„Ze zmíněného případu ( odvolání ředitele Českého institutu informatiky ČVUT Václava Maříka – poznámka redakce) zobecňuji a nabízím k diskusi tezi „Akademické senáty konzervují průměrnost na univerzitách“. Předkládám jedno možné vysvětlení, proč české univerzity mají, obrazně řečeno, k noze přikovanou kouli průměrnosti. Našim univerzitám se nedaří opustit průměrnost a umísťovat se na mnohem lepších místech v žebříčcích světových univerzit,“ píše Václav Hlaváč pro Hospodářské noviny.
 |
| Václav Hlaváč (cvut.cz) |
Jednou důležitou příčinou je způsob samosprávy univerzit. Samosprávu představují akademický senát univerzity a senáty jednotlivých fakult. Členové senátů jsou voleni každé tři roky akademickými zaměstnanci a studenty. Studentských senátorů je mezi polovinou a třetinou všech senátorů. Senáty volí na čtyři roky výkonné představitele: senát univerzity volí rektora, senáty fakult volí děkany. Senáty jsou nepochybně nástrojem demokracie. Senáty mají jak kontrolní roli, tak přímý vliv na výkonnou moc na univerzitě a jejích fakultách, a to volbou rektora a děkanů.
V čem je tedy hlavní potíž udržující české univerzitní školství v průměrnosti? V kvalitě zaměstnanecké části akademické obce! Jejím členem je každý akademický zaměstnanec, který alespoň trochu učí, včetně zaměstnanců s průměrnými a podprůměrnými výsledky. I tito akademičtí zaměstnanci univerzity mají pracovní úvazek na dobu neurčitou, což se ve světě obvyklé anglické terminologii nazývá „tenure“.
Ve světě tomu tak u úspěšných veřejnoprávních univerzit není, a to i přes různorodost jejich samospráv. Na výborné zahraniční univerzitě získávají dlouhodobé místo (tenure) jen osobnosti s výbornými výsledky vybírané obvykle mezinárodním konkurzem. O tato místa (tenure) mladí s titulem Ph.D. usilovně soutěží. Zdaleka ne všichni uspějí. Jen zaměstnanci s tenure mají rozhodující vliv na samosprávu univerzity. Budoucnost univerzit ve tvrdé mezinárodní soutěži je ve schopnosti opřít se o špičkové osobnosti.
Případ rektor Petráček versus prof. Mařík z pražského ČVUT dokládá, jak se rektor zvolený průměrným senátem pokouší ořezat osvědčenou špičku. Jaké řešení se nabízí? Změnit zákon o vysokých školách, aby v senátech byli kromě studentů jen špičkoví akademičtí zaměstnanci, a to podle mezinárodních standardů.
Autor komentáře je zastáncem odvolaného ředitele Václava Maříka a vede na ČVUT Centrum strojového vnímání
Text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat