Jak přimět teenagery, aby žili zdravě a nebrali drogy? Na Islandu to dokázali. A něžně

„Čeští teenageři patří v Evropě mezi největší pijany a „huliče“ konopí. Alespoň podle statistik Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). Na střední škole se značná část dospívajících poměrně pravidelně opíjí a zkušenost s marihuanou přiznává 42 % šestnáctiletých. Jak tyto nelichotivé statistiky zvrátit? Inspiraci bychom mohli hledat na Islandu,“ píše Lucie Kocurová pro magazín Rodiče vítáni.

Kocurová mimo jiné píše:

V roce 1998 na tom byli mladí Islanďané tak, jako jejich české protějšky teď. 42% šestnáctiletých Seveřanů tehdy přiznávalo, že v uplynulém měsíci zažili opilost, 23% tehdy denně kouřilo cigarety a 17% okusilo marihuanu. O dvacet let později jsou čísla výrazně nižší, tedy – 5% opilých, 7% s jointem konopí, 3% s cigaretou. Jak se to Islanďanům podařilo? Objevili model prevence, který u teenagerů opravdu funguje, a neváhali do něj investovat.

Šestnáctiletí Islanďané vyplňovali několik let po sobě detailní dotazníky týkající se jejich chování a prožívání. Vědci z nich dostali do rukou solidní data – nejen o tom, jak často mladí konzumují různé psychoaktivní substance, ale i o jejich způsobu života, trávení volného času, pocitech a přáních. Ze studie jasně vyplynulo, které děti jsou ohrožené více, které méně, a jaký je mezi nimi rozdíl. Zrodil se program nazvaný Youth in Iceland – Mládež na Islandu.

Nejdřív se změnily zákony. Cigarety si na Islandu nekoupí nikdo pod 18 let a alkohol pod 20 let. Teenageři mezi 13 a 16 lety nesmějí být sami mimo domov déle než do 22 hodin v zimě a do půlnoci v létě. V každé škole musela povinně vzniknout organizace pro rodiče. Ta pořádá přednášky a workshopy, na nichž se rodiče dozvídají, že je třeba trávit s dětmi více času, mluvit s nimi o jejich problémech a víc se zajímat o to, s kým se přátelí.

Stát také masivně zainvestoval do organizovaných aktivit – tanečních, sportovních, hudebních, uměleckých a dalších, kam dnes dochází většina islandských teenagerů minimálně třikrát týdně. Aby si tyto kluby mohly dovolit všechny děti, rozdává například radnice v Reykjavíku rodičům vouchery v hodnotě asi 7 000 Kč na dítě a rok.

A dál se každoročně vyplňují dotazníky, takže když se zjistí, že morálka mezi dospívajícími v některé oblasti či škole upadá, upne se tam pozornost. Jak ale říká pro The Atlantic Inga Dóra Sigfúsdóttir, která se na strategii Youth in Iceland podílela, myšlenka celého programu je jednoduchá: „Zjistili jsme, že musíme být schopní vytvořit takové podmínky, v nichž můžou děti žít zdravé životy. Nemusejí užívat žádné návykové látky, protože jejich život je zajímavý sám o sobě a mají pořád co dělat – a navíc je v tom podporují i rodiče, kteří s nimi tráví dost času.“

Celý text naleznete zde