„Beztíže má široký záběr nejrůznějších preventivních a rozvojových aktivit. Podle litery zákona jsme nízkoprahové zařízení pro děti a mládež žijící rizikovým způsobem života. Patříme pod DDM Ulita, čímž jsme mezi nízkoprahy dost výjimeční. Zatímco jinde bývají podobné kluby uklizené někde stranou, my jsme tu začlenění mezi všechny skupiny, pro které Ulita nabízí nějaké aktivity pro volný čas... Postupně jsme rozjeli i terénní služby pro ty, kterým se nikam chodit nechce a tráví čas zevlováním po ulicích a v nákupních centrech,“ říká Tomáš Klumpar v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Tomáš Klumpar (centrumhladina.cz) |
Když říkáte, že se staráte o děti a mládež žijící rizikovým způsobem života, co přesně máte na mysli?
Jsou tu puberťáci, kteří žijí mnohdy ve velmi nestabilním rodinném zázemí. Často bydlí několik rodin pohromadě, nebo se přesouvají po ubytovnách. Z velké části také navštěvují segregované školy, kde se toho moc nenaučí, mají i malou podporu doma. Pro jejich rodiče vzdělání většinou není prioritou. Někteří zažívají násilí doma, na ulici i ve škole, takže je pro ně Beztíže mnohdy jediný prostor, kde mají klid a můžou si trochu vydechnout. Jde o děti z českých, romských i dalších rodin, které sem přišly třeba za prací.
Oproti představám to nejsou žádné „socky“; v Praze je práce dost a jejich rodiče na úřad pro podporu nechodí. Peníze někdy ale investují do mobilů, značkového oblečení a cool značek bot namísto do vzdělání nebo rozvíjení zájmů dětí. Někteří kluci a holky jsou chudí, ale je jich menšina. Řada dětí v Beztíži má rodiče podnikatele, kteří jim nedávají svou pozornost, zahrnují je penězi a oni pak nevědí, co bez zájmu rodičů dělat a experimentují třeba s drogami. Co ale zažívají všichni bez výjimky, je nesmírná nuda, která vede k tomu, že dělají vylomeniny a dostávají se do problémů.
Co jim vy vlastně můžete nabídnout?
Naším cílem jednoznačně je nabízet jim nějaké smysluplné trávení volného času a také podporu dospělých, kteří ,mluví jejich jazykem´ a jsou dost cool, ale kromě toho jim také mohou pomoct řešit případné potíže a někam je nasměrovat. Učí se tu i kompetence potřebné pro život.
Klub je otevřený pro mladé od jedenácti do jednadvaceti let, protože nechceme, aby tu menší děti zbytečně okoukávaly některé věci od těch větších, a zároveň potřebujeme, abychom pro teenagery byli atraktivní. Na rozdíl od většiny dětí, co sem do Ulity chodí na kroužky, děti z naší cílové skupiny nikdy nikam nechodily, nezkusily nic, co by je bavilo a naplňovalo. To se jim my snažíme poskytnout...
Jak to vůbec mají děti v Beztíži s rodinami a školou?
Řada z nich je v pohodě, chodí do školy a s rodiči si rozumí, takže k nám přijdou hlavně proto, že chtějí něco zažít, nebo se potkat s holkou, která se jim líbí. S rodinou je to ale často tak, že rodiče mají dost potíží sami se sebou, moc se nestarají. Zejména kluci si z rodin nesou spoustu úplně toxických modelů chování, jako že táta přijde z práce a sedne k televizi s pivem, zatímco máma běhá okolo a o všechno se stará sama. Někteří otcové bývají dost hrubí, nedávno jsem jel tramvají a viděl našeho klienta s otcem, který na něj řval: „Rozdupu ti hlavu, ty debile!“ a podobně. To je třeba mít na paměti, když řešíme, že jsou kluci někdy agresivní…
Co se týče vzdělání, velkým problémem jsou segregované školy, kde naprostou většinu žáků tvoří Romové a výuka tam za mnoho nestojí. Navíc jim tam ve velké míře tolerují i záškoláctví, vždycky se to nějak udělá, takže je to vůbec nemotivuje se učit. Ona obecně školní výuka moc neodpovídá na potřeby dětí, ale vidíme, že ti, kteří navštěvují běžné školy, bývají mnohem lépe integrovaní, mají kamarády z majority. Ti ze segregovaných škol bývají v životě dost ztracení. Čím méně v nich škola rozvíjí sebedůvěru a kritické myšlení, tím víc bývají náchylní věřit různým fake news, například. To se projevilo v časech koronaviru, kdy spousta z nich věřila úplným blbostem, co se šířily na Facebooku.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat