, neboť historické dokumenty či historické filmy dnes bývají často promítány v hodinách dějepisu a usnadňují žákům vytvoření si představy o tehdejší době. Využití videa ve výuce se pochopitelně neomezuje pouze na dějepis. Dnes se video používá ve všech oblastech vzdělávání, i v těch, které dříve neexistovaly, jako je informatika či multimédia.
 |
| "Films Beat Books", Says Edison, 1921 |
Vize „video-výuky“ byla ve 20. století poměrně oblíbenou. V roce 1938 profesor Clark představil svým žákům vlastní představu – studenti měli možnost sledovat jeho obraz na patnácti televizních obrazovkách. V této technologii viděl Clark budoucnost vyučování, ačkoliv televize přišla do amerických domácností až o deset let později.
Podobnou představu popsal v 60. letech ve svém článku i Patrick Suppes [2]. Podle Supesse mělo být možné, aby byl na počítači každému žákovi předkládán individualizovaný obsah podle preferovaného typu učení. V době jeho působení již existovaly všechny potřebné technologie, a Suppes tedy očekával, že se tato vize splní v dohledné době. I toto je idea, k níž se sice stále pokoušíme přiblížit, ale dosud se nám to úplně nepodařilo.
Výuka na dálku
Další poměrně zajímavá vize, podobná té předchozí, pochází z roku 1935. Aby studenti nemuseli jezdit často velkou vzdálenost ze svého bydliště na univerzitu, měly přednášky probíhat naprosto odlišně od dosavadní praxe – přednášející měl i nadále být ve škole, avšak studenti měli sedět v teple svých domovů a sledovat ho prostřednictvím televize. Rozdíl oproti předchozí technologii je v možnosti s učitelem na dálku komunikovat, jedná se tedy o technologii interaktivní. |
| Class using a shortwave radio transceiver, Short Wave Craft magazíne, 1935 |
V dnešní době je na vysokých školách již poměrně běžné, že jsou přednášky nahrávány a publikovány na internetu. Avšak konference, kde by studenti mohli na dálku s přednášejícím komunikovat, běžné nejsou, přestože by bylo technicky možné je uskutečnit (webináře). Je to proto, že zpětná vazba studentům by přednášejícímu zabrala poměrně hodně času. V současnosti však existuje jiný typ online výuky, který se šíří napříč vysokým školstvím. Jedná se o masivní otevřené online kurzy, do kterých se často zapojuje i několik tisíc účastníků. V těchto kurzech je realizována hlavně vzájemná komunikace studentů a zpětnou vazbu obstarává především počítačový systém. Někteří odborníci dokonce naznačují, že by současné formy VŠ vzdělávání mohly do patnácti let zaniknout [3] a místo nich se možná budou univerzity orientovat na online vzdělávání. To už si ale hrajeme na vizionáře i my. Uvidíme?
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat