Proč jsou fake news úspěšné? Máme sklon věřit fámám, které potvrzují naši společenskou nadřazenost

čtvrtek 1. března 2018 ·

„Aktuální problém "jak poznat a definovat fake news" se o poznání vyjasní, když si přiznáme, že falešné zprávy se šíří po linii nacionalismu, xenofobie a obecné potřeby hojit se na těch, kdo jsou na sociálním žebříčku pod námi,“ píše Helena Zikmundová pro Aktuálně.cz.


Helena Zikmundová (facebook.com)
Podle očekávání se zase začíná mluvit o výchově k mediální gramotnosti. To není nic nového, pamatuju si stejné hlasy už někdy z přelomu tisíciletí, kdy jsem byla v prvním ročníku na žurnalistice. Tenkrát mi to připadalo jako zjevně správné řešení, jenomže tenkrát jsem si taky myslela, že studium žurnalistiky mi prozradí všechno podstatné o fungování médií. Dnes se podívám na zprávu o předsudcích mezi českou populací a souhlasím se sociologem Martinem Vávrou. Mladé Češky a Čechy nemá kdo učit, jak poznají fake news, protože je nemá kdo učit, co je rasismus. Dostávají vzdělání od lidí, kteří v tom plavou velmi podobně. Samozřejmě jsou mezi učiteli výjimky, ale ty se liší spíš upřímnou snahou než nějakým výrazným náskokem ve znalostech... Když dojde na vysvětlování toho, jak společenská hierarchie určuje doslova všechno od politiky přes pracovní až po rodinné vztahy, je naprostá většina z nás negramotná.

Schováváme se za pojmy jako "vyváženost" a "negativita", protože jsou dostatečně odtažité. Z fake news děláme výzvu pro nadržené mladé vývojáře, jako kdyby řešení vážně mohlo mít podobu té správné appky. Vymýšlíme algoritmy, ale všechny bezpečnostní mechanismy skončí u moderátora, který rozhodne, kdo může svoje názory projevovat dál a kdo dostane ban - možná na tři dny, možná na měsíc, možná napořád. A i když moderátory odbouráme, jak se o to velká socmédia snaží, každý algoritmus stejně vždycky bude odrážet pozici svého tvůrce nebo zadavatele.

"Fake news" je docela užitečný pojem za předpokladu, že u něj neskončíme. Vyčíslit pravdivost a zanést závěry do grafu nestačí. Nedají se vysvětlit jenom tím, že naštvanost vždycky přitáhne větší zájem než pozitivita. Jde tady o vztek specifických lidí se specifickými názory. Mediální odborníci můžou vágně mudrovat o tom, jak je to všechno komplikované (a ono je), můžeme chodit na TEDx konference a číst knížky o kritickém myšlení; ale každá teorie, která podceňuje problém marginalizovaných skupin, je dost na draka. Touha udržet si pozici nad těmi dole je prostě větší společenský hybatel než peníze a měli bychom podle toho konečně upravit naše chápání světa.

Celý text naleznete zde

0 komentářů:



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.