„Hlavně je nám skrze obavy vsugerována představa, že v obecnější rovině jsou jakékoliv informace měřitelné z hlediska své pravdivosti. Celá řada informací samozřejmě je. Výsledky fotbalového utkání se dají ověřit, ale řada věcí, které mají charakter pomlouvačných zpráv, nepravdivých manipulačních zpráv, je v zásadě velmi obtížně ověřitelná. A jsou-li ověřitelné, pak jako dezinformace selhávají. Obávám se, že morální panika okolo fake news nás zavleče do stavu, ve kterém bude postupně oslabovat princip svobody projevu,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz profesor Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK.
 |
| Jan Jirák (cuni.cz) |
Dlužno podotknout, že vždy se nějakým způsobem ona svoboda projevu omezovala, přinejmenším jako princip. Ale pokud vím, tak v demokratických poměrech nebývá zvykem ukládat povinnost, že každá informace musí být vždy pravdivá. To právo na nepravdu je součástí svobody projevu. Jinak se dostaneme do situace, která bude daleko bližší nedemokratickým poměrům.
Dokážou média vyhrát volby?
Myslím si, že v tomto směru vůbec ne. Možná tradiční mainstreamová média přeceňujeme. Letošní prezidentská volba byla krásnou ukázkou jejich limitu.
Zeptám se tedy obráceně, mohou média prohrát volby?
Za jistých okolností mohou směřování k prohře posílit. Situace, která nastala v roce 2013 i letos, ukázala na zajímavý trend. Velká česká média moc nefandila stávající hlavě státu a některá šla proti němu. To mohlo u části voličů vyvolat pocit, že jeden z kandidátů, prezident Zeman, je v roli psance, do kterého se mocní neustále strefují. A že se média do prezidenta strefovala poměrně okázale. To skutečně mohlo vyvolat pocit solidarity s "pronásledovaným".
Nebyla to spíš kontrola než strefování? Miloš Zeman je prezident a média mají za úkol kontrolovat politiky a jejich aktivity.
Tady jde spíše o nevyváženost. Co šlo, to bylo uchopeno výrazně negativně, zatímco velká část jeho dalších aktivit zůstala zastíněná důrazem na jeho excesy.
Média jako TV Barrandov nebo Parlamentní listy zase zvýhodňovala prezidenta Zemana tím, že k němu přistupovala nekriticky.
Kromě Barrandova a dalších několika málo marginálních publicistických a zpravodajských serverů bychom těžko hledali médium, které by výrazně zvýhodňovalo prezidenta Zemana. Je to svým způsobem škoda, protože si myslím, že by nestrannější, méně citově angažovaný přístup k osobě prezidenta spíše přispíval k uklidnění rozbouřených emocí. Je to čistě jen má spekulace, ale mluví-li zde někteří autoři otevřeně o rozdělené společnosti, tak myslím, že emocionální náboj té rozpolcenosti média svým chováním spíše přiživují.
Přístup pana Soukupa je nestandardní. Podívejme se na to ale trochu jinak. Ta vstřícnost má pouze jednu jedinou hodnotu - Jaromír Soukup tím upozorňuje sám na sebe. Na to, že on má jiný přístup k prezidentovi než moderátoři ostatních médií. Tam nic jiného nehraje roli. Navazuje tím na jednu obecnější otázku, a to zda ostatní média svou nevraživostí k osobě prezidenta republiky neoslabila roli prezidenta jako takovou.
Musíme si položit otázku, která je nepříjemná, ale nutná: jestli se náhodou Soukup nechová k prezidentovi jako k prezidentovi. Pak to totiž není otázka servility, ale úcty k prezidentskému úřadu.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat