Tereza Valkounová: Jídlo absurdně komplikuje vzdělávání v lesních mateřských školách

„Český stát garantuje dětem v mateřských školách tři jídla denně: dvě svačiny a oběd. Ano, je to krásná vymoženost, která například v západní Evropě není vůbec samozřejmá. V lesních mateřských školkách ovšem přínos tohoto benefitu nikdo neocení, protože se právě jídlo stává překážkou pro smysluplný rozvoj dětí. Rodičům stát neumožňuje dávat dětem zdravé jídlo a s ním také pocit bezpečí a domova, který je nedílnou součástí každé krabičky s jídlem pro malé školáky,“ píše Tereza Valkounová z Asociace lesních mateřských školek pro ekolist.cz.

Tereza Valkounová (youtube.com)

Valkounová mimo jiné píše:

Když před osmi lety začaly v Česku vznikat lesní školky, legislativa na ně nebyla připravená. Po letech vyjednávání s nejrůznějšími úřady se podařilo ukotvit jejich existenci ve školském zákoně a vyhlášce. Většina pravidel platí pro lesní stejně jako pro ostatní školky. Liší se jen to, co souvisí s pobytem venku.

Lesní školky tak samozřejmě musí stejně jako ostatní poskytnout dětem jídlo třikrát denně. Nemají ale zděné budovy, a tak nemohou ani mít kuchyň. Jediným řešením je tedy dovoz jídel. Když ale loni v září vstoupilo prvních 30 lesních mateřských škol do rejstříku ministerstva školství, ukázalo se, že zdaleka ne všechny mají ve svém okolí vhodného a dostupného dodavatele jídla. Jedinou prakticky dostupnou možností, se tak stalo jídlo od rodičů. Není to nejjednodušší cesta, ale rodičům i pedagogům se jeví jako možná a navíc v dané situaci nejprospěšnější pro děti...

Ministerstvo školství však možnost vzdát se nároku na hmotné zabezpečení neuznává. Akceptuje ale možnost dohody rodiče a školy na základě vyhlášky. Tu však nově zpochybňuje ČŠI kvůli nemožnosti kontrolovat spotřební koš. Tento požadavek je však okatě nesplnitelný. Zajištění jídla rodiči logicky znamená, že se rodič automaticky vzdává i garance státu týkající se jídla a jeho kvalitu si proto garantuje sám.

Lesní mateřské školy jsou postaveny před situaci, kdy stále se měnící požadavky nebo omezení ze strany úřadů neumožňují plánovat příští školní rok. To je měsíc před jeho začátkem velmi těžká situace.

Ptáme se, zda je takový úřední postup v souladu s právy rodičů a dětí a v zájmu dobrého fungování vzdělávacího systému.


Celý text naleznete zde