„Neredukujme diskusi o českém školství pouze na roušky na chodbách a dezinfekci. I přesto, že výuka v době zavřených škol byla velkou výzvou, naše školství čekají v tomto školním roce další a možná z dlouhodobého hlediska významnější výzvy… Nezapomínejme, že ta největší výzva začíná v našich třídách. Měli bychom u každého dítěte probudit zájem, radost z poznávání a objevování světa kolem nás. Jako učitelé bychom se měli snažit, aby se každé dítě učilo naplno a s radostí,“ píšou Petra Mazancová a Daniel Pražák pro Lidové noviny.
Nepřestávejme upozorňovat, že kdybychom dávali do školství průměr OECD, neřešili bychom nízké učitelské mzdy, nedostatek peněz pro inkluzi, nedostatek školních psychologů a dalších pedagogických specialistů, zaostalost školní ICT infrastruktury či nedostatek kuchařek a školníků, protože na trhu už není mnoho jiných organizací, které by platily hůře než školy.
Celý text naleznete v Lidových novinách
1 komentářů:
"Nepřestávejme upozorňovat, že kdybychom dávali do školství průměr OECD"...
Ten dluh se tady táhne desetiletí. Mám obavy, že se ještě nějaké desetiletí potáhne. Nelze dělat okamžitě nějaké revoluční změny, protože na ně státní rozpočet dlouho nebude mít. Někteří kolegové si ještě nestačili všimnout, že nám zdravotní krize přerostla v jednu z nejhorších ekonomických krizí od té velké z třicátých let 20.století. Upozorňovat můžeme, ale očekávejme spíše jen evoluční kosmetické změny.
Okomentovat