„Zatímco vrcholí prezidentská kampaň a současně jsme svědky nekonečné telenovely sestavování funkční a pro všechny přijatelné vlády, běžné populaci je naprosto jedno, kdo na který post usedne.
Život jde dál, ve školách je v současné době mnohem důležitější nastávající vysvědčení a postupně další události, jak je běžný školní rok přináší. Učitelé a ostatní pracovníci škol nejsou zvědaví, kdo bude jejich ministrem školství a jak dlouho (krátce) na tom místě zůstane. Jeho konání jakkoli v době jeho působení tak zásadně sledované a médii značně nafukované velmi brzy upadne v zapomnění v momentě, kdy se objeví jeho další nástupce,“ píše Zlata Šťástková v Týdeníku ŠKOLSTVÍ.
A že jich (ministrů) jsou již desítky. Myslím, že by žádný učitel neuměl vyjmenovat, kdo za posledních deset let ministroval. Z toho jasně plyne, že se činnost ministra školství velmi přeceňuje. Učitelé nepotřebují nové a nové ministry školství. To, co ale potřebují, je klid na svoji práci s žáky a pokud možno žádné klacky pod nohama v podobě inkluze, ochrany dat, vyplňování nesmyslných papírů, zdůvodňování své práce.
Jediné, co učitelé opravdu potřebují, a v tom jediném zákonodárce skutečně potřebují, je dostatek peněz pro školy a na slušné platy za svoji práci. A to je také jediná meta, na jejíž dosažení by se měli politici soustředit. Možná, že kdyby ostatní rádoby důležitosti na příštích pár let odsunuli k ledu a zaměřili se jen na získání a dobré rozložení peněz do školství, pomohli by školskému terénu nejspolehlivěji.
Celý text naleznete v aktuálním vydání Týdeníku ŠKOLSTVÍ
.png)
0 komentářů:
Okomentovat