Naše děti s digitálními technologiemi vyrostly a berou je jako samozřejmost. Sledují videa, píší si s kamarády nebo hrají hry. Rodiče tak snadno získají dojem, že s technologiemi umí děti přirozeně zacházet a hodinami strávenými před obrazovkami se z nich stanou počítačoví experti. To je ovšem mýlka. „To je velmi podobné jako říct, že doma máte vrcholového běžce, protože si každý den po škole pobíhá venku. Je velký rozdíl venku pobíhat s kamarády nebo se metodicky něco učit, rozvíjet se a osvojovat si nové dovednosti,“ vysvětluje Silvie Zeman, zakladatelka technologického klubu pro děti makeITtoday. Rozhovor přináší magazín Ona Dnes.cz.
 |
| Silvie Zeman (repro ČT) |
Jak je to možné? Současné děti jsou totiž ze všeho nejvíc zvyklé na ovládání chytrých telefonů a tabletů, ale práce s počítačovými soubory nebo třeba instalace programu jsou jim cizí. Ty už totiž nejsou až tak intuitivní a děti často začnou narážet, protože nejsou na jiné uživatelské rozhraní zvyklé. Jejich znalosti digitálních technologií jsou totiž hlavně pasivní...
Na vzdělávání dětí v oblasti digitálních technologií myslí i školství, ale tam je to vzhledem k finanční náročnosti technologií a jejich rychlému vývoji přinejmenším složité. Mnohé školy odbývají výuku informatiky tím, že nechají děti hrát hry a surfovat po internetu, na jiných se najde čas pouze na výuku konkrétních programů a jejich funkcí, ale dětem se již blíže neobjasňují principy fungování. To je přitom podle odborníků zoufale málo.
„Výuka programování je povinná od 1. třídy ZŠ ve většině vyspělých zemí, zatímco u nás jsme značně pozadu. Naše časová dotace je jedna hodina týdně na každém stupni, ale tam zdaleka není řeč o programování, učí se Word, Excel v lepších případech. Strategie Digitálního vzdělávání 2020 má několik let zpoždění a je zatím v nedohlednu,“ dodává Silvie Zeman.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat