„Mnohokrát jsem uvažoval o tom, jak se z nás stává bezdotyková společnost, jak se člověk dnes nesmí nikoho moc dotknout - politicky, nábožensky a už vůbec ne fyzicky... Většina západní společnosti - včetně nás - se práce ani nedotkne, myslím tím práci v tom fyzickém slova smyslu. Většina ekonomiky, 70 procent, se "dotýká" práce přes klávesnici či myš,“ píše Tomáš Sedláček v Hospodářských novinách.
 |
| Tomáš Sedláček (vlada.cz) |
A tak si člověk umí představit, jakou forsáž tomuto stěhování do digitálního světa-nesvěta udělí strach z koronaviru. Jídlo vám dnes dovezou domů celkem standardně větší supermarkety a drtivá většina restaurací, nač chodit do nebezpečného "ven"? Nákupy vám časem přiveze třeba dron, u kterého budete mít jistotu, že na vás nekýchne. Místo výletu do Číny můžete přes internet zhlédnout dokumentární film o Velké čínské zdi a z takových míst, která nikdy nestihnete při osobní návštěvě.
Možná tedy ono stěhování do digitálního světa - kam již se přestěhovalo tolik věcí a tolik emocí - nebude jen otázkou gravitace onoho světa, jeho snadnost, rychlost, jeho spontánní kvazi-anarcho-komunismus, jeho zadarmismus, jeho bezhraničnost a další výhody, ale možná ono stěhování bude i otázkou nutnosti. Tento sterilní svět je již dnes preferovaný mladými. Vzpomínám si na průzkum časopisu Time před několika roky, ze kterého vyšlo, že si středoškoláci raději nechají vzít party večírky, než aby přišli o své sociálně sítě. Nyní k tomu mají i pádný důvod.
Takže možná vidíme předzvěst světa budoucího. Sterilní domácí bezdotykový svět s uzavřenými hranicemi, ale celosvětově propojený internetem. Dálnice do virtuálního světa se valí proudem a hukotem, ale reálné dálnice a města budou prázdné. Koronavirus této tendenci nasadil korunu. Venku budou jen bohémové a blázni, toulající se po nocích.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Pan Sedláček na mě už poněkolikáté působí jako by spadl z Marsu. Možná je schopný ekonom, ale paty ze svého světa mezi prostý lid dlouho nevytáhl. Co se týká mladých možná má pravdu,ale co se týká nepráce, chtělo by občas aby zavítal z kanceláří i tam, kde se dělá a třeba si všiml i toho uklizeče, opraváře či prodavače. Možná berou násobně míň než klávesáci, ale je jich dost a jsou nezbytní k přežití. Většinu akce přes klávesnici umožňují i vysoké daně a přerozdělování peněz a poruchovost ICT. Kdyby vše fungovalo jak má, byla by polovina úředníků a IT odborníků bez práce. A ta zalezlost u klávesnice s sebou přinese vyšší zdravotní problémy a tedy náklady na léčení. Potkávat se méně můžeme jen tehdy, když za plotem nebude spousta akčních sousedů. Koronavirus jen na chvíli vylidnil centra měst. Svět po koronaviru bude jiný než před ním, ale jaký, těžko předvídat. Záleží jak moc to odskáče ekonomika. Hlavně výroba. Neboť výroba(od potravin po stroje) celosvětově pokud klesne, pak bude hezké, že IT jsou v pohodě, když nebude co do úst. Můžete si objednat cokoliv, ale když nebude zemědělec, který zaseje a sklidí za pomoci techniky, tak příští zimu můžete baštit maximálně ropné produkty. Bude to celosvětově stačit?
Ono nebude tak špatně. Aspoň si doma trochu všichni popovídají, zanadávají, zpevní tak mlhavé vztahy...a trochu skromnosti se naučíme. To slovo si radši vygůglete:-)
A ještě by nám měli trochu vypnout proud a vodu. Pak se seznámíme s lesem a polem, ta voda tam teče a dřevo hoří:-)...
Já jsem zatím v pohodě: vidím jak ti rodičové musejí odolávat těm "obličejům", dětí, než je přemluví k provádění úkolů. My se na to koukáme ve škole nonstop:-)
Až zase budou moci poslat děti do školy, budou jistě lítat špunty. Naše akcie rostou dámy a pánové:-)
Okomentovat