Po otevření škol vydržím nejdéle tři dny, pak už budu v jiném zařízení, než je škola, říká učitelka

Pro Ivonu Čermákovou přestal existovat rozdíl mezi víkendem a pracovním dnem. Speciální pedagožka na základní škole v Bobrové na Vysočině od uzavření škol 12. března vyučuje na dálku. O víkendu připravuje týdenní plány pro žáky a natáčí instruktážní videa, přes týden píše komentáře k vypracovaným úlohám a je pro žáky i jejich rodiče až do večera k dispozici na mailu i telefonu. Teď si nedokáže představit, jak bude pracovat, až se 25. května částečně otevřou první stupně škol podle plánu ministerstva školství. "Myslím, že bych to mohla vydržet tak tři dny, pak už bych byla v jiném zařízení, než je škola," říká v reportáži Hospodářských novin.

Čermáková považuje za nesmyslné, aby k jejímu celotýdennímu vytížení přibyl ještě jeden úvazek - práce s patnácti dětmi, které se rozhodly jít dobrovolně do školy.

K návrhu ministerstva školství otevřít od 25. května školy pro dobrovolné žáky říká, že se to učitelé nakonec pokusí zvládnout. "My se s tím popereme, otázka je, jestli se do takového zvládání pouštět. Není funkční, ruší všechno, co jsme v uplynulých týdnech vybudovali."

Podobně jako Čermáková hovoří i prezident Asociace ředitelů základních škol Michal Černý, který je zároveň ředitelem Masarykovy základní školy v Praze-Klánovicích. "Podle mě je to z hlediska organizace nejhorší varianta. Už teď mají děti různé podmínky, i když jsou všechny doma. Ale když budou některé doma a některé ve škole, tak se rozdíly budou ještě prohlubovat," řekl Černý.


Celý text naleznete zde