Ondřej Černý: Mění používání digitálních nástrojů náš mozek?

Elena Pasquinelli se zabývá protichůdnými názory na to, jak digitální technologie ovlivňují změny mozku a následné chování jedince. Někdo tvrdí, že přístroje a počítače pomáhají zvyšovat inteligenci, jiní zastávají názor, že v důsledku jejich používání spíše hloupneme. Stávají se lidé hraním počítačových her agresivnější nebo se naopak některé jejich schopnosti (např. reakční čas) zlepšují?

Elena Pasquinelli (fondation-lamap.org)

V krátkosti řečeno, autorka dochází k závěru, že dle výzkumníků internet v důsledku stálého vyrušování ovlivňuje naši myšlenkovou výkonnost, ale nemění zásadním způsobem náš mozek. Další výzkumy naznačují, že ačkoliv videohry a trénink mozku ovlivňují agresi a kognitivní výkonnost, rozsah tohoto vlivu je daleko menší, než bylo předpokládáno. Rizika vyplývající z používání digitálních nástrojů mohou být minimalizována tím, že naučíme lidi sebekontrole, koncentraci a kritickému myšlení.

Před deseti lety vyjádřil Nicholas Carr, autor zabývající se technologiemi, v jednom ze svých článků a posléze i knize Nebezpečná mělčina (u nás vydána v českém překladu 2017) obavy, že internet radikálně zasahuje do mozkových funkcí, a tím zjednodušeně řečeno mění náš mozek. Dokládá to mj. nálezy neurovědců, kteří prokázali, že mozek je plastičtější, než se dříve předpokládalo. Na druhou stranu, jak uvádí autorka, v roce 2010 odmítli psychologové Ch. Chabris z Union College a D. J. Simons z Universiity of Illinois Carrův názor s tím, že „neexistují žádné experimentální důkazy toho, že život s novými technologiemi zásadně mění organizaci mozku tak, aby byla ovlivněna možnost se soustředit“.

Kde se vzala myšlenka, že se stáváme hloupějšími? Vychází z poznatku, jakým způsobem je přitahována pozornost uživatelů při práci s digitálními technologiemi. Různé notifikace nových zpráv v komunikačních službách, přítok nových informací o událostech, či statusech v sociálních sítích apod., to vše odvádí pozornost od jiných věcí, na které bychom se měli soustředit. Někteří uživatelé podléhají dojmu, že jsou sami schopni – nebo takové schopnosti přisuzují digitálním domorodcům – přepínat mezi jednotlivými podněty bez jakékoliv ztráty efektivity, technologickým termínem řečeno, že jsou schopni multitaskingu.

Ve skutečnosti jde však pouze o nebezpečnou iluzi výkonnosti. V roce 2009 E. Ophir ze Standfordské Univerzity a jeho kolegové prokázali, že multitasking na internetu vede paradoxně k menší efektivitě uživatelů při přepínání z jednoho úkolu na druhý. Jsou méně schopní přidělit svoji pozornost a jsou příliš náchylní k vyrušením. V roce 2013 S. Amato a jeho kolegové z Francie zjistili, že při surfování na webu jsou lidé náchylní k vytvoření mentálního předsudku známého jako „efekt prvního v řadě“ – kladou větší důraz na informace, které vidí jako první, než na ty, které vidí jako další.

Dobrou zprávou je, že není třeba přestavovat mozek na to, abychom udrželi svou pozornost. Pomoci může jednoduchá sebekontrola spočívající v tom, že věci, které způsobují naše největší rozptylování, odstraníme při práci ze svého dosahu.


Celý text naleznete zde